Kanaán 1b

Další část pojednávala o aktérech.

Kněžský stav byl služebníky božstev. Každý příslušník musel být do stavu zařazen po obřadu uvedení do služby !vysvěcení". Kněží se odlišovali obřadním šatem a oděvními doplňky. Ze starokanaánského období známe obřadní štólu, např. Aštařina stéla v Eble. Někteří kněží měli vyholenou hlavu, je známe i instituce chrámových holičů. Také bylo časté rituální líčení obličejů, hlavně oblíbenou rudohnědou barvou, která byla považována za barvu země. Tak byl nalíčen i král ve své kněžské roli. Výběr ke kněžským hodnostem byl prováděn na základě věštného dotazování, ovšem některé funkce mohly být i dědičné, například funkce chrámových zpěváků. Hierarchie duchovenstva byla proměnná, nikdy newbyla centrálně řízená, chrám od chrámu to bylo jinak. Označení kněží vychází z označení člověk domu bohů du bajt ili, ve všech jazycích podobně.Kněží byli ovšem dvou rozdílných kategorií, dá se zjednodušeně označit za funkci legislativní a exekutivní, jedni mají správní odpovědnost za chrám, druzí za vykonávání praktických rituálních úkonů. Hierarchizace je podobná jako u nejvyšších božstev, kde je také dvojice El (Dagan) a Baal, jeden sedí, druhý bojuje, rozdělení těchto funkcí je nejvíc zřetelné v průběhu 2.tisíciletí.

Daganovský typ kněžstva se jmenoval káhin.
Charakterizovalo ho dvojí přepásání. Káhinové tvořili kolegium, kněžské bratrtvo, oslovovali se "bratře". V čele chrámu jeden káhin. Nejvyšší káhin byl významná funkce, známe dokonce některá jejich jména, někdy byla podle jejich funkčního období prováděna datace. Byl správcem objektu, představeným domu božího, knězem s ekonomickými pravomocemi, odpovědným za vybírání poplatků, odměn, za přinášení obětí.

Aktivní typ kněží se nazýval pomazaný pátitum, to je starší označení, qadíš posvěcený, zasvěcený v novější době. Opravdu byli pomazáváni při intonizaci. Měli na starosti božské idoly, recitace, zpěv, organozování procesí, byli mezi nimi specialisté na dílčí úkony rituálu. Provádění rituální porážky – chrámoví řezníci, tepelnou přípravu pokrmů – chrámoví kuchaři, pekaři, provádění úliteb, recitace hymnů, litanií – modlitebník, naříkač, prokřikovač, zpěvák, hudebník. Byli i tanečníci – ale často byli pro chrámové slavnosti najímáni jako externisté královští tanečníci – profesionálové. Dál funkce nosiče bohů, který měl oprávnění dotýkat se idolů bohů, lidé, kteří čerpali vodu, zkrápěči prostoru, mohlo být i zkrápění olejem.

Kněží většinou nemuseli žít v celibátu, to se vyžadovalo jen u velekněžky boha, protože byla chápána jako symbolická manželka daného boha, intronizace velekněžky také kopírovala svatební rituál. Kněží v chrámu také nebydleli, ale jsou známy i chrámové ubikace pro přechodný pobyt v okrsku, ne přímo v chrámu. Komutitární pobývání kněžek je dokladem mezopotamského importu.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře