Noèní úvahy
None

Chvála letního času

24. dubna 2005, 8:12

Jdu proti proudu, jsem zastánce změny času na letní.

Musím se přiznat, je to k nevíře, ale já jsem skalním přívržencem letního času. Vyhlížím změnu času jako žalmistův strážný vyhlíží jitro. Nemám totiž nijak v lásce zimu, hlavně nedostatek světla mne přímo deptá, za nejkrásnější období roku považuji dobu od jarní rovnodennosti do letního slunovratu a přibývající světlo mi dodává spoustu energie.

Na zahradě se začalo všechno zelenat, na všech stranách něco kvete, pomalu nestačím sledovat všechny novinky, z verandy vysvobozuji čmeláčice, které si usmyslely, že nejlépe by se jim bydlelo v naší těsné blízkosti. Včera jsme už dokonce stěhovali převislé muškáty, řádně ošetřené, postříkané proti nájezdu mšic, na umytá okna, a věšeli vyprané záclony a závěsy v pozdním večeru, po osmé hodině, a ještě bylo světlo. (Vím, že se správně má gruntovat před svátky, aby se zamezilo vpádu zlých démonských sil, ale jako religionistka jsem v tomto ohledu poněkud skeptická, a uklízím tehdy, když se mi na to zdá počasí vhodnější).

Musím se tady pochlubit, že jsem skoro profesionální zemědělec. V dobách, kdy jsem studovala na Střední všeobecně vzdělávací škole, se na ministerstvu školství rozhodlo, že je třeba budoucí pracující inteligenci víc přiblížit pracujícímu lidu. A tak jsme měli jeden den v týdnu vyhrazený přípravě na nějaké dělnické povolání, dokonce nám slibovali, že dostaneme výuční list. Naše třída byla obětována našemu socialistickému zemědělství, v praxi to vypadalo tak, že nás v zimě každý pátek učil profesor ze Zemědělské technické školy, byl ostatně hrozně fajn, a měli jsme ho všichni moc rádi. Usoudil, že nemá moc smysl nás učit o kravách a tak jsme se učili, jak chovat ryby, slepice, králíky, kožešinová zvířata, dověděli jsme se i jiné podobně poutavé věci. Na podzim a na jaře jsme trávili pátky na zelinářské šlechtitelské stanici praktickou činností, dovedete si například představit soutěž v sázení mrkve na semeno do řádků, leckteří soutěžící sázeli rukama i nohama, ovšem kvalita byla tvrdě kontrolovaná. Myslím, že domácí pracovnice z nás měly dílem legraci, dílem se zlobily, protože jsme jim z furianství kazili normu. Mělo to jednu výhodu, stanice nás nemohla zaměstnat zadarmo, takže nám dávala jakousi symbolickou odměnu, která byla tak malá, že jsme si ji nerozdělovali, ale spořili v třídní kase. Nakonec jsme si za ten obnos pronajali na maturitní večírek celý hrad Helfštejn. Výuční list nám ovšem nakonec stejně nedali, později mne to docela mrzelo, když jsem nějaký čas v době svých vysokoškolských studií pracovala v zahradnictví, byl by se mi hodil, měla bych větší plat. Zahradničení ale zůstalo i tak mou první vášní, sice o mně moje sestra, profesionální zemědělec, škodolibě tvrdí, že když se rozhodnu vypěstovat řádek mrkve, tak si na to pořídím vysokoškolskou učebnici, a výsledek stejně nestojí za nic ( a má pravdu), ale přesto si myslím, že o květinách vím docela dost. Naše zahrada je opravdu moc pěkná, ale to je spíš zásluha mého muže, který se o ni v posledních letech sám staral svým skvělým praktickým přístupem.

