Bible kralická

16. dubna 2004, 8:29

Pár poznámek o překladatelích, referát do České reformace

Vynálezem knihtisku začalo nové období v dějinách lidstva, období, kdy největší váhu a cenu mají informace, na jejichž základě se jedinec více či méně svobodně rozhoduje.

Je příznačné, že první knihou, která byla vytištěna, je právě bible, latinská Vulgáta vydaná v letech 1453-1456. Možnosti knihtisku způsobily, že bible mohla být rozšířena mezi mnohem větší okruh čtenářů, tak, jak prosazovalo reformační hnutí, které ve všech svých odnožích kladlo největší důraz na pravidelné a důkladné studium Písma svatého. Knihtisk se velice rychle a nebývalou měrou rozšířil, nebyla vydávána jen latinská bible, ale brzy došlo i na původní originální jazyky, roku 1522 Polyglotta Complutenská. Souběžně se ujímá tištění bible v jednotlivých národních jazycích, zprvu ve starších verzích, překladech z latinské Vulgáty, později jsou v souladu s požadavkem reformace, návratu k pramenům, pořizovány nové překlady Starého i Nového Zákona z originálních jazyků.

Nejstarším českým tištěným biblickým textem je Nový Zákon z roku 1475, první celá bible je Pražská bible z roku 1488, pak bible Kutnohorská roku 1489, bible Benátská z roku 1506, a později mnohá další. Zajímavá jsou dvě vydání Nového Zákona z roku 1518 a 1525, vydaná bratrskou tiskárnou v Mladé Boleslavi. Jsou považována za dílo bratra Lukáše Pražského, pozoruhodná jsou zvláště kvůli autorově doslovné poplatnosti latinskému textu a češtinou, která vykazuje archaické rysy např. časté užití tehdy už běžně nepoužívaného imperfekta. Všechny tyto texty jsou překlady latinské Vulgáty. Nový Zákon vydaný roku 1533 je překladem z latinské předlohy Erasma Rotterdamského a autoři překladu, znalci českého jazyka, Beneš Optát a Petr Gzel, v předmluvě seznamují čtenáře se současnými výsledky biblických studií v Evropě. Nový Zákon je přeložen do soudobé češtiny s hovorovými prvky. Vydání bible bylo v té době mnoho, nejznámější bible z tohoto období je “melantriška”, bible vydaná Jiříkem Melantrichem Rožďalovským v Praze roku 1549, 1556, 1560 a 1570. Text byl postupně opravován podle řeckého znění.

Doba, ve které se stýkaly ideály renesance a humanismu s myšlenkami reformace, přála studiu originálních jazyků bible, řečtiny a hebrejštiny, (studium hebrejštiny bylo v 16.století asi nejfrekventovanější, dříve ani později se mu tolik nevěnovalo). Doba začátku reformace je také obdobím, ve kterém vznikají texty bible v národních jazycích, nové překlady z řečtiny a hebrejštiny.

V té době se připravovala i Jednota bratrská na nový překlad bible do češtiny. První byl z řečtiny přeložen Nový Zákon. Na naléhání bratrského synodu se překladu ujal Jan Blahoslav.

Jan Blahoslav se narodil 20.února 1523 v Přerově v bratrské rodině, v 17 letech byl dán na vychování k bratru Michalcovi do Prostějova, odkud byl v roce 1543 poslán na studia do Goldbergu, kde byla znamenitá škola pro teology, a o rok později do Wittenbergu. Po několika letech praxe na Moravě a v Čechách pokračoval 1549 ve studiích v Königsbergu a v Basileji. Tam těžce onemocněl. Po nemoci se vrátil do Prostějova, kde vyučoval na bratrské škole. Knězem Jednoty se stal v roce 1553. Působil v boleslavském sboru pod ochranou pana Arnošta Krajíře z Krajku. V té době se také zabýval historií Jednoty a zápisy dovedl až do současné doby. Po úmrtí pana Arnošta a zavření boleslavského sboru se zpočátku skrýval v Praze. Několikrát byl poslán za Jednotu do Vídně ke dvoru krále Maxmiliána. V roce 1557 byl na valném shromáždění Starších Jednoty vybrán do úzké rady a povolán k biskupskému úřadu. Jeho působištěm byly od roku 1558 Ivančice, kde byl vedle bratra Červenky jmenován písařem Jednoty. Účastnil se na nové úpravě kancionálu. Pak se věnoval překladu Nového Zákona, který byl vydán v Ivančicích 1564 v tajné bratrské tiskárně “in insula hortensi”. Tiskárna byla zřízena na panství zemského maršálka Bertolda z Lipé bez jeho vědomí (ovšem jeho žena byla sestrou Jednoty a přiměla svého muže k náboženské toleranci). O svém překladu sám Blahoslav v předmluvě píše: “…Ačkoli sem tím jist, kdybych byl ne tak pilně šetřil slov jazyku toho, jímž psán jest Zákon Páně, ale svobodu sobě v tom pustil, žeť jest mohla na mnohých místech bystřejší a ozdobnější řeč býti; ale zumysla prostosti sem následoval textu toho, z něhož sem vykládal…Avšak také i vlastnosti jazyku našeho pilně sem šetřil, více než ozdob, chtěje, aby slova obyčejná a srozumitedlná, i zpusob mluvení byl hladký a vážný, tak jakož sluší na Písmo svaté”. Ve vnitřním sporu Starších Jednoty o konfesní orientaci se proti propuštěnému bratru Augustovi, který usiloval o sjednocení s luterány, zasazoval o její samostatnou existenci. Proti Augustovi stál také ve sporu o vzdělanost, napsal roku 1567 svou Filipiku proti misomusům. Dál pracoval na pracích historických, ale hlavně se zabýval českou gramatikou, kterou vydal roku 1571. Umřel 24.listopadu 1571 v Moravském Krumlově.

Za základ nového překladu Starého Zákona chtěli zřejmě v Jednotě vzít překlad Jana Vartovského z Varty, jak o tom svědčí korespondence mezi Janem Blahoslavem a zetěm Melanchtonovým, Casparem Peucerem a zmínka v Kalendáři historickém Daniela Adama z Veleslavína.

Jan Vartovský z Varty byl pražský měšťan, klasicky vzdělaný, zběhlý v jazyku latinském, řeckém i hebrejském. Byl povýšen do rytířského stavu císařem Ferdinandem a z vděčnosti mu připsal knížku, překlad Erasmovy parafráze Matoušova evangelia, jako cvičebnici pro prince. Ukázka z předmluvy: Písma “na to jsou vydana lidem, aby jeden každej naučeni sobě z nich bral, jak ma živ bejti, a co jest při něm na nedostatku, jak ma to napravovati, a ne na to, aby jich k svemu zlemu užíval.” Měla následovat další evangelia, ale k tomu už nedošlo, 3.6.1559 umřel. Přeložil Starý Zákon z hebrejštiny, dílo bylo téměř hotovo, ale ztratilo se beze stopy. Není známo, jestli překlad Jana Vartovského měli překladatelé bible Kralické k dispozici.

Po smrti Blahoslavově se jeho úřadu v Ivančicích ujal biskup Ondřej Štefan, který řídil přípravy k překladu Starého Zákona.

Ondřej Štefan z Prostějova, narozený 1528, vyrůstal pod Blahoslavovým vlivem, byl poslán na studia do Goldbergu a Wittenbergu. Zde se seznámil s Melanchthonem a Rüdingerem, kterého později, v roce 1575, získal pro ivančickou školu (Melanchthonovi příznivci ve Wittenbergu byli ortodoxními luterány obviněni z kryptokalvinismu a byli z univerzity vyhnáni). 1564 byl zvolen do úzké rady, upravoval kancionál, připravoval jednání o Českou konfesi, byl členem poselstva k císaři Maxmiliánovi, udržoval rozsáhlou zahraniční korespondenci, mimo jiné i s Bezou v Ženevě a se školou v Heidelbergu, kam později Jednota posílala své studenty. V Ivančicích byl nástupcem Blahoslavovým i ve funkci písaře, redigoval bratrský archiv. Zemřel předčasně na mrtvici už v roce 1577.

O začátcích překládání se dochovala zpráva v Aktech Jednoty a Regenvolsciův seznam překladatelů. Z něho je patrné, že se kolektiv překladatelů skládal ze dvou skupin, jedna měla na starosti filologickou stránku, druhá teologickou čistotu překladu.

Nástupcem Štefanovým se stal Jan Eneáš. Při prvních třech dílech byl jeho spolupracovníkem Izaiáš Cibulka.

Jan Eneáš z Mladé Boleslavi, narozený 1537, byl poslán na studia do Wittenbergu, měl na starosti překlad bratrského vyznání víry do latiny. V Ivančicích pokračoval v archivářství Jednoty. Překladatelskou skupinu přemístil do Kralic na panství Žerotínů, dočkal se vydání celé bible, zemřel rok po vydání posledního dílu 1594.

Izaiáš Cibulka, z Bystřice nad Pernštejnem, žák Blahoslavův, byl poslán na studia do Wittenbergu. Ve Wittenbergu jednal z pověření Blahoslavova o vytištění latinského překladu bratrské konfese. S jednáním měl i nemalou nesnáz v profesorském sboru, který musel text schválit a k vytištění doporučit, byl i “ochotný darobérce”, který měl bratřím za zlé, že Cibulku poslali s prázdnýma rukama. I když se profesoři ke čtení nakonec odhodlali, neměli nejdřív odvahu text schválit, a teprve po Cibulkově vyvrácení námitek k tisku svolili. Cibulka byl 1577 povolán do úzké rady a pověřen spoluprací s Janem Eneášem na překladu Starého Zákona. V té době byl duchovním v Kralicích, kam byla přestěhována tiskárna i překladatelský kolektiv. Ve třech letech 1579-1582 vyšly tři díly, 1579 I.díl, 1580 II.díl a 1582 III.díl. V roce 1582 Cibulka nenadále zemřel.

Po jeho smrti se vydavatelská práce na 5 let zastavila.

Zde se chci zmínit i o Esromu Rüdingerovi, který byl původně profesorem řečtiny a filosofie na wittembergské univerzitě, kde byl velkým pomocníkem a příznivcem studentů Jednoty. Po vyhnání z univerzity se stal ředitelem ivančické školy pro teologický dorost Jednoty a pro bratrskou šlechtickou mládež. Nedá se předpokládat jeho přímá účast na překladu, protože podle jeho vlastních slov neuměl česky ani hebrejsky, nezasedal v radě překladatelů bible, ale překladatelé jistě použili jeho vzdělání, rozsáhlých styků s učenci současné doby. V době působení na ivančické škole napsal pro své žáky latinskou parafrázi žalmů, kde připojil také mínění jiných překladatelů a vykladačů žalmů. Pětidílná kniha vyšla v roce 1581 ve Zhořelci a stala se na dlouhou dobu nepostradatelnou exegetickou pomůckou. V době, kdy vznikal překlad v Kralicích, nejlepší hebraista té doby, profesor v Heidelbergu, Immanuel Tremellius, vydal v letech 1575-1579 svůj překlad Starého Zákona z hebrejštiny do latiny, podle předmluvy ke 3.dílu Knihy žalmů měl tento text k dispozici i Esrom Rüdinger už v červnu roku 1579. Ale Esrom Rüdinger nemohl pomoci bratřím ani po dogmatické stránce. Tady je třeba zmínit postavení Jednoty a její způsob života a práce. V zemích Koruny české, kde byla převážná většina obyvatelstva utrakvistická, tvořila Jednota exkluzivní náboženskou menšinu s malým procentním zastoupením. Proti ní byly vydány císařské dekrety, které až do roku 1609 nepozbyly platnost, a které se čas od času hodily protivníkům Jednoty a vedly k místním vlnám pronásledování. Na panstvích bratrských pánů nebo na panstvích pánů příznivě nakloněných mohla Jednota svou činnost rozvíjet, protože centrální moc byla v té době poměrně oslabena. Jednota jako exkluzivní menšina vznikla a měla svou organizační strukturu a svůj program péče o členy utvořen tak, aby mohla přežít v ilegalitě. Vznikla z odporu proti mravní laxnosti a nedostatečné náboženské opravdovosti tehdy státem uznávané utrakvistické církve a proto vždy, od počátku, dbala na přísnou mravní kázeň všech svých členů. Ve styku s pozdější světovou reformací ji tak od hlavních reformačních proudů vždy něco odlišovalo, od luteránů strach, že spasení pouhou milostí, luterány prosazované, povede k mravní nevázanosti, od kalvínského proudu spíš jeho strohost a přísnost. Přes její menšinové zastoupení, všechny reformační proudy měly zájem, aby se k nim Jednota přidala. Jednota si ale dovedla uhájit svou samostatnost i po otevření se světu po vítězství velké stránky bratra Lukáše Pražského. Její představitelé se vědomě vyhýbali náboženským disputacím v té době velice oblíbeným. Také způsob zacházení s “autorskými právy” byl v Jednotě dost specifický. Nebyl vydán žádný text, který neprošel přísnou cenzurou Starších a každý autor se musel vzdát svých “autorských práv” ve prospěch Jednoty, která tak získala právo zasahovat do jeho textu, a to dokonce i po jeho smrti. To nedovedl každý akceptovat, Esrom Rüdinger s tím například nesouhlasil, a bratři sami o jeho teologické služby, pokud je nabízel (většinou je nenabízel, protože se považoval za filosofa a v teologii za laika), nestáli, protože by za jeho názory nemohli stát. Přesto byl od jezuitů obviněn na účasti v překladu a v roce 1582 se musel hájit. V roce 1588 byl přičiněním olomouckého biskupa donucen z Ivančic odejít do Německa, kde zanedlouho zemřel.

Je třeba se zmínit i o znalcích hebrejštiny, kteří měli na starosti filologickou část překladu.

Velký podíl na překladu měl Mikuláš Albert z Kaménka, původem ze Slezska, který studoval ve Wittembergu a roku 1571 se stal mistrem svobodných umění. Roku 1575 pravděpodobně s Esromem Rüdingerem přišel na školu v Ivančicích jako učitel hebrejštiny. Překladu Starého Zákona se účastnil až do konce, po dokončení šestidílky měl v roce 1596 se Sušickým a Felinem na starosti druhé vydání bible bez poznámek. Po odchodu Esroma Rüdingera 1588 převzal řízení ivančické školy, ale po několika letech se nepohodl se Staršími a byl poslán na školu do Fulneka. V roce 1609 byl zase ve Wittenbergu. Po odevzdání pražské univerzity stavům podobojí se přestěhoval do Prahy a usiloval o univerzitní místo. Na přímluvu pánů dostal nejdřív místo prefekta nad školou zemskou v roce 1611. Později získal profesuru na univerzitě, v roce 1612-13 byl zvolen děkanem na filosofické fakultě, v roce 1614 byl prorektorem. V roce 1617 zemřel.

K tomu zajímavá poznámka: V knize T.Pěkného: Historie Židů v Čechách a na Moravě je zmiňován židovský původ obou hebraistů, překladatelů. Jako pramen k tomuto tvrzení je uváděna přednáška P.Eisnera: Židé v české literatuře, uveřejněná ve Věstníku židovských náboženských obcí 8/1949. Dotázala jsem se autora, jestli neví, na čem se tvrzení zakládá, ale podle jeho odpovědi P.Eisner svůj pramen neuvedl. V žádném pramenu, který jsem měla k dispozici, se o židovském původu mistra Mikuláše nemluvilo.

Druhým hebraistou v překladatelském kolektivu byl Lukáš Helic z Poznaně, z rodiny, která přestoupila ze židovství k Jednotě. Byl povolán do Ivančic, aby pomáhal s překladem, ale bratři s ním měli těžkosti, často nedodržel to, co sliboval, odcházel od rozdělané práce. Hlavně však se nechtěl podrobit řádu, církevní kázni, osoboval si pravomoc, která mu nenáležela, o své újmě, nikým nepověřen, mluvil za Jednotu v cizině, vůči přátelům i odpůrcům, formou Jednotě nepřijatelnou, takže mu pohrozili vyobcováním z počtu služebníků, zakázali mu veřejné působení slovem i písmem bez vědomí Starších. Ale nezpochybnili jeho odbornou způsobilost. Odešel potom zpět do Polska a další zprávy o něm po roce 1598 už nejsou.

Čtvrtý díl bible Kralické byl vydán 1587, pátý v roce 1588.

V té době se na práci na překladu podílel Jan Hlaváč Capito, žák Štefanův, vyslaný na studia do Heidelbergu, později duchovním v Třebíči, v úzké radě od 1584. Byl často nemocný a zemřel roku 1589.

Jiným překladatelem byl Jan Efraim, který také studoval v Heidelbergu, později spravoval různé bratrské sbory, od roku 1589 byl biskupem. Zemřel roku 1600 v Praze. V bratrských pamětech je chválen pro svou pobožnost, učenost a lidumilnost, ale vytýkají mu nedostatek odvahy a přílišnou úzkostlivost.

Dalším překladatelem byl Pavel Jessenius, který vystudoval ve Wittenbergu, kam později posílal na své náklady studovat mládež. Do úzké rady byl zvolen 1581, za biskupa 1589. Zemřel na mor po dokončení Kralické bible roku 1594. Bratrské zápisy mu vytýkají, že byl pyšný, nádhery milovný a “osten těla neskrovného mající, kterýž jej zášijkoval tak, že ani svatých služeb konati nemohl”.

O Novém Zákonu se zřejmě delší dobu jednalo, protože ve vydávání byla znovu několikaletá přestávka, roku 1594 byl jako šestý díl bible Kralické znovu vydán Blahoslavův Nový Zákon po důkladné revizi a v jiné úpravě, s rozdělením na verše a doplněním poznámek.

Toto vydání bylo svěřeno senioru Janu Němčanskému, správci sboru v Dřevohosticích.

Nové vydání celé bible bez poznámek bylo vydáno 1596.

Text byl podroben důkladné revizi, na ní pracoval Mikuláš Albert z Kaménka spolu s Adamem Felinem a Samuelem Sušickým. Rejstřík starozákonních míst v Novém Zákoně sestavil Jan Vodička Aquinus. Dozor nad jejich prací svěřil synod Jiříkovi Strejcovi.

Adam Felin studoval ve Wittembergu, do úzké rady byl zvolen 1594, byl správcem sboru ve Slavkově. Od roku 1594 pracoval na revizi a přípravě nového vydání bible v jednom svazku bez poznámek, které pak vyšlo 1596.

Zemřel mladý v roce 1598.

Samuel Sušický studoval v Ženevě, do úzké rady byl přijat 1589, podílel se na vydaní bible 1596, pak v roce 1599 se stal biskupem v Boleslavi, ale zemřel ještě tentýž rok.

Vydání kralického Nového Zákona z roku 1601 připravil Zachariáš Ariston.

Zbývá napsat o Jiříkovi Strejcovi, postavě z dějin Jednoty velmi známé. Je autorem básnických parafrází žalmů jako textů pro francouzské žalmové nápěvy, mnoho z nich zaznívá v kostelech ČCE dodnes. Jeho žalmy nejsou zřejmě překladem z hebrejštiny, žaltář z roku 1579 a žaltář v 3.díle bible Kralické vznikly v překladatelském kolektivu. Zřejmě překladem Žalmů celá práce na překladu začala. Jiřík Strejc byl pro Jednotu postavou dost kontroverzní. Narodil se v Zábřehu, studoval v Königsbergu a v Tübingen, od roku 1574 byl duchovním v Hranicích. Zúčastnil se jednání o Českou konfesi 1575. Byl prudké povahy a nedodržoval kázeň. Učinil naprosto neslýchaný krok, když se bez svolení Starších oženil a vzal si ženu “po světsku nejednomyslnou.” V roce 1590 byl přeložen z Hranic do Židlochovic po přelíčení, které proti němu zavedla lipnická synoda. Nedbal totiž na staré řády, zaváděl v učení i obřadech novoty, s bratrským jměním nakládal o své újmě a na rozkazy Starších nedbal. Od přelíčení se choval rozvážně. Umřel 1599 v Židlochovicích.

Podíl jednotlivých překladatelů na společné práci se nedá rozeznat, protože jejich práce je důsledně anonymní. Bibli vydávají Starší Jednoty. Také vydání od vydání dochází ke změnám, většinou ve větším příklonu ke kalvinismu, který je v té době v Jednotě patrný. Neznáme ani styl práce, nevíme, jak byli ovlivněni staršími českými překlady, nakolik je opravdu překlad překladem z originálních jazyků. Víme, že měli k dispozici nejnovější práce v oboru. Knihy jsou uvedeny v reversu Karla staršího ze Žerotína, vystaveného Starším Jednoty ve Wroclawi v roce 1633. Pan Karel v něm prohlašuje majitelská práva Starších na knihovnu z kralické tvrze, kterou vzal do ochrany a odstěhoval roku 1628 se svými věcmi. Přes množství listinného dokumentačního materiálu, který po Jednotě zůstal, je mnoho otázek kolem vzniku bible Kralické stále nejasných.

Literatura:

Čapek V.: Historie bible, 1952

Daňková M.: Bratrské tisky ivančické a kralické, 1951

Jireček J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII.věku, 1875-1876

Kyas V.: Česká bible v dějinách národního písemnictví, 1997

Pěkný T.: Historie Židů v Čechách a na Moravě, 2001

Říčan R.: Dějiny Jednoty bratrské, 1957

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: ***nezarazeno***  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.

Komentáře

Martin (05.05.2004, 16:17:15 - Mail): Bible Kralická
Silně mne zaujal zasvěcený příspěvek o práci Českých bratří na překladu a vydání Bible Kralické.
Výtisk této Bible mám, vytištěná v roce 1885 v Berlíně. Vážím si jí, čtu si z ní.
Překladatelé z té doby si zasluhují úctu.

aja (25.10.2005, 08:17:20 - Mail):


c (25.10.2005, 08:18:46): mb
gfgujzgjuzgjhvg

c (25.10.2005, 08:19:51): mb
gfgujzgjuzgjhvg


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: