Noèní úvahy
None

Kouzelníci a čarodějové

22. července 2004, 21:57


Debata u příspěvku Pavouk a pověrčivost mne přiměla sáhnout k některým starším přednáškám.

Učili jsme se o magickém myšlení už několikrát, hlavně v náboženství přírodních národů a antropologii náboženství, také je o něm samostatný kurz, který jsem zatím neabsolvovala. Dost často se s tématem setkáváme u starověkých náboženství. Poslední a myslím nejzajímavější bylo povídání o kouzelnících a čarodějích v subsaharské Africe. Na něm můžu ukázat, v čem se liší magické myšlení od vědeckého, i když samozřejmě uznávám, že spolu mají hodně společného. Hlavní rozdíl vidím v tom, že magické myšlení neuznává náhodu, nepracuje s pravděpodobností, se statistikou. Zákonitost příčiny a následku je absolutní.

Uvedu část přednášky o kouzelnících a čarodějích z kurzu Náboženství subsaharské Afriky. O kouzelnících a čarodějích mají Evropané vyrostlí v křesťanských tradicích zcela jinou představu než Afričané a stejné slovo pak označuje jiné pojmy. Základem afrických pojmů je představa o neurčené síle, která existuje v přírodě (ve vesmíru). Lidé mohou mít v různé míře schopnost tuto sílu využívat, často ji zdědili po předcích a často ani nemusí vědět, že ji vůbec mají. Ale dá se také učit a cílevědomě trénovat. Sílu je možné používat jak vůči lidem, tak vůči božstvům, duchům i duším předků. Dobro a špatnost při užívání rozděluje lidi schopné se silou pracovat na kouzelníky a čaroděje. Ten, kdo ubližuje, je čaroděj, ten, kdo pomáhá, je kouzelník. Pomáhání nebo ubližování je ovšem ohraničeno vlastním kmenem. Tedy kouzelník, který může být ve své funkci i státním zaměstnancem, může ubližovat nepřátelům svého kmene aniž by ztratil statut kouzelníka. Pokud ovšem použije svou schopnost v neprospěch svých vlastních lidí, stává se už navždy čarodějem. Čarodějů se lidé obávají a pronásledují je, leckdy i organizovaně pomocí bratrstev utvořených přímo k jejich vyhledávání. Čarodějové provozují proto svoji živnost skrytě. Čarodějové se stávají čaroději pokud tuto schopnost mají hlavně proto, že je to lukrativní zaměstnání. I když se lidé čarodějů obávají, často si je najímají, aby škodili jejich protivníkům.

Obecně je možné říct, že Afričané si myslí, že převážná část neštěstí a nehod je způsobena čarodějnickými útoky. V klasické knize Edwarda Evan Evans-Pritcharda (1902-1973) Čarodějnictví, věštby a magie u Azandů (1937) je popsán následující případ: V oblasti Azandů je velice horko a lidé si kvůli vytvoření stínu staví provizorní přístřešky podepřené dřevěnými trámy. Vzhledem k častému výskytu termitů přístřešek často spadne. Občas se stane, že je někdo padajícím přístřeškem zraněn nebo zabit. I když Azandové samozřejmě ví, že trámy napadli termiti, není to dostatečné vysvětlení toho, že byl zraněn nebo zabit určitý člověk. Musí být někdo odpovědný za to, že termity nahlodané dřevo spadlo právě ve vhodnou dobu, aby mohlo právě tomu člověku ublížit. Proto je třeba vypátrat čaroděje, který je za neštěstí odpovědný. Postupuje se vlastně detektivním postupem, nejdříve se vytipují všichni lidé, kteří by mohli mít z neštěstí poškozeného nějaký prospěch, nikdy se přitom nezapomíná na sousedy zraněného. Pomocí věštby se pak blíže určuje, kdo ze seznamu podezřelých je viníkem. Nejoblíbenější způsob zjišťování viníka je věštba pomocí jedu, který se podává kuřatům. V praxi to vypadá tak, že příbuzný očarované osoby vezme několik kuřat a spolu s odborníkem na podávání jedu jdou do lesa. Odborník podá kuřeti jed a požádá nadpřirozené síly, aby označily čaroděje. Jméno každého podezřelého ze seznamu je vysloveno dvakrát. Při prvním vyslovení odpovědné osoby musí kuře zemřít. Správnost odpovědi se testuje opakováním s dalším kuřetem, ale tentokrát musí kuře přežít. Obvinění nesmí být provedeno lehkovážně. Pokud se dojde k jménu čaroděje, vydá se příbuzný za ním. Obviněný většinou neví nic o tom, že by byl čarodějem, ale protože všichni věří, že čarodějnictví existuje, je obviněný rád, že byl upozorněn na svoje skryté čarodějnické schopnosti. Protože mezi potenciální podezřelé bývají přednostně zařazováni lidé svárliví a nesnášenliví, jsou po takovém upozornění nuceni změnit svoje chování. Víra v čarodějnictví tak podporuje žádoucí modely chování.

Lawson E.Thomas: Náboženství Afriky. Tradice v proměnách, Praha 1999
s předmluvou J.Kanderta
Soukup V: Přehled antropologických teorií kultury, Praha 2000
část Edward Evan Evans-Pritchard, str.111-114

O stejné knize psal už Depony, lépe řečeno, umístil na blog část přednášek z Teorie náboženství (pozor, je to rozsáhlý soubor)

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: ***nezarazeno***  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře

Kerray (23.07.2004, 00:45:52 - Mail - WWW): Po delsi dobe...
prispevek, ktery mne opravdu zaujal... mozna proto, ze se o magii/carodejnictvi/kouzelnictvi dost zajimam. Rad bych tedy poprosil casem o vic a vetsi kapky :) Treba by mne zajimalo, jestli si Didactylos treba vsimla nejakych shod mezi carodejnym nahledem na svet ruznych kultur, a jestli ji obcas neprijde, ze by na tom mohlo "neco byt"...

didactylos (23.07.2004, 07:14:34): Kerrayovi
Jeví se mi, že základní shoda je v tom, že tento typ myšlení odpovídá obecně lidským potřebám. Myslím, že každý z nás si už aspoň v duchu položil někdy otázku, "proč se to stalo právě mně" a každý z nás měl chuť pomoci svému rozhodování třeba házením mincí nebo jinou věštebnou praktikou. Prostě vnitřně jsme přesvědčeni, že na tom "něco je", ať už jsme nebo nejsme jakkoli věřící.
Píšu o tom, co se právě učím, takže teď z této oblasti bude ještě ugaritská věda, mám referát, je to hlavně o věštebních technikách. A náboženství subsaharské Afriky, tam mám ještě dělat kolokvium. V příštím semestru mám jeden kurz z antropologie, jmenuje se sociobiologické základy kultury a náboženství, to je o teoriích, že podobné myšlení je lidem dané v jejich biologickém základu.



Dhal (23.07.2004, 09:10:24):
Pekné, zaujímavé, poučné :)
Budem ale polemizovať so zovšeobecnením, že "magický spôsob uvažovania" neuznáva náhodu, že postupnosť príčina následok je absolútna. Tento článok sa týka len šamanských praktík afrických (respektíve subsaharskej Afriky, na juhu je to trochu inak). Existujú však aj iné dôležité oblasti šamanizmu - na Sibíri alebo u Eskimákov sú funkcie liečiteľa a čarodejníka prevažne "kumulované", aj keď majstri komunikácie s duchmi sa často viditeľne prikláňajú k "bielej" alebo "čiernej" strane (existujú ale aj špecialisti, na Sibíri má napríklad výrazne liečiteľské zameranie kováč). Jednou z najpodstatnejších úloh šamana v komunite je zabezpečiť prežitie kmeňa, takže veľmi často podstupuje cestu k duchom a vyjednáva s nimi, hlavne o množstve zveriny, ktorá bude k dispozícii pre kmeň. Práve tu by som faktor kauzality vylúčil, výsledok takéhoto rokovania je závislý jednak na schopnostiach šamana, ale aj na vrtkavosti a náladovosti jeho obchodných partnerov :)
(Tieto praktiky sú najmarkantnejšie u spomenutých Eskimákov a v amazónskych oblastiach)
Inak ale súhlasím s tým, že kauzalita je chápaná podstatne silnejšie, ako v kultúre našej. Vlastne aj v článku je na to príklad, pri zrútení domu zapríčinenom termitmi by sme my len pokrčili plecami a konštatovali zásah vyššej moci. Tu však ide pátranie po reťazi súvislostí trochu hlbšie, skúma sa aj vyššia moc...

Ešte jedna poznámka:
Ten systém s kuriatkami je vymakaný. Zhodou okolností využíva štatistiku (je dosť nepravdepodobné, že kurča vybrané pre pokusy v druhom kole skončí svoj život v presne stanovenom okamihu) a je to zároveň výborný nástroj na manipuláciu s davom. Oni tí mágovia asi budú v sebe mať aj čosi racionálneho...

Benny (23.07.2004, 09:11:44 - Mail - WWW):
moc pekny clanek! taky bych uvital vice informaci :)

rady1 (23.07.2004, 12:32:33 - WWW):
Nějak mi nehraje ta část o tom jak je přistižený čaroděj rád že byli objeveny jeho skryté schopnosti. Na Papui by ho asi normálně sejmuli. Viz právě vycázející kniha V. Novotného Papuánské polopravdy nebo stejnojmenné článečky v časopise Vesmír.

didactylos (23.07.2004, 13:17:50): odpovědi
Odpovědi řadím odzadu.
Pro rady1: Omlouvám se, zkrácením textu došlo k nedorozumění. Ta příhoda se týkala toho, že odpovědný "čaroděj" způsobil škodu neúmyslně, o svých schopnostech do té doby nevěděl. Je s tím spojený také rituál, "čarodějovi" se doručí křídlo toho kuřete a sdělí se mu obvinění, ten pak to křídlo poprská a hlasitě se zřekne jakéhokoli úmyslu poškozenému škodit. Za neúmyslné ublížení jsou lehčí tresty, dokonce může být takový člověk převychován na kouzelníka, tak společnost využije jeho schopnosti. Profesionální čarodějové jsou mimo společnost a hrozí jim stále trest smrti. Trest je odstupňován podle společenského postavení poškozeného, za zabití otroka stačilo zaplatit pokutu, za svobodného trest smrti, za aristokrata ještě s mučením. Soudy byly ale vícestupňové, dalo se odvolat k vyšší instanci, soudní rozhodnutí prováděli kouzelníci, ale v každé instanci prováděli jiné věštební praktiky, pokud bylo rozhodnutí zmatečné, odložilo se a opakovalo později, o hrdelních trestech rozhodoval až panovník. Na vyhledávání profesionálních čarodějů byla tvořena bratrstva. Zajímavá byla poznámka našeho přednášejícího, že úspěšnost v pátrání po pachatelích trestných činů byla v tomto systému srovnatelná se západními postupy.
Dhalovi: šamani a čarodějové jsou sice oboje náboženští profesionálové, ale každý s jiným způsobem práce s duchovními silami. Šaman vlastně propůjčuje duchům sám sebe, oni působí jeho prostřednictvím, kdežto čarodějové mají odstup, asi jako v našich tradicích rozdíl mezi extatickým mystikem a knězem.


didactylos (23.07.2004, 14:02:19): oprava
každá analogie kulhá, ale stejně mělo být spíš šaman a kouzelník v tom přirovnání ke knězi, protože kouzelník je společensky ceněné a prestižní postavení náboženského profesionála. Sice kouzelník i čaroděj používají stejné schopnosti, ale nevím, co by bylo čarodějovým "ekvivalentem" v křesťanském prostředí.


Dhal (23.07.2004, 14:17:03):
Šamanov som použil len ako príklad, ktorý sa mi zdal téme najbližší.
Ale definovať šamana len ako prostredníka medzi ľuďmi a duchmi/bohmi/démonmi je dosť málo, je to postava komplexnejšia a čarodejnícke praktiky patria k jeho arzenálu. Vlastne nie všade, šamanizmus nie je všade šitý jednou ihlou, ale obraz šamana my sa mal skladať zo zložky "bielej" (liečiteľstvo a pod.), "čiernej" (škodlivej voči škodlivým elementom vo vlastnej komunite a obrannej voči nepriateľskému okoliu - hlavne toto je priestor pre čarodejníka, ktorý pomocných duchov využíva a s nepriateľskými bojuje) a sociálnej (akási vodcovská úloha, stmeľujúca pozícia v kmeni). Takže "čarodejník" by mohol byť len jednou z podmnožín šamanových schopností. Skôr by som ho prirovnal (neviem, či to prirovnanie nebude trochu krivkať, ale nič lepšie ma narýchlo nenapadlo) k cirkevnému hodnostárovi, ktorý je aj kňazom, aj časťou organizačnej štruktúry :))

Som si vedomý toho, že je to príliš strohé a zovšeobecňujúce, ale veľa priestoru na rozsiahle traktáty tu nie je :)

Dhal (23.07.2004, 14:20:29): didactylos
Predchádzajúci príspevok som písal súčasne s tvojím posledným komentárom, takže som ho nepoznal a ak sa medzi nimi niečo bije, tak to je ten pravý dôvod :)

didactylos (23.07.2004, 17:50:28): šamanismus
O šamanismu z jednoho úhlu pohledu, totiž o technikách extáze, jsem už psala
http://didactylos.bloguje.cz/24684_item.php. Ale teď, když jsem si to znovu přečetla, uznávám, že by téma potřebovalo detailnější přístup...

Lucie Müllerová (30.11.2004, 13:01:42 - Mail - WWW): Neznámí
Je to dobrý ale chci vědět víc jinak je to super!!!!!!!!!!


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.