Chabý pokus o stručnou definici
17. listopadu 2003, 13:41s rozsáhlejším historickým úvodem...
Několik diskuzí mne přece nakonec přimělo k pokusu o stručnou definici toho, čím se křesťanství odlišilo od judaismu své doby.
V době vystoupení Ježíše už bylo ustáleno jádro budoucí kanonické podoby hebrejské bible, Zákon a Proroci, jen třetí část Spisy procházela ještě vývojem. Náboženství Izraele bylo už postaveno na bázi exkluzivního monoteismu, původně kmenový bůh se stal univezálním Bohem celého světa, jeho stvořitelem a Pánem. Z kmenového charakteru izraelského náboženství zůstala myšlenka, že společenství Izraele je Bohem vyvoleným lidem, který má Boží zaslíbení, ale také z toho vyplývající odpovědnost, jsou na něho vznášeny mnohem tvrdší požadavky. I v helenistické době se ovšem náboženství dál vyvíjelo, dokonce dost bouřlivě, měnilo se také s rozšířením diasporního židovství a tím nutné konfrontaci s helenistickým myšlením, filosofií i způsobem života. O všech směrech raného judaismu se nám zprávy nedochovaly. Z toho, co víme, například od židovského spisovatele a historika Josepha Flavia, je zřejmé, že existovaly nejméně tři výrazně profilované skupiny.
V té době se narodil Ježíš, pravděpodobně v Galileji, tedy ne ve středu, ale na okraji náboženské pospolitosti Izraele. O jeho životě nemáme zprávy z mimokřesťanských pramenů a evangelia jsou svou dobou vzniku od doby jeho učitelské činnosti zhruba 40 a více let vzdálená, navíc nejsou historickým líčením, ale teologickou výpovědí různých skupin jeho vyznavačů. I tak se zdá nesporné, že byl putujícím učitelem Zákona, takových bylo ovšem v té době víc, hlásaným učením měl nejblíž k farizejskému směru s apokalyptickým zaměřením, i Ježíš zřetelně očekával blízký "konec věků". Vazba na společenství esejců, další výrazné skupiny, není u Ježíše asi přímá, možné je ovlivnění Janem Křtitelem, kterého někteří badatelé považují za esejského disidenta, a jehož posluchačem a učedníkem Ježíš zcela pravděpodobně nějakou dobu byl. Shoda panuje v tom, že se Ježíšovo učení znelíbilo vrstvě saduceů, chrámové aristokracii, a ti ho vydali na pohanský soud okupační mocnosti k potrestání jako politicky nespolehlivého uchazeče o židovský trůn. Byl popraven tehdy obvyklým způsobem.
Všechny prvotní skupiny jeho žáků pocházely z židovského prostředí a dělily se v zásadě na dva proudy. Jeden, ježíšovský, ho chápal jako učitele Moudrosti. O těchto hnutích máme minimálně zpráv, něco se dá hlavně z evangelií zpětně zrekonstruovat. Druhý ho ztotožnil s očekávaným Mesiášem. Představa Mesiáše je sice už v nejmladších knihách Starého zákona, hlavně v proroctví Danielově, které je vlastně jednou z židovských apokalyps, ale byla hodně frekventovaná v literatuře mezidobí, v pseudoepigrafických spisech. Znamená doslova "Pomazaného", tedy člověka Bohem vyvoleného k nějakému závažnému úkolu. Pomazaní byli králové i proroci. Ale představa Mesiáše, jak byla prezentovaná hlavně zmiňovanou apokalyptickou literaturou, se vztahovala eschatologicky, ke konci věků, kdy se Mesiáš ujme vlády. Tento Mesiáš má už některé transcendentní rysy. Ani prohlašování prvních kristovců, že v Ježíši poznali Mesiáše, je nevydělilo z celku židovské pospolitosti. Takových skupin bylo také víc. I s tím, že jejich Mesiáše potkala osobní tragedie a skončil na popravišti, se vypořádali v podstatě výkladem Zákona, použili totiž Deuteroizajáše, jeho líčení ztrápeného otroka Božího. Základem zvěsti se stalo, že tento popravený Mesiáš byl Bohem vzkříšen a jeho stoupenci očekávají jeho druhý příchod v slávě.
