Komentář ke studii Rodney Starka: The Role of Women in Christian Growth
Tato studie mi připadala velice zajímavá. Dověděla jsem se spoustu nových věcí, které jsem nevěděla, o antickém způsobu života, dokonce o intimních podrobnostech rodinného života a sexuálního chování. Dokonce jsem si na základě této studie mohla doplnit i některé věci, které jsem předtím nemohla nijak zařadit, a na které jsem narazila v jiné literatuře. Např. co to znamenalo, že císař udělil Pliniovi Mladšímu titul „otec tří dětí", když Plinius žádné děti neměl, z této studie tedy vím, že šlo o daňové zvýhodnění a pronatální politiku císařství. K datům, které se v této studii objevily, mám jen dvě výhrady: Těžko uvádět přesná statistická data pro společnost časově tak vzdálenou, nutně vycházejí z neúplných materiálů a mohou tak být dost zkreslená. Druhá námitka se týká toho, že autor tato data bere pro celé období prvních čtyř, pěti století, nebere tak v úvahu vývoj křesťanských komunit, jejich situace byla i společensky v různých dobách hodně odlišná. Otázku, kterou bych měla k obsahu a kterou jsem nenašla v textu zodpovězenou, předložím k diskuzi. Autor předpokládá větší počet smíšených manželství mezi pohanskými muži a křesťanskými ženami. S jeho závěry ohledně možnosti sekundární konverze spíš souhlasím. Ale nemuselo tak být vždycky a navíc nemusel pohanský manžel sdílet ani sympatie k manželčině víře. Otec rodiny měl rozhodující slovo a mohl nařídit ženě i věci, které se s její vírou neslučovaly, mohl odmítnout dítě, (když ho nepřijal, bylo pohozeno) mohl své ženě přikázat potrat. Jak se řešily podobné situace, je o tom nějaký záznam v pramenech? Jak měla postupovat křesťanská manželka v takovýchto případech, kdy měla volbu jen mezi smrtelným hříchem a revoltou proti manželovi? Byl to dostatečný důvod k rozvodu, který jinak církev neschvalovala?
S otázkami, které jsem si položila, souvisejí i další. Pokud by totiž manželka uposlechla, automaticky by byla exkomunikována ze své křesťanské církve – dodnes se chápe potrat jako čin, kterým se žena sama exkomunikuje z katolické církve. Pokud by se rozvedla z důvodu ochrany života svého dítěte, jaký by měla potom právní status ona i její dítě? Mohla se vůbec rozvést? Pokud se rozvedla pohanská žena, děti, ke kterým se otec přiznal, určitě patřily jemu. V tomto případě je ale otec nechtěl, zůstaly by tedy asi matce. Jakou měla potom právní ochranu? A jak se pohlíželo na tyto nechtěné děti? Mohla se i s dítětem vrátit do otcovského domu? Předpokládám totiž, že sňatek domlouval i v případě křesťanské ženy některý její mužský příbuzný, otec, bratr, strýc apod.