Sikhismus 1

Nábožensko-historické pozadí

Nejdůležitějším zdrojem v předhistorii sikhismu bylo bhaktické hnutí, které se formovalo a šířilo v jižní Indii v 6.-10.století a do severní Indie se dostalo v době, kdy do ní pronikal islám. Bhaktismus a islám májí některé podobné rysy. Oběma byl vlastní odpor ke kastovnictví a zamítnutí instituce kněžství. Také pojetí Boha se u většiny bhaktického hnutí blíží teismu, ale přitom některé významné školy nebo významní bhaktové jako byl Kabír, pojímají Boha jako nepopsatelného, bez přívlastků. Přesto je milující, sídlí v srdcích svých tvorů, filozoficky se dá vyjádřit, že je zároveň transcendentní i imanentní. Takové pojetí Boha se vyskytuje v mystických hnutích různých náboženských tradic, z hlediska islámské ortodoxie je ale považováno za herezi. Podobně je ovšem Bůh pojímán v súfismu. Súfismus se dostal do blízkého styku s indickými naukami, jistě i s bhaktickýcm hnutím brzy po islámském dobytí Sindhu v roce 712, docházelo pak k vzájemnému ovlivnění. Sikhismus byl ve svém pojetí Jedna (Jedno je Boží jméno) ovlivněn jak súfismem tak bhaktismem. Dalším rysem bhaktického hnutí, který je i v sikhismu, je odpor k složitému rituálu. Sikhismus přijal recitaci božích jmen a zpěv hymnů k boží chvále. Sikhismus také navazoval na tradici sant, ctění světců, kteří se vymykali kastovní, organizační, společenské a náboženské příslušnosti a vyznačovali se duchovním individualismem, sdíleli myšlenky běžné v radikálních bhaktických a súfijských hnutích a jógických kruzích. Pro vznik sikhismu má největší význam Kabír, legendární světec, mystik a básník, uctívaný v Indii dodnes.

K.Werner: Náboženské tradice Aise. Od Indie po Japonsko, MU Brno, 2002

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře