J.V.Andreae a J.A.Komenský

Referát do kurzu Západní esoterismus v novověku

Celý článek

Zázrak v Káni Galilejské

referát do kurzu Náboženství a literatura

Celý článek

Zajímavá osobnost táborského hnutí

Mikuláš Biskupec z Pelhřimova
dějiny v datech
Mikuláš z Pelhřimova
z Wikipedie

Táboři Pražanům

O čtyřech pražských artikulech jsem na blogu už psala.

Ale husitství, "první reformace", mělo víc názorových proudů, které se lišily i teologicky. Táboři měli jiné učení i praxi.

Přidávám 12 táborských článků, předložených Pražanům

Potom 5.dne srpna odevzdali táborští kněží se svými hejtmany Pražské obci dvanáct nížepsaných článků s žádostí, aby svrchujmenovaná obec dala k nim souhlas, držela je a bránila, jinak že s nimi nechtí déle v Praze zůstati. A s těmi články Nové Město ihned souhlasilo, aniž mělo s mistry zralou poradu, ale Staré Město žádalo, aby se uvažovalo s mistry o látce článků, což se i stalo. Neboť mistr Petr Engliš v přítomnosti konšelů a starších z obce probíral každý článek zvlášť, jakou cestou a jakým způsobem by bylo možno s Bohem jej připustiti nebo nepřipustiti, aniž by utrpělo svědomí všech z obce.

Články pak jsou tyto:
My, obec Táborských a všechna obec příchozích, podáváme vám, obci Pražské, artikuly nížepsané:
Za prvé, aby byl zápis, mezi námi a vámi zapsaný, ve své celosti z obou stran držen a zachováván.
Dále, aby artikuly, k nimž dali souhlas hejtmani, konšelé a obec, které byly již dávno od kazatelů a biřiců vyhlášeny, byly drženy a zachovávány pod pokutami uveřejněnými.
Dále, aby zjevní hříšníci, cizoložníci a cizoložnice, smilníci a smilnice, svůdcové a svůdnice, rufiáni a nevěstky, zjevní nebo tajní, a zahaleči nebo zahalečky, lotři i všichni protivníci Boží, rouhači a utrhači, nechť jsou kterékoli řádu nebo stavu, nebyli trpěni bez trestu.
Dále, aby se nedála popíjení kteréhokoli nápoje v krčmách nebo na stolicích, vystavovaných před domy, pod pokutami stanovenými.
Dále, aby nenosili ani nositi nedovolovali pyšná roucha, proti Pánu Bohu příliš drahocenná, jako nachová, lemovaná, vyšívaná, stříbrotkaná, s třásněmi a výstřihy, stříbrné pásy, čepice a všechny ozdoby nebo okrasy pro pýchu upravené.
Dále, aby se v řemeslech a na trhu pečovalo o to, aby se nedála žádná šizení, okrádání, lichvy, přísahy, neužitečnosti a marnosti, lsti, klamání, a to pod nějakou přiměřenou pokutou.
Dále, aby byla zrušena práva pohanská a německá, která se nesrovnávají se zákonem Božím, a aby bylo právem božským všechno řízeno, souzeno a rozhodováno.
Dále, aby příkladní kněží žili podle řádu Božího a následování proroků a apoštolů.
Dále, aby mistři byli zcela pravidelně poddáni právu božskému, tak, jako i jiní věrní křesťané, a aby své zápisy pořizovali podle vůle Boží a ukládali je na radnici, aby byly zkoumány podle zákona Božího.
Dále, aby všechny platy kněžské obraceli k obecnému dobrému a potírali lichváře na domech, na krámech nebo jinde, kdekoli by byli, a všechny jiné lichevní zápisy aby byly zrušeny a kněží aby žili podle víry.
Dále, aby protivníky pravdy Boží ze sebe vymítali a utečence i vyhoštěnce nepřijímali, poněvadž takoví lidé Bohu ani sobě víry nedrželi, aby se podobně jim nevěřilo ani pro nějakou přízeň.
Dále, aby rušili a vyvraceli kacířské kláštery, kostely nepotřebné a oltáře, obrazy zjevné i tajně chované, pyšné ornáty a kalichy zlaté a stříbrné a všechnu setbu Antikristovu i modlářskou a svatokupeckou nepravost, která není z Boha, Otce nebeského.
Proto, drazí bratří, o to jsme se zasadili se statky a zbožím a životy svými, chtějíce naplniti vůli Boží, protože již mnozí naši bratří za podepsané pravdy prolili svou krev a nasadili své životy. A také my je nezamýšlíme žádným způsobem s pomocí Boží opustiti a totéž přejeme vám a pomáháme a míníme pomáhati, pokud trváme nebo živi jsme, jestliže vy sami u sebe budete dbáti o svrchupsané věci.

Následovala vlna ničení klášterů v Praze, sesazení starých konšelů a dosazení nových Janem Želivským. Přesto nakonec táboři z Prahy 22.8.1420 odešli. Univerzitní mistři totiž jejich obřady neschvalovali, měli jiný názor na reformu církve. (poněkud se to podobá dvěma hlavním proudům světové reformace, oba měly jako hlavní autoritu bibli, zjednodušeně se dá ale povědět, že luteráni odstranili jen to, co je s biblí zjevně v rozporu, jinou tradici nechali, kalvinisté naopak se snažili vymýtit všechno, co nemělo oporu přímo v bibli.)

Vavřinec z Březové: Husitská kronika, kapitola 52

Následuje obšírná vsuvka o táborech, příčinách jejich vzniku, postupné krystalizaci jejich radikálního učení, jejich učení v praxi, přehled zničených klášterů, o ostatních důsledcích táborského učení, o chiliastických článcích některých táborských kněží, spolu s důkazy, které k tomu z bible předkládali, a o škodách, které počínáním táborů vznikly v Českém království. Také je tam kapitola pojednávající o táborském učení o trvání chleba a vína v svátosti oltářní, táboři popírali transsubstanciaci. Kapitoly 54-63.

Vavřinec z Březové

něco o autorovi Husitské kroniky

z wikipedie. A vůbec si můžete brouzdat a přečíst si, co ve Wikipedii o husitství je, případně se můžete sami zapojit a něco přidat...

Konec světa

Očekávání druhého příchodu Kristova

Potom v týchž dobách hlásali někteří kněží táborští lidu nový příchod Kristův, při kterémžto příchodu mají prý všichni zlí a protivníci pravdy zahynouti a býti vypleněni a dobří jen v pěti městech býti zachováni. Z té příčiny nechtěla některá města, v kterých mělo přijímání z kalicha svobodu, sjednati s protivníky žádnou jednotu a zvláště město Plzeň. Neboť svrchujmenovaní táborští kněží hlásali v kraji Bechyňském a také jinde mnoho věcí bludných a víře křesťanské odporujících, vykládajíce falešně podle vlastních hlav písma proroků a zamítajíce obecně křesťanské výroky svatých učitelů. A svými kázáními divně ohlupovali lid, vyzývajíce, aby se všichni i každý zvláště, kteří se chtějí zachrániti před hněvem Boha všemohoucího, jenž měl podle jejich mínění přijíti co nevidět na celý svět, vystěhovali z měst, hradů, vesnic a městeček jako Lot ze Sodomy a hledali útočiště v pěti městech. Jejich jména jsou tato: Plzeň, která byla u nich nazvána městem slunce, Žatec, Louny, Slaný a Klatovy. Neboť všemohoucí Bůh chce zahladiti celý svět kromě jedině těch, kteří by se utekli do pěti svrchuřečených měst. A na potvrzení toho mínění se dovolávali písem proroků, jež však falešně a bludně chápali, nadto psali po Českém království listy, obsahující svrchuuvedené výklady. A jejich názorům nepodstatným jakožto pravdivým mnozí z prostých lidí,majíce horlivost podle apoštola, ne podle vědění, důvěřovali, prodávali své statky i za levnou cenu a sbíhali se k nim z rozličných krajů Království českého a Markrabství moravského s ženami a dětmi a kladli peníze k nohám těch kněží.

Z vysvětlivek ke kapitole 27: Táborští kněží prorokovali konec světa na polovici února 1420.

Vavřinec z Březové: Husitská kronika

Politika Václava IV

až je mi ho líto...

Stručný životopis Václava IV
Dekret kutnohorský

Rozhodně zajímavá je i zmínka, kterou mám z přednášek o řeholích a řádech, že si Řád německých rytířů před bitvou u Grunwaldu v roce 1410 půjčil od krále  peníze, aby mohl najmout žoldnéře, (tehdy si najímanými vojáky pomáhaly už obě strany), po prohrané bitvě si chtěli půjčit od krále Václava další, ale ten jim nejenom nevyhověl, ale dokonce z titulu rodiny zakladatele zabral jejich statky v českých zemích, sice v rozporu s kanonickým právem, ale zato podle českého práva. (Omlouvám se, jestli jsem něco zkomolila, nemám potřebné právní znalosti).

Zabírání církevních statků ostatně nebylo nic výjimečného. Ve vysvětlivkách k 13 kapitole Husitské kroniky je zmínka o bouři v Kutné Hoře, kde se obětí stal milec krále Václava IV Racek Kobyla z Dvorce, vyšehradský purkrabí, nenáviděný katolíky, protože roku 1411 z rozkazu králova zabavoval majetky arcibiskupovy i jiné církevní. Byl ubit havíři 2.2.1416 spolu se svými 12 služebníky.

Za úvahu stojí také speciální daň, kterou platily jen města a kláštery, a která ve značné míře likvidovala jejich ekonomické možnosti. Proto kláštery byly dost zdecimované ještě před vypuknutím husitské revoluce. V jejím průběhu byly sice ničeny a jejich obyvatelé vyháněni, případně zabiti, ale po bitvě u Lipan se řeholníci většinou vrátili a kláštery obnovili, to ovšem jen v tom případě, že bylo kam se vrátit. Často se stávalo, že pozemkový majetek klášterů zabrala šlechta (zdá se, že nebyl rozdíl, jestli jsou pánové podjednou nebo podobojí) a proto nemohl být klášter obnoven.

O pražské defenestraci a smrti krále Václava IV Vavřinec z Březové:

Proto český král Václav, pobouřen velikým hněvem a rozrušen úzkostí i bolem, si umínil vyhladit všechny viklefovce neboli husity a zvláště kněží. Ale někteří rádcové toho krále, kteří podporovali stranu přijímající pod obojí způsobou, začali jednat se staršími Starého Města o dohodě mezi králem a Novoměstskou obcí, aby zamezili mnoho zlého. Konečně bylo se souhlasem obou stran usneseno, aby se Novoměstská obec pokořila králi za výtržnost, které se dopustila, shodivši konšely od něho ustanovené a hanebně je usmrtivši, a král aby potvrdil nové konšely od obce tehdy zvolené. A to se vskutku i stalo.

Smrt krále Václava

Potom téhož roku ve středu po Nanebevstoupení svaté Panny Marie, která byla dne 16.měsíce srpna, český král Václav asi o hodině nešporní, byv raněn mrtvicí, s velikým křikem a řevem takřka lvím náhle skonal na Novém hradě blízko Prahy. A jeho tělo bylo po několika dnech pro strach z lidu za noci odvezeno na Pražský hrad a uloženo v kapli svatého Václava, českého patrona, a po několika týdnech bylo odtud opět v noci velmi uboze převezeno do Zbraslavského kláštera, kde si vyvolil pochování, a od rybářů, pekařů a konvršů toho kláštera pohřbeno. Jeho smrt a činy měly by být všem králům za příklad, aby se báli Boha a ze všech sil jeho zákon a pravdu chránili a bránili.

K tomu vysvětlivky: Tělo královo bylo hned po smrti napuštěno vonnými mastmi a mělo být v několikadenním průvodu nošeno po významějších pražských kostelích. Ale pro bouře lidu dala královna Žofie druhého dne dovézt mrtvé tělo z Nového hradu na Vyšehrad a uložit v kapitulním kostele sv.Petra. Když však byl téhož dne zapálen na druhé straně řeky klášter kartouzský, bylo upuštěno od slavného pohřbu a teprve po třech dnech, 20.srpna, vydali se s ním strážcové v noci na cestu z Vyšehradu na Pražský hrad, ale oklikou až přes Zbraslav, odkud se s ním plavili po řece dolů, a teprve ráno o třetí hodině v pondělí 21.8. se šťastně dostali na Hrad.

Vavřinec z Březové: Husitská kronika

Odsouzení papeže Jana XXIII kostnickým koncilem

Ne všem se měří stejně...

Papež Jan XXIII, donucený kostnickým koncilem, prohlásil 2.3.1415, že odstoupí, pokud stejně odstoupí i druzí dva papežové. Prohlášení ovšem nehodlal dodržet. Když se zdálo, že by mohl získat většinu účastníků koncilu pro sebe, rozhodl se, že uprchne z Kostnice do Francie a pokusí se o svůj vlastní koncil. Proto podplatil rakouského vévodu Fridricha a 21.3.1415 uprchl na jeho území. Odtud vydal rozkaz, aby členové jeho dvora odešli s ním. V Kostnici nastal chaos, účastníci koncilu začali ujíždět, ale král Zikmund zvládl situaci, vyhlásil proti Fridrichovi říšskou válku, v níž byl vévoda poražen. Papeže vydal koncilu, 29.5.1415 byl Jan XXIII slavnostně sesazen. Jako vězeň říšského vojska byl nejdřív uvězněn na hradě Gotlieben a potom odvezen do Heidelbergu, rezidence rýnského falckraběte Ludvíka. Odtamtud ho roku 1418 za veliké peníze vykoupili jeho političtí přátelé. Smířil se s papežem Martinem V, kterého koncil zvolil roku 1417. Dožil ve Florencii, kde zemřel roku 1419 v hodnosti kardinála a byl pohřben v nádherné hrobce, zdobené Donatellovým náhrobkem. (Jméno Jan XXIII bylo z papežských posloupností vymazáno, takže dalším papežem Janem se stal až ve 20.století znovu Jan XXIII, kardinál Angelo Guiseppe Roncalli 1958-1963) Z odpůrců Jana XXIII se Řehoř XII vzdal papežské hodnosti 5.7.1415, kdežto Benedikta XIII koncil 1417 sesadil.

O odsouzení Jana XXIII Husitská kronika:

A mezi jiným v třiadvaceti článcích, uvedených proti tomu papeži Janovi XXIII, byly předneseny tyto velmi ohavné zločiny, totiž že ten pan Jan byl a je utlačovatelem chudých, pronásledovatel spravedlnosti, pilíř ničemů, sloup svatokupců, milovník tělesnosti, sedlina neřestí, daleký ctností, vyhýbající se konzistořím a zcela oddaný spánku a jiným tělesným žádostem, úplný opak života a mravů Kristových, zrcadlo hanby a vtipný vynalézač všech špatností, do té míry a natolik církev Kristovu pohoršující, že je mezi Kristovými věřícími, kteří poznají jeho život a mravy, obecně nazýván vtěleným ďáblem.

Dále, že se ten pan papež Jan XXIII dopouštěl smilstva s manželkou svého bratra a s posvěcenými jeptiškami, prznil panny, cizoložil s vdanými ženami a napáchal i jiná provinění nezdrženlivosti, pro která sestoupil hněv Boží na syny nedověrné. Také že byl nádoba všech hříchů, zapletený do vražd, travičství a jiných těžkých zločinů, svatokupec, tvrdošíjný kacíř a církvi Kristově dělal zřejmou ostudu. Dále, že ten pan papež Jan XXIII často a velmi často před různými preláty a jinými čestnými a řádnými muži tvrdošíjně podle rady ďáblovy říkal, tvrdil, hlásal a dokazoval, že není života věčného ani jiného po tomto životě, ba dokonce tvrdil a zatvrzele věřil, že lidská duše s lidským tělem umírá a hyne jako němá zvířata, a prohlašoval proti článku o zmrtvýchvstání, kdo je jednou mrtev, že naprosto nevstane ani v poslední den.

Vavřinec z Březové: Husitská kronika, vysvětlivky ke kapitole 6 a část kapitoly 8

Přijímání podobojí i nemluvňatům

Zajímavý názor, dokonce se o tom začalo v nedávné době v evangelických církvích znovu diskutovat...

A těm nesprávným a vymyšleným druhům udání a žalob důvěřivě věnoval svrchuřečený koncil kostnický víru, pominul zralou úvahu a nedbal spravedlivé rozvahy; pobouřen proti přijímajícím pod obojí způsobou, ne z horlivosti o spásu duší, nýbrž spíše ze závisti a nenávisti, protože se bez dotázání a souhlasu toho koncilu odvážili novoty tak důležité, zapověděl přesvaté a přebožské podávání těla a krve Páně pod obojí způsobou, věrným ctitelům Kristovým velmi spasitelné, obecnému lidu dále konati a prováděti a odsoudil je dne 15.měsíce června léta Páně 1415 jako bludné a kacířské. A stanovil i rozhodl, aby všechny i každého zvláště, kdož tak přijímají a od takového přijímání nechtějí upustiti, jako kacíře potlačovali a přísně trestali místní biskupové nebo jejich úředníci nebo inkvizitoři kacířské nepravosti a aby se při tom dovolávali i světského ramene v královstvích nebo zemích, v kterých by se lidé o to pokoušeli proti rozhodnutí toho koncilu. Při tom nahrazoval koncil skutečný důvod a oporu čerpanou z Písma pouhou svou vlastní vůlí a poukazováním na zvyklost římské církve, že takovým způsobem neprovádí přijímání, ačkoli by přece po právu měla zvyklost ustoupiti a dáti místo pravdě.

Ale Češi beze zření na tento rozkaz a na rozhodnutí koncilu, odporující zákonu Božímu i prvotní církvi, postupem času podávali nejsvětější eucharistie pod obojí způsobou nejen osobám dospělým, které již mají rozum, nýbrž i maličkým neboli nemluvňatům po křtu pro utvrzení toho křtu, když mistr Jakoubek ze Stříbra, hotový bakalář svatého bohosloví, vyhlásil a začal vykonávati toto přijímání s některými mistry a kněžími, svými stoupenci.

A věru pro to přijímání podávané nemluvňatům vznikl těžký rozkol v Praze a v Českém království mezi mistry a kněžími, kteří se přidržovali pravdy Boží a mistra Jana Husa. Neboť někteří z nich prohlašovali, že přijímání podávané nemluvňatům je bludné a k utvrzení křtu že není nezbytné, druzí naopak podle výroků svatého Dionýsia a jiných učitelů prvotní církve, potvrzujících toto přijímání, dokazovali, že je obecně křesťanské a spasitelné, a tvrdili, že má býti každá církevní svátost svátostí nejsvětější eucharistie dokonána a utvrzena.Přesto však svrchuřečené podávání svátosti těla a krve Páně pod obojí způsobou, totiž chleba a vína, jak dospělým, tak maličkým den ze dne více a více vzrůstalo, rozmnožovalo se a mohutnělo, až je jeho protivníci a nepřátelé usilovali rozličnými cestami a způsoby udusiti a zrušiti, ale nebyli s to. Naproti tomu jeho ohrožovatelé postupem doby zřetelně a podivuhodně mocí Boží před tou pravdou padali a jí podléhali a nevýslovné škody na statcích a životech trpěli, jak bude v následujícím vyprávění zřejmě a jasně osvětleno.

Vavřinec z Březové: Husitská kronika, část kapitoly 5, Praha 1979

P.S. To je ohromně zajímavé čtení, vřele doporučuji všem zájemcům o středověkou historii. Není nad syrovou autentičnost kronikářských zápisů.

Tak jsem zpátky

Data z měření, zpracovaná a převázaná růžovou stužkou, byla zdárně odevzdána zadavateli...
a dokonce nám je nehodil na hlavu, ale projevil zájem i o starší měření i o pokračování spolupráce. Na základě toho jsem dostala další objednávku na tento rok, takže budu asi muset usilovně pracovat a přemáhat svoji vrozenou a čím dál evidentnější lenost a nechuť k smysluplné a praktické činnosti. Přesto, abych si udělala radost, se budu i nadále věnovat věcem tak ryze nepraktickým jako je studium všech možných, i nemožných, náboženských směrů a i nadále tím míním taky zahlcovat netový prostor. V nejbližší době to bude referát, srovnání epizody z evangelia s literárním zpracováním v zadaných knihách.

Je sex luxus?

Citát ze studované literatury

Sex musí být zřejmě velmi důležitý, protože sám o sobě je vlastně velice nákladný a přepychový. Jestliže se někteří tvorové mohou vyskytovat jenom jako samice a produkovat tak jenom své vlastní kopie, proč se ostatní tolik trápí se samci? Samice, které se vzdaly samců, mohou produkovat dvakrát víc potomků samičího pohlaví než předtím a ti navíc budou nosit jenom jejich geny. Místo toho ale samice ztrácejí čas hledáním svého druha a plozením synů, kteří ponesou pouhou polovinu jejich dědictví. Pořád vlastně nevíme, proč samci existují a proč, když už je vůbec musíme mít, jich příroda potřebuje tolik. Na oplození všech samic by zcela určitě stačili jeden nebo dva, ale přitom, až na pár výjimek, zůstává v živém světě poměr samic a samců tvrdohlavě stejný.

Steve Jones: Jazyk genů, Paseka, Praha-Litomyšl, 1996

Omlouvám se

krajně nestíhám, ale ještě jsem zatím zcela nepadla. Určitě se aspoň občas vrátím...

Nový rok vážně

Píseň z doby třicetileté války...

Celý článek

Vánoce v Zeměploše

Rozhovor Smrtě s vnučkou Zuzanou

Celý článek

Silvestr

O Silvestrovi I, který byl papežem v letech 314-335, toho navzdory dlouhému panování kupodivu mnoho nevíme. Vůbec nechápu, proč se stal svatým, ale stal se jím a den jeho smrti, 31.12., dostal jeho jméno. Sám se zřejmě nejvíc proslavil svou nepřítomností. Nezúčatnil se církevního koncilu v Arles ani prvního nikajského koncilu, kde bylo vyhlášeno nikajské vyznání víry a odsouzen kacíř Areius. Dokonce i slavná Konstantinova donace, listina, která měla zajistit Silvestrovi a jeho následovníkům  nadřazenost nad ostatními patriarchy a vládu nad Římem, se později ukázala jako padělek.