Nadčasový povzdech
13. dubna 2007, 15:12
Dnes jsem si do čekárny před ordinací na Žluťáku, byla jsem tam na běžné kontrole, vzala knížku Kámen do voda. Je to malá antologie české naivní poezie 20.století, vydaná v roce 2005. Všechny básničky jsou půvabné, ale jedna mě přece jen nejvíc zaujala, z roku 1956.
Josef Diviš: Fronta na mléko
Babičky, dědečci, vnoučátka malá
i jiní občané, obvzláště ženy.
Veliká fronta jich před krámem stála
mnohé z žen byly dost neopatřeny.
Zimou se klepaly, mnohá si hřála
dýcháním na prsty promrzlou ruku
a každá zajisté v duchu si přála
aby čert sebral si takovou muku.
A bylo slyšeti diskusi jakous
o tom, kde příčina nouze té vězí
a když ten oříšek někdo z nich nakous
jiný řek: "To je tím zoráním mezí."
Když jsem byl svobodný, pásl jsem krávy
na mezích, kde rostla drnovka sladká
z kteréžto zázračné námezní trávy
bylo moc smetany, ne syrovátka
na kterou čekáte od rána tady
a když ji dostanem pak se nám srazí.
Má někdo na světě podivné spády
do mléka vzácného vodu si vrazí.
Nereptej soudruhu, tys také vinen.
Neměl jsi voliti! Měls raděj kravit.
Volů svět nadělal – a teď je kliden
leč voli nedojí! Jak to lze spravit?
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Paranoicus Maximus (13.04.2007, 18:43:15):Přidání komentáře...
