Noèní úvahy
None

Jazyky Malé Asie v 2.tisíciletí př.n.l.

19. října 2003, 18:30


Jazyková mapa Předního východu byla v starověku odlišná a mnohem komplikovanější než je dnes.

Mnoho jazyků, které byly tehdy běžně užívané, už vymřelo a u většiny z nich se nepodařilo ani po jejich rozluštění určit jejich zařazení do jazykových rodin, alespoň ne tak, aby to bylo možné považovat za prokázané. Některé se navíc ještě nepodařilo vůbec rozluštit a s každým dalším novým archeologickým objevem, o které v této oblasti není nouze, otazníky spíš přibývají, i když se naše znalosti také utěšeně rozrůstají.

V severovýchodní části Malé Asie byla v 3.tisíciletí a začátkem 2.tisíciletí rozšířena chattijština. Jejích písemných památek se zachovalo málo. Naštěstí se zachovalo několik dvojjazyčných chattijsko-chetitských nápisů. Chattijština se zapisovala slabičným klínopisem. Protože písmo bylo původně určeno pro jiný jazyk, předpokládá se, že písmo neodráží úplnou chattijskou fonetiku. U chattijštiny se usuzuje na příbuznost s jazyky oblasti Kavkazu, hlavně k abcházsko-adygské skupině. Chatijci se považují za původní obyvatelstvo oblastí, do kterých se později přistěhovali Chetité, kteří od nich převzali písmo, mytologii i hlavní bohy panteonu. Také první významný stát na tomto území měl chatijský charakter. V polovině 2.tisíciletí př.n.l. si Chetité podmanili domácí obyvatelstvo natolik, že se asimilovalo a stalo se nedílnou součástí chetitského národa.

Chetité jsou indoevropským národem chetitsko-luvijské jazykové skupiny. Do oblasti Malé Asie přišli v průběhu 3.tisíciletí a na počátku 2.tisíciletí v přistěhovaleckých vlnách. K chetitsko-luvijské jazykové skupině patří v.2.tisíciletí př.n.l. kromě chetitštiny také luvijština a palajština, všechny používající klínopis. Na přelomu 2. a 1.tisíciletí je spojovacím článkem luvijština zapisovaná heiroglyfy. Všechny tyto jazyky jsou nejstarší doložené indoevropské jazyky, jazyková skupina je považována za samostatnou, protože má v porovnání s ostatními indoevropskými jazyky specifické morfologické, syntaktické i lexikální jevy. Například nemá ženský rod, ale jen společný rod mužský a ženský a potom střední. Některé jevy se z hlediska indoeuropeistických zkoumání nepodařilo uspokojivě vysvětlit, jsou pravděpodobně způsobeny vzájemnou interakcí s okolními neindoevropskými jazyky a také způsobem zápisu klínovým písmem, které bylo vytvořeno pro jazyk s jinou strukturou. Chetitská gramatika je proti staré řečtině a sanskrtu  mnohem jednodušší, ale zůstává otevřenou otázkou, jestli je to tím, že chetitština odráží nejstarší indoevropský stav nebo už zredukovaný systém.

Churritština byla užívaná na území od Zakavkazska do Sýrie, Malé Asie až k hornímu Eufratu a na východě k pohoří Zagros v období od poloviny 3.tisíciletí do poloviny 2.tisíciletí př.n.l. V některých oblastech Churrité žili společně s chetitsko-luvijskými kmeny. V 2.tisíciletí měli Churrité svůj stát Mitanni. Nejstarší churritská písemná památka je  datována kolem 2300 př.n.l., mnohem víc textů je známo ale ze 13.století př.n.l. Churritština je blízká kavkazským jazykům, typologická podobnost je zjevná, ale genetickou příbuznost se nepodařilo prokázat. Zapisovaná byla slabičným klínopisem. Dokonce se zachovalo několik churritských památek zapsaných ugaritským hláskovým písmem.

Krupa V., Genzor J., Drozdík L. (1983): Jazyky světa, Bratislava
Wolf J. (1984): Abeceda národů, Praha

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: starověký Přední východ  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře

zahul (03.06.2005, 08:55:41 - WWW): PS
Dost zajimavy


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.