Noèní úvahy
None

Perseus

29. srpna 2003, 19:58

První část životopisu – zázračně narozený hrdina jde pro hlavu Gorgony Medúzy

 

Tak zub je šťastně venku už od čtvrtka. Po dalších šesti týdnech, až se všechno bolavé řádně zahojí, bude následovat umělecká zubařská práce na výrobě můstku. Vida, vida, kdyby měly Graie takovou zubařku, nemusely se hádat ani trápit hlady. O starověké medicíně mám taky v plánu někdy později pohovořit, ale potřebuji si najít některé texty a osvěžit příslušnou literaturu, abych vás nekrmila nějakými bláboly.

Tak dnes tedy slíbený Perseův životopis, vlastně zatím jen jeho první část.
Vyprávění musí začít jeho dědečkem Akrisiem. Ten byl totiž z dvojčat a s bratrem Proitem se pošťuchovali a prali ještě před narozením. Když vyrostli, měli společně vládnout v Argu, ale to samozřejmě nedělalo dobrotu, došlo k nerozhodné bitvě a tak to nakonec vyřešili tak, že Akrisios vládl v Argu a Proitos v sousedním Tirynthu. Akrisios měl jen dceru Danaé a velice si přál syna. Vypravil se do delfské věštírny, aby se poptal, co má udělat. Věštírna většinou odpovídala nesrozumitelně, případně na něco jiného, než se tazatel ptal. V tomto případě se Akrisios dověděl. že syna mít nebude, ale že ho zabije jeho vnuk, syn dcery Danaé. Dal tedy na nádvoří paláce vybudovat podzemní bronzovou kobku a tam Danaé zavřel s jednou služebnou, aby se osudu vyhnul. Ale osudu se nikdy nevyhne nikdo, ten vládne i olympským bohům. Nejvyšší z nich, sám Zeus, už byl do krásné Danaé zamilovaný a tak pronikl stropem kobky v podobě zlatého deště. (nedovedu si představit, proč by mělo být snadnější prostupovat bronzem v podobě zlata, Diovi sice nic není nemožné, ale proč potom takový exhibicionismus) Uvnitř na sebe vzal lidskou podobu a s Danaé si užíval. Narodil se jim syn Perseus. Jednou děd Akrísios na nádvoří zaslechl dětský hlásek a tak se vydal na kontrolu. Danaé nic nezapírala, otec jí však nechtěl věřit. Pro jistotu obětoval služebnou za nekvalitní hlídání na Diově oltáři, ale zabít vlastní dceru a vnuka se mu přece jen nechtělo. Strčil je proto do dřevěné bedny a nechal hodit do moře. Bedna byla vytažena na břeh na ostrově Serifu. Vytáhl ji rybář Diktys, Danaé i Persea se ujal a staral se o ně vzorně. Ale Danaé se zalíbila i jeho bratru Polydektovi, který byl králem ostrova. Dost si na ni dovoloval, ale Perseus už maminku bránil. Potřeboval se ho tedy zbavit. Uspořádal hostinu na počest Hippodameie, o kterou se ucházel. Všichni byli pozváni, ale měli přinést dar, každý jednoho koně. To Perseus nemohl udělat, protože byl chudý a koně neměl. Furiantsky slíbil, že místo koně přinese hlavu Gorgony a Polydektés ho vzal za slovo. V tom byla drobná potíž, Gorgony byly tři, dvě nesmrtelné a jedna smrtelná, všechny měly tu vlastnost, že způsobovaly zkamenění každého, kdo se jim podíval do očí, a navíc nikdo nevěděl, kde je vlastně najít. Ale Perseovi pomohli jeho nejchytřejší božští sourozenci, Athéna a Hermés. A také tři Najády, nymfy pramenů. Všichni přispěchali s vybavením, které se opravdu velice hodilo. Najády mu daly okřídlené opánky, na kterých mohl létat vzduchem, Hádovu helmici, která ho činila neviditelným a brašnu, která se zvětšovala nebo zmenšovala podle toho, co se do ní dalo, aby do ní potom Gorgoninu hlavu vložil. Hermés mu dal ostrý srp, harpé, (nástroj, kterým Kronos vykastroval svého otce Úrana, ale o tom možná jindy). Perseus takto vybaven doletěl až na konec světa, kde bydlely Graie, o těch už byla řeč. Vyčíhl okamžik předávky oka, oko jim vzal a slíbil vrátit jen když mu prozradí cestu ke Gorgonám. Teď by to chtělo je trochu popsat. Údajně byly sličné, ale měly místo vlasů jedovaté hady, zlatá křídla a bronzové pařáty, hlava byla taky pozoruhodná, protože byla mužská i ženská zároveň, jsou zobrazovány vousaté, a měly zvířecí chrup, dlouhé kančí tesáky. Vypadaly navíc všechny stejně. Na Persea čekal úkol poznat, která z nich je smrtelná Medúza, tu zabít a nepodívat se jí přitom do očí. Pomohli zase bohové, Hermés Perseovi ukázal, která je Medúza a Athéna nastavila svůj bitevní štít, lesklý jako zrcadlo, aby v něm Perseus Medúzu viděl a přitom nebyl v nebezpečí zkamenění (No nevím, já se podle pohledu do zrcadla netrefím pořádně ani na sebe, ale asi byl Perseus šikovnější). Operaci prováděl, když všechny Gorgony spaly, ale při samé akci se hadi probudili, probudili dvě nesmrtelné sestry a ty začaly Persea pronásledovat. Ale ten, kořist bezpečně v brašně, helmici neviditelnosti na hlavě a opánky na nejvyšší rychlost jim uletěl zpátky do světa lidí. Gorgona Medúza byla těhotná s bohem Poseidónem a z její mrtvoly se narodil okřídlený kůň Pegas a hrdina Chrysaór.

Přátelé, je to moc dlouhé, takže dnes musím říct oblíbené: pokračování příště.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: antika  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře

saybye (26.09.2003, 22:10:01 - WWW): Neodpustím si několik poznámek :o)
1) Nechci být nechutný, ale pod spojením "zlatý déšť" se dnes rozumí spíše jistá sexuální praktika. Ovšem ani tak se prostupnost bronzem příliš nezvýší :o))

2)Co znamená sličné?? Asi něco jiného, než si pod tím slovem představuju já. Protože jinak mi nejde do hlavy, jak může být někdo sličný a zároveň mít na hlavě hady, bronzové pařáty, kančí zuby a plnovous...

3) to s tím zrcadlem je zajímavý postřeh. To mě nikdy nenapadlo.

4)Pegas mě překvapil. To jsem nevěděl.

didactylos (26.09.2003, 23:06:39): 2saybye
ad1) jsem v tomto ohledu dost nevzdělaná, netuším, ale není původ názvu té praktiky právě z tohoto Diova dobrodružství?
ad2) paradox, nad kterým jsem taky bádala, ale prameny tak pravily, tak jsem to nechala tak, aby si i čtenáři mohli lámat hlavu
ad4)tady by bylo ještě potřeba rozvést, že šlo o tzv. hřebčí Poseidonovy námluvy, kdy oba partneři na sebe brali podobu koní, pak je výsledek, tedy dítko v podobě koně, celkem pochopitelné

saybye (26.09.2003, 23:26:18 - WWW): ad1)
RohZhodně ne. Původ je myslím mnohem proZaičtější... (neboj, v tomhle ohledu nejsem o nic vZdělanější než ty)


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.