Nebesa

Když jsem psala minulý příspěvek o pozadí sikhismu, zaujala mne věta o transcendentnosti i imanentnosti pojetí Boha, a hlavně to, že je právě toto podvojné pojetí víceméně zřetelně obsažené ve většině, nebo možná všech, mystických proudech různých náboženství. Takové pojetí mi totiž připadá velice logické, jen transcendentní Bůh by byl od světa vzdálen tak, že by k ničemu nebyl, jen imanentní se zase ve světě zcela rozplyne. Nikdy mi to nepřipadalo nijak mystické, ale asi jsem měla o mystice zkreslenou představu, zdá se, že právě mystické proudy jsou lidem nejpřívětivější, prakticky angažované a schopné se navzájem domluvit.

Přidávám některé citace z včerejšího kázání, které měl ke dni Nanebevstoupení v našem sboru švýcarský host.

V textu vyznání víry říkáme, aniž bychom o tom valně přemýšleli, "vstoupil na nebesa". Taková formulace prošla dřív, ale dnes, v době satelitů, meziplanetárních sond a raket je těžké ji přijmout. Kdysi se věřilo v obrovský palác, rezidenci Všemohoucího uprostřed zahrad jakéhosi ráje. Ale dnes?  Nepotřebujeme astronautiku, abychom věděli, že nebe začíná u našich nohou. Říkáme-li, že Ježíš vstoupil na nebesa, znamená to pro nás, že je zde mezi námi, protože to naše nebe nás vlastně obklopuje. Když Ježíš vstoupil na nebesa, neopustil nás. Ježíš není nepřítomný, je jen ukrytý našim očím, a není o nic méně přítomný těm, kteří neobracejí oči k nebi, ale dívají se směrem ke světu, který nás obklopuje. Existuje sterilní postoj mnoha mužů i žen, kteří ztrácejí kontakt s realitou, žijí v neustálém hledání Boha sídlícího na nebesích, kteří chtějí žít v neustálém zbožňování. "Co tu stojíte a hledíte k nebi?" To je pozvání a výzva, abychom hledali Boha tady mezi lidmi. Přítomnost nepřítomného dokazuje Ježíš ve svých slovech, je ve světě s námi, je přítomen v ubohém, chudém, zavrženém, pronásledovaném, vyhostěném, v přistěhovalci. V každém, koho přijmu, ale i v tom, kterého zavrhnu a jímž pohrdám... a také v každém, kdo přijímá mne. Přítomnost nepřítomného – jestliže jsem vyhlásil několik oblastí, kde je Kristus přítomen, musím říct, že jejich počet není limitovatelný. Jakým právem bychom mohli rozhodovat, kde je Kristus přítomen a kde není? Církev nedisponuje žádným výhradním právem. Jestliže sám Kristus uměl překvapit učedníky a přátele svou nepředvídanou a neočekávanou přítomností na mnoha místech, musíme i my být připraveni jej potkat tam, kde je, spíš než tam, kde ho předpokládáme potkat. Kristus, který vstoupil na nebesa, je přítomen všude, ve všem a ve všech. Pravá víra je v rovnováze, která jedině nám dovolí potkat Krista živého a takového, jaký je a kde je, namísto abychom se zbytečně drželi hledání Krista, jakého my chceme a kde chceme nalézat.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře