Noèní úvahy
None

Náboženská příslušnost obyvatel podle sčítání lidu

29. prosince 2003, 18:31

Pokračování Průvodce, tentokrát úvaha nad výsledky sčítání lidu v roce 1991 a 2001

Slíbila jsem pokračování Průvodce, předcházející příspěvek je z 1.12.2003. Teď bych se věnovala dvěma po sobě jdoucím sčítáním lidu, z roku 1991 a 2001

Sčítání v roce 1991 bylo zase po dlouhé době první, které jako jednu z otázek mělo přihlášení se k nějaké náboženské orientaci, dřívější sčítání s náboženstvím nepočítala. V té době bylo státem uznaných 21 náboženských společenství a toto rozložení se do dalšího sčítání po deseti letech nezměnilo. Přesto jsou zřejmé značné rozdíly v obou výsledcích. Čím mohly být způsobeny? Zkusím vám nabídnout svá, nutně ovšem laická, vysvětlení.

V prvním sčítání se nutně projevila právě nová možnost k církevní příslušnosti se přihlásit, soudím, že poměrně dost lidí, kteří byli a zůstali jen formálními členy některé z našich větších církví, se rozpomenuli na to, že byli jako malí pokřtěni a možná i ve svobodnějším ovzduší devadesátých let využili možností a jednou za rok, na Vánoce nebo na Velikonoce do kostela zavítali. A v prvním sčítání se k této "své" církvi přihlásili. V průběhu následujících deseti let vzrostla etablovaným církvím mohutně konkurence na trhu duchovních idejí přílivem nejrůznějších duchovních proudů, které dřív neměly žádnou šanci dát o sobě vědět. Mnoho nových náboženských směrů, které už v západním světě zapustily kořeny, mohlo začít svoje myšlenky u nás svobodně rozšiřovat. Také směry starší, ale předtím státem neuznávané, mohly znovuobnovit svou činnost a dál se rozvíjet. Změna způsobu života ovšem nějakému prohlubování duchovních orientací zrovna nepřála, protože se život stal ve své všednodennosti komplikovanější, se svými nekonečně většími možnostmi i ve sféře materiáních statků a pracovních možností, se hodně urychlil a znejistěl. Navíc nabídka i v tomto ohledu byla a je tak široká, že působí leckdy až odpudivě, prostě je obtížné si vybrat, je obtížné dokonce sehnat si dostatek kvalitních informací. I v oblasti nabídky "duchovna" se člověk potýká s podezřením, že je nabízejícími voděn za nos a využíván k nekalým osobním cílům. Rozhodně musím konstatovat, že stávající církve na tento posun vůbec nebyly připraveny, nedokázaly adekvátně reagovat. Projevila se jejich zakonzervovanost, vnitřní spory, dané jejich působením v rámci totalitního režimu, různá podezření z kolaborace. Jejich snaha oslovit věřící leckdy nebrala dostatečně zřetel na posun v myšlení společnosti za uplynulých 40 let. Také jejich snaha po zviditelnění nebrala v úvahu už jen ten prostý fakt, že jsou ve společnosti evidentní menšinou, a že je třeba, aby se tak také chovaly. Neprospěly ani tahanice o církevní majetek, ani podíl KDU-ČSL na politickém vládnutí. Domnívám se, že od dob čtyř artikulů pražských je většina Čechů dost alergická na snahu církví světsky vládnout a to i tehdy, když je to jejich vlastní církev. K propadu registrovaných věřících přispělo také zpochybňování sčítání lidu ze strany novinářské obce a úřadu na ochranu osobních údajů, údaj o náboženské příslušnosti je soukromým údajem a jistě je skupina lidí, kteří ho nevyplnili z tohoto důvodu a dostali se tak automaticky mezi nevěřící. Dalším vnějším faktorem byla stále ještě neprovedená odluka církví od státu, vím, že v té době se mluvilo i o možném zavedení církevní daně pro registrované členy náboženských společenství.

To všechno dohromady může vysvětlit odklon od větších církví. Ale co způsobilo poměrně značný nárůst pro církve malé? Ruku na srdce, pokud se podíváte na nabízený seznam, z kterého jste si mohli vybrat, znáte, víte alespoň něco o jednotlivých subjektech? Předpokládám spíš, že ne. Součástí Průvodce v následujících příspěvcích bude právě proto i stručná charakteristika jednotlivých církví na tomto seznamu. Není to sice pravidlem, ale většina těch menších uskupení jsou církve "vyznavačské", tedy takové, které mají jen aktivní, žádné formální členy. Zde se promítá podle mého soudu protisměrný pohyb proti přílišné sekularizaci společnosti, nejen u nás, ale obecně v euroamerické kultuře. Sama patřím myšlenkově do duchovního kvasu 60.let, tehdejší "květinové revoluce". Po jejím odeznění nastala reakce s návratem k tradičním hodnotám a formám, dokonce znovu dřív nebývalý příklon k ortodoxii a fundamentalismu, který se promítl nejen v uznaných církvích, ale vyprovokoval i vznik nových, často odvolávajících se na působení Ducha svatého.

