Noèní úvahy
None

Kniha mrtvých I

8. října 2003, 20:55

První porce říkadel pro zesnulého

Kapitola 53
Říkadlo, aby N. nebyl nucen jíst výkaly a pít moč v podzemí
N. praví:"Jsem dvourohý, vůdce nebe, pán nebeských korun, veliký světlodárce, jenž vyšel z planoucího ohně, jenž podmanil Šova a Tefnutu, jemuž je dáno putovati.
Mám odpor k tomu, co se mi oškliví. Nejím výkalů, protože odporny jsou mi mé výkaly. Nedostávají se do styku s mým tělem; nedotýkám se jich svýma rukama, nešlapu do nich svými chodidly. Nepiji moči a nechodím v podzemí po hlavě.
Mám chléb z Onu. Můj nebeský chléb jest od Rea, můj zemský chléb jest od Geba. Člun večerního slunce a člun ranního slunce přivážejí mi je z chrámu velikého boha v Onu, jenž má ze mne radost.
Spřátelil jsem se s nebeskými lodníky; jím to, co jedí oni, živím se tím, čím se živí oni. Jím chléb ze zásobárny pána obětí."

Kapitola 59
Říkadlo, aby N. dýchal vzduch a měl vodu v podzemí
N. praví: "Ó ty nebeská sykomoro! Dej mi vodu a vzduch, jež jsou v tobě! Jsem zde, ve Venu, a hlídám vejce velkého Vydávajícího skřek. Jako ono jest neporušeno, tak jsem neporušen i já; jako ono žije, tak žiji i já; jako ono dýchá vzduch, tak dýchám vzduch i já, N. ospravedlněný."

Kapitola 68
Říkadlo pro otevření dveří duši a stínu N, aby mohl vycházet na den, a pro ukázání jemu cesty dokonalých zářících duchů v podzemí
N. praví: " Otevřeny jsou mi brány nebe, otevřeny jsou mi brány země, otevřeny jsou mi závory Gebovy, otevřen jest mi hlavní palác.
"Pohlédni na mne!" – volá strážce.
"Pusť mě!" – volá ten, jehož ruce byly mnou spoutány, jehož ruce byly mnou připoutány k zemi.
Otevřeno jest mi ústí průplavu, vydáno jest mi ústí průplavu, abych mohl vycházet na denní světlo, tam, kam touží mé srdce.
Ovládám své srdce, ovládám svou hruď, ovládám svá ústa, ovládám své nohy, ovládám svá stehna, ovládám celé své tělo.
Mám oběti pro mrtvé, mám vzduch, mám vodu, mám záplavu, mám řeku, mám břehy.
Mám muže, kteří pracují pro mne, mám ženy, které pracují pro mne v podzemí, mohu nařizovat, co se má dělat pro mne na zemi.
Lež jest, řekne-li se o mně:"Živí se chlebem Gebovým", neboť odporno jest mi jíst jej. Živím se chlebem z bílé pšenice nilské, rostoucí na čistém místě, a napájím se pivem z červeného ječmenu nilského, rostoucího na čistém místě.
Sedím pod korunou stromů u Hathory před slunečním kotoučem; ona přichází do Onu, nesouc knihy božských řečí a knihu Thovtovu.
Ovládám své srdce, ovládám svou hruď, ovládám svá ústa, ovládám své nohy, ovládám své ruce, ovládám celé své tělo.
Mám oběti pro mrtvé, mám vzduch, mám vodu, mám záplavu, mám řeku, mám břehy.
Mám muže, kteří pracují pro mne, mám ženy, které pracují pro mne v podzemí, mohu nařizovat, co se má dělat pro mne na zemi.
Mohu se zdvihnout na svůj levý bok i na svůj pravý bok, mohu sedět i stát, jsem zbaven své nedýchavosti, pohybuje se jazyk můj i ústa moje, vším náležitě opatřená."
Doslov
Kdo zná tuto knihu, bude moci vycházet ze země na denní světlo, bude chodit po zemi mezi živými a nepodlehne zkáze na věky.

Lexa F. (1997): Náboženská literatura staroegyptská II, Praha

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: texty k starověkému Přednímu východu  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře

mudd (09.10.2003, 12:34:50 - WWW): tady je to v elektronicke forme
http://www.grimoar.cz/fl_03/fl_03.htm

thjteh (09.01.2007, 10:28:53 - Mail - WWW): tue
zeěutro+ikhefghawkblfwakbgjlbhgkewklWH

JANA (09.01.2007, 10:30:58 - Mail - WWW): SKOLA
ROZHODNE JE TO PRYMA ŽE-NA REF.


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.