Doufám, že mne napjatě sledujete, ještě stále jsme na půdě židovství. První úkrok stranou je spojen až s působením apoštola Pavla. Ten byl ovšem také svým studiem židovský zákoník a praxí dokonce fanatický přívrženec jedné farizejské školy a bojoval proti nebezpečné židovské sektě kristovců. Ale došlo k jeho konverzi, je popisována třikrát, pokaždé trochu jinak a vždycky s legendárními rysy, nejpravděpodobněji opravdu v Damašku. Musíme vzít v úvahu, že Pavel nebyl učedníkem žijícího Ježíše, dokonce ho vůbec osobně neznal. Ale od Pavla v jeho autenticky doložených listech, opravdu od něho je jen sedm a jsou nejstarší vrstvou Nového zákona, ostatní jsou mu jenom připisovány, máme postupné rozpracovávání první křesťanské teologie. Pavel využíval na svých misijních cestách diasporní židovství. Kolem synagog tehdy byly více či méně početné skupinky tzv. bohabojných, lidí, kteří sdíleli židovskou víru, ale nebyli ochotni nebo schopni přijmout zároveň všechna ustanovení Zákona. Pavlovým přínosem a snad vlastním začátkem křesťanství jako samostatného náboženství mimo hranice judaismu, bylo to, že po nově uvěřících nechtěl, aby se stali nejdřív plnoprávnými židy. Musíme ovšem vědět, že pavlovské křesťanské skupiny byly v prvním století jen jednou z mnoha forem a to rozhodně ne nejvýznamnější, jeho listy reflektují jeho potíže v misijní práci a konkurenci jiných uskupení i v rámci vznikajícího křesťanství.
Ale po šoku, který způsobila prohraná židovská válka a pád Jeruzaléma a zboření jeho chrámu v roce 70, se ukázalo, že právě tato linie je nosná a je schopna se dál rozvíjet. Tehdy došlo i v židovství k velkým změnám, protože v zájmu svého přežití muselo nově reflektovat svou situaci, postupně se zbavilo velké šíře svých směrů a semklo se v jednom farizejském umírněném směru. Tím se obě uskupení od sebe ještě víc vzdálila, protože postupně odpadaly mezičlánky. Křesťané byli nakonec postupně z účasti na synagogálních bohoslužbách vyloučeni, v různých částech říše k tomu vylučování docházelo v jinou dobu, ohlasy máme zachovány v Novém zákoně, dokonce se dá sestavit jakýsi chronologický model.
Zbývá ještě jeden moment, který mi pořád vrtá v hlavě, totiž, co bylo hlavní příčinou, že vznikající křesťanství zvítězilo v neuvěřitelně pestré nabídce duchovních proudů tehdejší doby. Náboženská mapa tehdejšího světa byla snad ještě bohatší než je dnes. Mimochodem dnešní doba je těm prvním dvěma staletím našeho letopočtu neuvěřitelně podobná.
Takže teď ten nesmělý pokus o definici toho, co je všem skupinám křesťanů společné, jakýsi minimální společný jmenovatel. Křesťanství je náboženství, které věří v jednoho Boha, a to exkluzivního, a věří, že historický Ježíš, který žil na začátku prvního století našeho letopočtu, je Mesiášem, kterému Bůh svěřil úkol, kterého po smrti vzkřísil a který přijde na "konci věků". Společné jsou také dvě svátosti, křest a společné jídlo, název a forma této svátosti je různá církev od církve, obě svátosti mají ovšem předobraz v židovství, a jejich ustanovení je obsaženo ve spisech Nového zákona.
Literatura by byla děsně bohatá, tak ji dnes neuvádím a budu končit. Ještě omluva za zjednodušení dané malým prostorem.
P.S. Jirka Kouba mi nabídl nový kabátek pro didactyla. Děkuji, Jirko. A vás prosím, abyste se na návrh kabátku podívali a pak zahlasovali v anketě. Anketa je v příspěvku dotaz na novou rubriku a byla bych ráda, kdybyste se k jejímu navrhovanému obsahu vyjádřili a taky mi pomohli ji nějak rozumně nazvat. V ní by byly příspěvky pravděpodobně jednou týdně, zřejmě v neděli večer. Neostýchejte se vyjádřit svá přání, je to pro mne velice cenná zpětná vazba. Vyhodnotím vaše náměty v úterý 18.11. večer.
Ještě jeden kabátek, tentokrát inverzně
Rubrika: křesťanství | Autor: didactylosOsobní komentáře prosím směrujte na email nebo ICQ.
Trackback URL (?): http://www.bloguje.cz/blox/tb.php/14448
Komentáře
didactylos (17.11.2003, 14:44:53):Možná vám v té nejstručnější definici chybí Duch svatý. To je proto, že je to ještě obtížněji definovatelné a taky snad nejmíň jednotně chápané. Ale asi takto: Mezi Bohem, jeho Mesiášem a vyznavači, a mezi vyznavači navzájem, existuje cosi jako silové pole, kterému se říká Duch svatý. Ten to celé propojuje, a měl by být viditelný na skutcích a životě těch vyznavačů. Zdá se mi, že to v praxi moc nefungovalo. Ale možná to bylo tím, že ne každý, kdo mi říká Pane...
SuE (17.11.2003, 14:48:11):
V té minulé odpovědi (arianství) jsi připustila vliv politiky na výklad dogmat. Já si pamatuju, že nám ve škole tlačili do hlavy, že křesťanství bylo ovlastně velice výhodným, téměř na "společenskou objednávku" se objevivšim náboženstvím. Tím se také vysvětloval ten rozpor mezi Starým a Novým zákonem: náboženství bojovného kmene - oko za oko a tak, a náboženství otroků - nastav druhou tvář, a čím hůř je ti tady, tím líp ti bude tam...
Třeba to nakonec ani nebude tak daleko od pravdy, že tohle mírumilovné náboženství oslovilo lidi v době, kdy stejně neměli šanci něco změnit, víc.
Takže těch možností je docela dost. Tím neříkám, že ta ateistická - školní je nejlepší, ale červík pochybností nutně hlodá :-).
Rozšířilo se proto, že oslovilo nejvíc lidí?
Bylo upraveno tak, aby oslovilo co nejvíc lidí?
Byla v tom politika?
Su provokatér? jasně, že jo :-)
didactylos (17.11.2003, 15:44:35): 2sue
Doba byla hodně pesimistická ve svém celkovém ladění a zřejmě i v životních možnostech jednotlivce. Těch podmínek bylo jistě víc, ale má se dnes zato, že určující bylo sociologické pozadí. Příslušníci této nové sekty byli k sobě solidární, dovedli se vzájemně o sebe postarat, ten, kdo byl mezi ně přijat, získával společenství. Ale stejná praxe byla i v diasporním židovství. Ale tam byly na přistupující kladeny možná moc velké požadavky. Rozhodně začínající křesťanské sbory židovskou diasporní organizaci využily, dá se snad říct ve světle dalšího dějinného vývoje, že ji vytunelovaly. Ono to kázání na hoře, z kterého cituješ, už má bratránka v katechismu pro přistupující židovské proselyty, to není nic specielně křesťanského (stále je potřeba nezapomínat, že Ježíš byl věřící Žid).
didactylos (17.11.2003, 16:22:50):
zjistila jsem, že už jsem s tím židovským pozadím trochu moc otravná. Bude to asi tím, že právě o židokřesťanství, konkrétně o některých aspektech vazby mezi Matoušovým evangeliem a Tórou bude moje bakalářská práce. Držte mi palce, bojím, bojím...
SuE (17.11.2003, 17:06:49 - WWW):
naopak, to pozadá je zajímavé, protže normálně se to tak nějak tiše zametá pod koberec
A držíme, neboj, jak říká moje dcera: to dáš, hoď se do klidu :-)
Ale stejně, tak mě napadá, jak si to čtu ... Někde jsi psala, že stoupá počet věřících ale klesá počet členů církví. Když tedy křesťanství vzniklo jako naboženství v bezvýchodné době a nutně na to svým učením reagovalo, není ten úbytek dán právě tím, že je jako dogma už překonané, protže dnešní doba bezvýchodná není? Nebo je to jinak?
Jak jsi to myslela s tou podobností dnešní doby a té na počátku?
didactylos (17.11.2003, 17:57:23):
ne, to si nemyslím. Spíš si myslím, že tím, jak se institucionalizovalo (fuj, to je slovo), ztratilo tu původní bezprostřednost sekty (sekty, která věřila na svém počátku, že její členové se dožijí konce světa a začátku Božího království). Nevím, jak to vyjádřit, ale myslím si, že kdybychom potkali Ježíše dnes, že právě ti, kteří se nejvíc považují za věřící, by nejvíc křičeli Ukřižuj ho. Ta podobnost: tisíce různých cest, ztráta víry v nějaký řád, změna obrazu světa, i ta životní nejistota a tebou zmiňovaná nemožnost něco na tom změnit, zároveň jakási zhýčkanost a neochota něco riskovat spolu se šílenými projevy nejrůznějších sekt s velice roztodivným životním způsobem, očekávání konce civilizace nebo dokonce konce světa. Dalo by se pokračovat. Ale samozřejmě jsou i věci, které jsou jiné. Teď si ten konec civilizace nebo dokonce světa můžeme dokonce bez problémů zařídit vlastními silami, to asi dřív nebylo, znalosti a technika z nás, myslím lidstva jako celku, dělají mnohem větší nebezpečí.
SuE (17.11.2003, 18:24:15):
díky, to stojí za zamyšleni
didactylos (17.11.2003, 20:19:57): spíš organizační komentář
Nechám anketu o kabátku probíhat ještě zítra. A taky nic nového zatím nepošlu, aby ti, kteří jsou na netu většinou v práci (a nepracují jako někteří chudáci v neděli a ve státní svátky), měli možnost se podívat a zahlasovat a vyjádřit se k obsahu a jménu nové rubriky. Uzavřela bych to zítra večer.
mudd (18.11.2003, 10:20:27 - WWW): Možná by stál
za samostatný příspěvek i nějaký přehled pohledu na trojjedinost (eventualne dvojjedinost ci jednojedinost). Mam na mysli ruzne monofysity a pod. Ja v tom mam docela chaos.