Na závěr bych ráda zpochybnila jakákoliv data zjišťující víru obyvatel. Vzhledem k tomu, že se náboženské smýšlení stává stále víc soukromou věcí, je v zásadě nemožné postihnout všechny jeho formy. Zeptám-li se třeba praktikujícího buddhisty, jestli je věřící, dočkám se asi záporné odpovědi. Takto formulovaná otázka v kontextu jeho náboženství totiž nedává vůbec smysl. A není to jenom případ buddhismu. Přesto bych si dovolila odhadnout, že lidí s jakýmkoliv náboženským zájmem, pojato v co největší šířce, tedy lidí se zájmem o transcendentno, bude u nás maximálně 25%. Jsme tedy pravděpodobně opravdu nejvíce bezvěrecká společnost (opravdové zapálené ateisty mezi bezvěrce nepočítám, to je svým způsobem také aktivní víra, počítám jen ty, kteří žádný takový zájem nemají).

Přidávám odkazy na články s podobnou tematikou.

http://blok.rozanek.cz/index.php?p=695
http://depony.bloguje.cz/19802_item.php

Napište mi, prosím, své připomínky k mé úvaze.

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: Průvodce  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře

Ozzy (29.12.2003, 20:58:04): připadá mi pošetilé
vést takovéto statistiky.K čemu?Jakože nás je třeba víc,tak tedy po nášem?!
Nesměšujme pojmy.Idea není ideologie.Víra je něco jiného než náboženství.Matrikově věřící člověk nemá o živé víře kolikrát ani ponětí...A cesty k poznání jsou opravdu nejrůznější,jakož i lidé jsou nejrůznější - je to holt dobře zařízeno:-)

Johanka (30.12.2003, 00:29:30 - Mail):
Jak se pozná (definuje) "opravdu zapálený ateista"? Jsem zvědavá, jestli do této kategorie patřím. ;-)

didactylos (30.12.2003, 08:51:54): politická náboženství
nejspíš jsem se nevyjádřila dost přesně. Měla jsem na mysli to, čemu říkáme politická náboženství, kdy ideologie získává podobné atributy jako náboženství, dokonce s podobnými projevy. Příkladem mohou být totalitní ideologie minulého století. Jejich přívrženci se vyznačovali vyhraněným "antiteismem" (to je hloupé slovo, ale myslím, že je výstižnější než ateismus, který může být pouhým humanistickým agnosticismem, což je něco docela jiného)

didactylos (30.12.2003, 09:04:30): 2ozzy
ano, to souhlasí. Také proto mi vychází procento věřících menší než ze statistik vyšlo, snažila jsem se odhadnout a odečíst matrikové věřící. Ale i tak si myslím, že to nějaký význam má, třeba proto, aby se konečně dosáhlo stavu, kdy církve nebudou financovány státem, ale svými členy, což považuji za spravedlivější.

mudd (30.12.2003, 11:18:07 - WWW): didactylos a ozzy
Statistika je k ničemu, pokud s její pomocí nechcete pumpnout stát. Pak se naopak statistika hodí :-( Obávám se, že bude využita k poměru rozdělení peněz ze státního rozpočtu.
Jinak ale souhlasím, že její vypovídací schopnost je prakticky nulová. Což platí prakticky pro všechny statistiky, snažící se rozškatulkovat lidské pocity (jste spokojeni se svou situací? týrali vás rodiče? cítíte se diskriminováni?...)


mudd (30.12.2003, 11:39:39 - WWW): ad Ateismus
'Ateismus Je Také Náboženské Stanovisko,' zaduněl Dorfl.
'Ne, to není!' prohlásil policista Postihnout. 'Ateismus je popírání boha!'
'Takže Je To Náboženské Stanovisko,' opáčil Dorfl. 'Samozřejmě, Správný Věřící Myslí Na Boha Neustále, Třebaže Ho V Myšlenkách Popírá. To Znamená, Že Ateismus Je Formou Víry. Kdyby Ateista Skutečně Nevěřil, Neunavoval By Se Popíráním.'
'Četl jsi ty příručky, které jsem ti dal?'
'Jistě. Většina Z Nich Nedává Žádný Smysl. Ale Rád Bych Si Přečetl Nějaké Další.'
(T. Pratchett, tuším že Nohy z jílu)


didactylos (30.12.2003, 11:49:33): 2mudd
To je pěkné. Dlužím svoje stanovisko, že statistiky jsou opravdu nevypovídající. A rozhodně nechci podle nich nějak hodnotit. Mezi oběma skupinami jsou lidé, s kterými si budu dobře rozumět, jsou mi blízcí všichni "hledači absolutna", i tehdy, dojdou-li k záporné odpovědi, ale nebudu se mít o čem bavit s těmi, které to vůbec nezajímá nebo s těmi, kteří si myslí, že na "absolutno" mají vlastnické právo a vnucují ho ostatním.

Johanka (30.12.2003, 14:58:10 - Mail): ještě ad ateismus
Pojem "humanistický agnosticismus" odpovídá zhruba anglickému "secular humanism"? Jeden americký "humanistický agnostik" mě poučil, že ateismus je názor metafyzický, zatímco agnosticismus je názor gnoseologický a každý člověk je vybaven oběma, byť třeba o nich nepřemýšlí, může tedy být ateista agnostik i teista agnostik. Je to hraní se slovíčky, já vím, ale je to zajímavé. V Americe se diskutuje o tom, jestli "secular humanism" je či není náboženství, ale v češtině pojem náboženství zužuje svůj vlastní obsah, vypadá to, že se pouze "vztahuje na boha" a ateista automaticky není "nábožný". Kdyby se průzkumy ptaly na "světový názor", bylo by možná "věřících" více. :-)

didactylos (30.12.2003, 15:41:24): ad secular humanism
myslím, že mi chybí dostatečné filozofické zázemí. Ale tak nějak to cítím. Odpověď "nevím, z principu nemohu vědět, ale tuším, že spíš ano, nebo tuším, že spíš ne". Oboje považuji za poctivý životní názor, navíc v praxi skoro za nejtěžší viz A.Camus: Mor... Slovo náboženství v češtině je opravdu takové odpovídající jen teistickému chápání. S definicí náboženství mají vůbec religionisté dost těžkosti.
Kdyby se ovšem průzkumy ptaly na světový názor, asociace by byla snad ještě horší, z minulých desetiletí je toto slovní spojení strašně zprofanované...
Stejně ovšem předpokládám, že lidí, které nic podobného nezajímá a žijí jen konzumním způsobem života, je u nás většina.

Ozzy (30.12.2003, 16:18:56): a ta hledající menšina
je často krajně znechucena,když místo radostné zvěsti a potvrzení hodnot narazí na falešnou morálku a pokrytectví těch "probuzených".
Ale to už je jiné téma...

didactylos (30.12.2003, 17:25:51): podle citátu
ne každý, kdo mi říká Pane...
Ale to my, myslím teď religionisty, opravdu nemůžeme rozhodovat, můžeme nanejvýš studovat projevy různých postojů v oblasti psychologie nebo sociologie náboženství.
Ale dobře tomu osobně rozumím, taky mne to celý život hodně hnětlo a dodnes štve při vší snaze o objektivní přístup.


Jiří Zajíc (01.01.2004, 18:37:09 - Mail): Výzkumy a skutečnost
Motto:
Výzkumy jsou užitečným nástrojem poznání sociální reality - pokud s nimi zacházíme přiměřeně;-)

1) Je třeba zásadně rozlišovat mezi "vírou" - "náboženstvím" - "církevní příslušností".
Zadání otázky při sčítání v roce 1991 a zvláště 2001 toto nebrala v potaz - a výsledkem je všeobecný zmatek.
Primárně to byla chyba Českého statistického ústavu, ale druhotně i představitelů církví, kteří byli dotazováni a včas nezareagovali; po mé intervenci reagovl kardinál Vlk, ale už bylo pozdě, protože sčítací archy byly vytištěny.

Víra - osobní postoj vůči Absolutnu (skutečně "nevěřících" je vlastně velmi málo - v našem prostředí se za "nevěřící" deklarují i ti, kteří sjou typickými panteisty, veřícími v absolutní=božskou roli Vesmíru); sociologická šetření na toto téma (testující skutečně víru) jsou u nás k dispozici, i když na velmi prvoplánové rovině (viz srovnávací studii Evropských hodnot provedenou u nás SC&C).

Náboženství - ideový systém orientovaný na "uspořádání vztahu s Absolutnem" včetně svého symbolického jazka, kterým se vyjadřuje (tedy rituálů či sociálně-náboženských rolí);
v našich poměrech nějaká šetření existují (pro oblast mládeže zejmkna prováděná Petrem Sakem - viz např. Česká mládež na přelomu tisíciletí);

Církevní příslušnost - v užším slova smyslu zařazení v rámci křesťanských formalizovaných společenství (církví), v širším pak příslušnost k nějakému konkrétnímu nábořenskému společenství, které má instituční řád a je jako takové chápáno i okolím; toho se ve skutečnosti nejvíc týkalo sčítání v letech 1991 a 2001.


2) Úbytek příslušníků velkých tradičních církví u nás.
Myslím, že Didactylos uvádí prakticky všechny podstatné pro českou situaci, chybí jí jeden důležitý faktor celoevropský - a tím je celkově hluboká krize institucí, která se projevu nejen v oblasti církví, ale i škol, odborů, spolků a politických stran.
Co se týče naší situace, tam je třeba zvláště vidět jako osudnou chybu ze strany ŘKC postup ve věci majetkové restituce (jasně to potvrzují každoroční údaje o důvěryhodnosti církve - kde zejména po roce 1993 došlo k definitivnímu propadu). Představou, že je třeba "napravit křivdy a dobrat se spravedlnosti", se nechala zatáhnout do pozice, v níž se velmi snadno stala terčem útoků, že jí jde o majetek. To je sice věcně nesmysl, protože reálná ekonomická hodnota restituovaného majetku nepředstavuje i při nejoptimističtějších odhadech ani 1/10 současných nákladů církve, ale velmi účinně to zdiskreditovalo obraz církve ve společnosti. Ta sama o sobě byla náchylná k následujícímu smýšlení:
"Komunisté nám ve všem lhali, akorát co se týče Církve, Němců (zvláště sudetských) a šlechty měli pravdu."


3) Relativní úspěšnost malých církví a náboženských společností.
Předně je třeba uvést, že z kvantitativního hlediska není nijak oslnivý (jde o stovky, maximálně několik málo tisíc členů za deset let). Jinak jde ale o jev opět všeobecně známý z celé Evropy. Anthony Gideens se mu celkem obšírně věnuje v publikaci Důsledky modernity v souvislosti s hledáním nových zdrojů důvěry. V menších, "přehledných" společenstvích se takový prostor důvěry vytvoří mnohem snadněji.
Dobrou analogii vidím v oblasti, jíž se nyní primárně věnuji - a to jsou dětská a mládežnická sdružení. Ta velká, tradiční - skauti, pionýři - zaznamenala za oněch 13 let pokles ještě citelnější, než církve:
Skauti (oganizace Junák) - z 90 tisíc v roce 1990 na 50 tisíc v roce 2003
Pionýři (organizace Pionýr) - ze 45 tisíc v roce 1992 na 21 tisíc v roce 2003.
Přesto obě zůstávají největšími sdruženími dětí a mládeže (další jsou až tomíci - A-TOM - s 10 tisíci členy).
Sdružení s několika desítkami až stovkami členů je několik set.


4) Smysl výzkumů
Je velmi zbrklé tvrdit, že nejsou k ničemu. Tomu, kdo je dokáže správně využívat, umožňují mnohem přiměřeněji chápat dění ve společnosti, jíž se takové výzkumy týkají, a podle postavení, které v ní má, také zaujímat efektivní postoje a rozhodnutí, jimiž na zjištěný stav může reagovat.
Jedná se totiž například o míru předpokládaných společně sdílených hodnot a postojů, jejich rozsah i obsah. To má klíčový význam pro efektivitu veřejné debaty, která je zase nutná pro funkční veřejné mínění - bez něhož se žádná opravdová demokracie neobejde (jeho absence je dobře vidět na nekvalitě demokracie u nás, kdy veškerou veřejnou debatu si usurpovala média - zejména komerční - a v nich docela malá hrstka lidí).