Teď se ale mohu zapojit znovu i já a tak vyhlašuji, že se budu častěji zdržovat mimo didactylí sud (už jste to zřejmě taky poznali). Nejen studiem živ je člověk, venku je příliš pěkně. Vyhrazuji si právo se za Vámi podívat v hluboké noci, za jarních lijáků a při podobných, pro zahradničení nepříhodných, příležitostech. Mějte se. :o))

Rubrika: ...jen tak mimochodem  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (5)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Popelec a postní období

17. dubna 2005, 21:40

Vracím se k české lidové tradici, knihu o Velikonocích budu muset v tomto týdnu vrátit a v dalším týdnu budu psát test, takže teď budu psát o Velikonocích ( i když je to "s křížkem po funuse")

Celý článek

Rubrika: ***nezarazeno***  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (5)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Na čem nezáleží

12. dubna 2005, 6:47

V moderním životě záleží na tom, co člověk dělá. Častěji než "Kdo je to?" se klade otázka "Čím je tento člověk?", "Co dělá?". Myslí se tím jeho povolání, jeho práce, jeho výkony, jeho postavení a vážnost ve společnosti. To je, na čem záleží.

Celý článek

Rubrika: křesťanství  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (4)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Boží bezmoc

10. dubna 2005, 13:23

Před šedesáti lety, 9.dubna 1945, byl pro účast v protihitlerovském spiknutí popraven protestantský teolog Dietrich Bonhoeffer.

Kde má teď Bůh ještě své místo? ptají se úzkostlivé duše, a poněvadž na to neznají odpověď, zatracují celý proces, který je přivedl do takové tisnivé situace. Už jsem Ti psal o různých nouzových východech z tohoto zužujícího se prostoru. Bylo by k nim možno přidat ještě salto mortale zpět do středověku. Principem středověku je však heteronomie ve formě klerikalismu. Návrat k němu může být učiněn jen jako zoufalý krok, vykoupený obětí intelektuální poctivosti...

A nebyli bychom opravdoví, kdybychom neuznali, že musíme žít ve světě – "etsi Deus non daretur" (i kdyby nebylo Boha). Poznáváme to právě – před Bohem! Bůh sám nás nutí k tomuto poznání. Tak nás naše dospělost vede k pravdivému poznání našeho postavení vůči Bohu. Bůh nám dává vědět, že musíme žít, jako bychom se bez něho mohli obejít. Bůh, který je s námi, je Bůh, který nás opouští! Bůh, který nás nechává žít ve světě bez pracovní hypotézy Boha, je Bůh, před nímž trvale stojíme. Před Bohem a s ním žijeme bez Boha. Bůh, který se nechává vytlačit ze světa na kříž, Bůh je ve světě bezmocný a slabý, a právě jen tak je s námi a pomáhá nám. Podle Mt 8,17 je zcela zjevné, že Kristus nepomáhá silou své všemohoucnosti, ale silou své slabosti, svého utrpení!...

Bible ukazuje člověku bezmoc a utrpení Boha; jen trpící Bůh může pomoci. Potud se může říci, že zmíněný vývoj světa k dospělosti, která umožnila zbavit se falešných představ o Bohu, otevřel oči pro Boha bible...

Kdo je Bůh? Nejde především o všeobecnou víru v Boha, v boží všemohoucnost atd. To není pravá zkušenost s Bohem, ale jen kus prodlouženého světa. Setkání s Ježíšem Kristem. Poznání, že se zde zakládá obrat všeho lidského bytí tím, že Ježíš "je tu pro druhé". Ježíšovo "bytí pro druhé" je zkušenost transcendence! Teprve ze svobody vůči sobě samému, z "bytí pro druhé" až k smrti vyvěrá všemoc, vševědoucnost, všudypřítomnost. Víra je účastí na tomto Ježíšově bytí. Náš vztah k Bohu není "náboženský" vztah k nejvyšší, nejmocnější, nejlepší bytosti, jakou si můžeme představit – to není pravá transcendence -, ale je to nový život v "bytí pro druhé", v účasti na bytí Ježíšově. Transcendentno není v nekonečných, nedosažitelných úkolech, nýbrž v konkrétním, dosažitelném bližním...

Teologie 20.století. Antologie, uspořádal Karl-Josef Kuschel, Vyšehrad, Praha, 1995
D.Bonhoeffer: Na cestě k svobodě. Listy z vězení, Vyšehrad, Praha, 1991

 

Rubrika: křesťanství  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (0)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Věrný služebník

4. dubna 2005, 7:38

Památce Jana Pavla II
Podobenství o hřivnách Mt25,14

Rubrika: křesťanství  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (0)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.