Jirka Kouba (18.11.2003, 11:30:39 - Mail - WWW): 2Didactylos
Doporucuji pro studium, hlavne komentare pod clanky. Presne kvuli reakcim nekterych lidi se obcas stydim za to, ze jsem clovek... :o((
http://www.pooh.cz/pindik/a.asp?a=2007220&db=
http://lidovky.centrum.cz/svet/clanek.phtml?id=213327
didactylos (18.11.2003, 11:58:59): 2mudd
něco podobného jako jsme měli v kurzu "křesťanství a hereze"? Je to opravdu dost chaos, ale dalo by se to zařadit do počátků křesťanství. Už jsme v tom předcházejícím příspěvku o problematice trochu debatovali vzhledem k ariánům, ale asi by to chtělo víc pořadě, protože to mělo svůj vývoj a navazovalo na sebe. Ano, myslím, že to zařadím.
didactylos (18.11.2003, 12:00:40): 2Jirka Kouba
podívám se dnes večer. Nesklátí mě to?
SuE (18.11.2003, 12:29:37):
2JirkaKouba: co je špatného na diskusi u pindika? Každý má nějaký názor, s některými lze nesouhlasit, ale proto tam ta diskuse je, a je zajímavá.
Diskuse v lidovkách a MFdnes většinou nestojí za čtení, je to flame, rasistické kecy, možná pár dobrých názorů, ale hledat to v tom bahně ...
Docela mi ale vadí tyhle generalizace - stydím se, že jsem člověk, nebo co jsme to za lidi ... jestli je někdo blbec, je to jeho problém, on se asi stydět nebude ale fakt nechápu, proč bych to měla dělat za něho :-) . Už jsme o tom kdysi vedli i diskusi s Mirunem, myslím
didactylos (18.11.2003, 14:03:40): 2sue i 2jirka Kouba
nedalo mi to a podívala jsem se hned. Četla jsem tu debatu u Pindika, ohlasy čtenářů v novinách nemám většinou sílu číst. Myslím, že tady budu souhlasit spíš se Sue, některé ty reakce byly sice dost nefajn, ale byly tam i velmi rozumné věci (myslím, že se podívám na Robina), a rozhodně i takové komentáře, se kterými nemusím souhlasit, ale je třeba je brát v úvahu. Tohle mne rozhodně nesklátilo. Navíc už Josephus Flavius psal v 1.století obranu svého národa proti pomlouvání a dost antisemitských pověr je minimálně stejně stará. O státu Izrael se můžu těžko vyjadřovat, i o multikulturalismu v něm jsem četla nějaké věci, rozhodně to není jednoznačné.
Závěr z mého hlediska: budu psát o Starém zákonu, o počátcích křesťanství, o raném judaismu, ale také o křesťansko-židovských vztazích v dějinách i po druhé světové válce, pokusím se psát co možná nejpřesněji, ale víc pro věc nemohu udělat, předsudky jakéhokoliv druhu, i z druhé strany, jsou spíš věcí citu než rozumových úvah.
Jirka Kouba (18.11.2003, 14:04:20 - Mail - WWW): 2SuE
Mě prostě vadí rasismus ve všech formách a za rasisty se stydim. To nemá přeci s generalizací nic společného: mluvím o konkrétní skupině, kteří nejsou idioti. Jenom mají divně posunutá měřítka. A to mě děsí.
A co je špatného u Pindika? Už samotný článek. Je rasistický a nepomůže tomu deklarace, že není. Obsahuje pro mě až nepochopitelnou neznalost historie (srovnání holocaustu se vpádem Japonců do Číny, ...). Neuvěřitelně manipuluje s fakty a navíc se znova nabízí otázka: proč si k takovému článku vybral Židy? Proč ne Rusy, Američany či Číňany, kteří vraždí nesrovnatelně větší množství lidí? Kteří jsou schopni svým arzenálem několikrát zničit planetu. Proto se stále ptám: proč jsou stále napadáni Židé?
didactylos (18.11.2003, 14:59:46): 2Jirka Kouba
Proč Židé? Nevím, ale je to tak, a navíc to tak vlastně vždycky bylo, z hlediska historie je to skoro neuvěřitelné. Pomluvy a pogromy jsou dřívějšího data než je vznik křesťanství, i když pak to dostalo takový oficiálnější punc. Mohu zařadit taky něco o historii Židů v antice, mám teď novou, velice zajímavou knihu o tomto tématu.
Přidání komentáře...