5) Financování církví
Tady projevila Didactylos poměrně značnou neinformovanost (bohužel typickou pro naše poměry). Z toho, co píše, se jeví, jako by nevěděla o podstatném podílu věřících na financování církve. Znám data z roku 2001 (a let předchozích; situace roku 2002 nebude nijak zvlášť odlišná - vývoj financování je velmi spojitou, lehce rostoucí funkcí - tak jako u drtivé většiny nestátních neziskových organizací u nás).
Celkové roční příjmy (i výdaje) Římsmkokatolické církve u nás jsou cca 1,4 miliardy Kč (z toho je vidět, že z oněch 700 miliard, které během necelých deseti let padly na sanaci Klausových pokusů s bankami, by ŘKC v klidu finančně "žila" půl tisíciletí).
Z toho 650 milonů jsou vlastní zdroje církve - sbírky věřících (300 milionů), osobní dary (250 milionů), zisk z nájmů (70 milionů), ostatní (30 milionů).
Přímý státní příspěvek je 650 milionů (z toho 550 milionů na platy kněží).
Dotace z obecních a městských rozpočtů na konkrétní opravy památek jsou 100 milionů.
Z hlediska výdajů je 750 milionů na údržbu a opravu památek, 550 na platy, 100 na charitu a jiné veřejně prospěšné činnosti (vlastní "provoz" církve je asi 11 milionů Kč/rok).
Z toho všeho je vidět, že církev něžije na úkor společnosti, ale že chyba je v tom, co platí stát a co platí církev:
Církev platí z peněz, které vybere mezi věřícícmi, dostane darem (i ze zahraničí) a vydělá vlastní činností) prakticky jenom údržbu památek. To je ovšem zničující jak pro církev, tak pro památky.
Pro církev proto, že o tom společnost nemá ani páru (viz domněnky, které tu napsala Didactylos a které jsou opravdu pro naše lidi typické)
Pro památky proto, že jejich efektivní údržba by vyžadovala minimálně 2 miliardy ročně - což církev ani náhdou nemá a mír nebude. Takže každou chvíli stejně nějaký kostel spadne nebo je vykraden, jelikož na jeho zabezpečení nemá církev prostředky.
Stát naopak platí hlavně kněze, což je samozřejmě pro většinově necírkevní českou společnost pohoršující.

Řešením by bylo (to, co už nejen já dávno navrhujeme), aby
- své zaměstnance si platily církve ze svých vlastních peněz
- aktivity, které jsou ve prospěch společnosti (charita, školy, nemocnice ap.), byly financovány grantovým či dotačním způsobem jako jiné srovnatelné veřejně prospěšné aktivity NNO
- údržba a oprava památek by měla být placena ze státních či obecních rozpočtů (včetně toho, že tyto památky přejdou do vlastnictví státu či obcí = francouzský model).
Z předchozího je snad jasné, kdo dnes nejvíc tomuto rozumnému řešení brání: stát, protože ví, že by na to ekonomicky doplácel daleko víc, než v nynější situci, kdy na to - zejména z hlediska důvěyhodnosti - doplácí cirkve, ta římskokatolická nejvíc.

didactylos (01.01.2004, 19:23:27): děkuji za komentář
je naprosto zřejmé, že nejsem sociolog a že mám v tomto ohledu co dohánět. Omlouvám se za nepřesnosti ohledně financování. Také jsem měla na mysli navrhované řešení, to jest, aby si církve platily svoje zaměstnance a provoz, a na ostatní věci, které jsou ve prospěch společnosti, dostávaly příspěvky jako jiné podobné organizace a o památky jako kulturní dědictví se staral stát. Nevyjádřila jsem to ale explicitně, asi jsem měla. Nejsem zaujatá proti církvím, sama k jedné větší také patřím, ale církevní příslušnost už teď deklaruje menšina společnosti a mělo by to být způsobem financování bráno v úvahu. Vím, že za stávající stav zákonného řešení může spíš stát, který se zřejmě nechce vzdát možnosti kontroly církví viz předcházející příspěvek z řady Průvodce http://didactylos/bloguje/16263_item.php
Ráda bych se o sociologických výzkumech v této oblasti dověděla víc, kde se dají příslušné výzkumy sehnat? Přece jen tohle byla jen okrajová náplň kurzu dr. Štampacha, věnovali jsme se hlavně stávajícím náboženským společenstvím a novým náboženským hnutím v ČR.


didactylos (01.01.2004, 20:00:21): 2Jiří Zajíc
teprve dodatečně jsem se podívala, odkud jste na noční úvahy přišel a přečetla si váš komentář na Rožánkově bloku a taky jeho reakci na ten komentář. Obávám se, že takových lidí je u nás opravdu hodně, ale ti můj blog jistě nečtou....

Jiří Zajíc (06.02.2004, 03:05:31 - Mail): OK
První kontakty na sociologické výzkumy posílám "soukromě" :-)
Jinak - jasně, můj milý Odilo se přece musí zabývat tím, v čem je nenahraditelný - nikoliv tím, co mohou i takoví jako já doplnit :-))


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.