Mekka a prvotní obec

O začátcích Muhammadova prorockého působení jsem už psala. Teď jenom doplním poznatky získané v jiných knihách.

Podle tradice měl Muhammad první zjevení v roce 610. Ze začátku měl strach, jestli se nezbláznil, po prvním zjevení archanděla Gabriela se totiž dlouho nic nedělo. Tehdy mu nejvíc pomohla manželka Chadídža a její bratranec Waraq, který znal křesťanské učení. Oba došli k přesvědčení, že je Muhammad skutečně poslem Božím. Muhammad nejdřív hlásal svoje vidění jen v úzkém kruhu své rodiny a přátel, teprve o několik let později vystoupil se svým učením na veřejnosti. Hlavním motivem súr prvního období je téma všemohoucnosti Boha, jeho dobroty, spravedlnosti a správného vedení, pojednávají o zázraku stvoření a Božích darech.

První obec věřících, bylo jich méně než dvacet, se nejdřív scházela tajně v Muhammadově domě převážně k nočním modlitbám, vté době dostala modlitba alespoň zárodečně svůj rituální tvar. Po veřejném vystoupení Muhammadově se sice stali první muslimové i předmětem posměšků kvůli svým pravidelným modlitbám provázeným podivnými pohyby, ale zároveň se vyskytlo i dost lidí, kteří se ke skupince začali přidávat. Kolem roku 614 už Muhammadův dům nestačil, střediskem kultu i výuky se stal dům al-Arqama, mladého zámožného muže z nejvlivnějšího mekkánského rodu Machzúmovců.

V několika knihách jsem si přečetla, že první stoupenci byli většinou příslušníky společensky nižších vrstev. V Hrbkově studii na začátku překladu Koránu je ale pěkně rozebrán seznam prvních muslimů, konvertitů před rokem 622. Rozlišuje tři společenské skupiny, mladé muže z nejvlivnějších rodin, blízké příbuzné těch vládnoucích osob, kteří byli později v nejostřejší opozici proti novému náboženství, v druhé skupině znovu mladé muže, ale z méně významných rodů, v obou skupinách převažovali lidé, kterým bylo v době přijetí islámu zhruba třicet let. Ve třetí skupině byli lidé různého věku, kteří stáli mimo rodový a kmenový systém, mezi nimi i otroci a propuštěnci různého etnického původu, ale i Arabové, kteří byli přidruženi ke kurajšovským rodům v podřízeném postavení. První dvě skupiny ze začátku převažovaly, dá se tedy konstatovat, že přívrženci byli vedeni náboženskými pohnutkami, protože v prvotní obci nemohly ještě působit ani sociální ani politické pohnutky.

Mekkánská vládní vrstva se zpočátku necítila ohrožena a sledovala vznikající malou obec věřících spíš s posměchem. Teprve později jim došlo, že uznat Muhammadův nárok na to, že je poslem Božím by znamenalo i politický nárok na jeho vedoucí postavení ve městě, a jejich postoj se změnil ve tvrdou opozici. Muhammad byl veřejně urážen, nazývali ho bláznem, věštcem, básníkem a podvodníkem. Jeho přívrženci byli vystaveni různým ústrkům, hlavně uvnitř svých vlastních rodů. V čele opozice stáli předáci dvou nejmocnějších rodů, Machzúmovců a Umajjovců, Abú Džahl a Abú Sufján. Do roku 622 musel Muhammad bojovat s touto opozicí, v tomto období také jeho náboženské představy vyzrávaly, islám tak získal skoro svou definitivní podobu.

Prvním pokušením byl požadavek předáků města, aby Muhammad neútočil na zavedená mekkánská božstva a zařadil je do svého náboženství. Jeden čas se zdálo, že je ochoten jim vyhovět, tak vznikly "satanské verše", kde se připouští existence a přímluva pohanských božstev al-Lát, al-'Uzzá a Manát, později si ovšem uvědomil důsledky takového kompromisu a verše 53:19 změnil na zásadní zavržení jejich kultu. Pak následovala súra 109 a 112, kde se Muhammad definitivně rozešel s pohanstvím. Důsledky na sebe nedaly dlouho čekat. Nejhorší byl zprvu nátlak rodin na věřící muslimy, aby se Muhammada a své nové víry zřekli. To byla těžká zbraň, protože podle dosavadního práva byla moc hlavy rodu neomezená a nikdo zvnějšku do ní nemohl zasahovat. Tehdy Muhammad vyslal roku 615 několik desítek svých přívrženců i s rodinami do křesťanské Etiopie, kde pod ochranou vládce měli přestát nejhorší dobu pronásledování. Většina z nich se pak vrátila po roce 622 do Medíny, někteří se vrátili až v roce 628. V Mekce zůstali jen ti, jejichž postavení bylo tak silné, že mohli odolávat nátlaku a pak ti, kteří byli zcela závislí.

Muhammad měl zprvu výraznou oporu ve svém vlastním rodě Hášimovců, jejich tehdejší hlavou byl jeho strýc Abú Tálib (otec čtvrtého chalífy 'Alího) a ve kterém měl významné slovo i jeho další  strýc al-'Abbás (předek dynastie Abbásovců). Nebyli sice v té době muslimy, ale rozhodně Muhammada chránili a tak mu umožnili v jeho činnosti pokračovat. Vysloužili si tím bojkot rodu (zákaz obchodování a sňatků) pro celý rod Hášimovců ze strany ostatních Kurajšovců. Bojkot trval přibližně dva roky, 616 — 618, ale příliš se nepovedl, protože Hášimovci sami posílali menší karavany do Sýrie a obchodovali s beduíny, přicházejícími do Mekky. Přes velké ztráty se první muslimové islámu nevzdali. Po dvou letech se proti hášimovská aliance rozpadla. Její úspěch byl jenom v tom, že od vyhlášení bojkotu se k Muhammadovi nepřidali žádní noví přívrženci. Celkový počet muslimů v té době byl asi osmdesát lidí včetně těch, kteří byli v Etiopii.

V roce 619 Muhammada postihla největší rána, umřela jeho žena Chadídža i jeho hlavní ochránce Abú Tálib. Do čela Hášimovců  se dostal nepřátelsky naladěný Abú Lahab. Muhammad zbavený podpory vlastního rodu se musel ohlédnout po jiném působišti, protože islám i malá obec věřících byla v Mekce odsouzena k zániku. Pokusil se domluvit s obyvateli města at-Tá'ifu, ale ti ho nepřijali, z města ho vyhnali a kamenovali ho. Tím se jeho pozice v Mekce ještě zhoršila, podařilo se mu získat sice osobní ochranu u předáka rodu Naufal, ale jen za slib, že nebude dál šířit svou náboženskou propagandu.

V roce 620 začal Muhammad vyjednávat s předáky města Jathribu, kteří doufali, že se mu podaří uspokojit neuspořádané poměry v jejich městě. V následujícím roce s nimi Muhammad uzavřel smlouvu v soutěsce al-'Aqaba, podle níž se jathribští zavázali, že ho přijmou jako proroka, budou ho poslouchat a chránit proti nepřátelům. Postupně všichni muslimové z Mekky přesídlili do Jathribu, těm se říkalo muhádžirové "přesídlenci", později něco na způsob islámské šlechty. Muslimové z Jathribu byli nazýváni ansárové "pomocníci", protože pomohli islámské obci v jejích nejtěžších chvílích. Obě skupiny se jmenují ashábové "druhové, přátelé Muhammadovi" a k jejich osobním jménům se přidává formule radíja iláhu 'anhu "nechť Bůh v něm nalezne zalíbení".

Mekkánská opozice se rozhodla při postupném odchodu muslimů Muhammada odstranit. Chtěli ho zabít v jeho domě, ale byl včas varován a ukryl se jinde. O jeho život usilovali i při jeho tajném odchodu z Mekky, odcházel jako poslední spolu s Abú Bakrem a jeho propuštěncem, museli se několik dní skrývat v jeskyni.

Korán, přeložil Ivan Hrbek, vyšel v edici Živá díla minulosti 1972
obsahuje jako úvod stostránkou studii o Muhammadovi a Koránu.
Denny F.M.: Islám a muslimská obec, Praha 2003

Komentáře