Mithra

Ještě menší zlomek práce do mithraismu.
Bůh Mithra a mithraismus 

Bůh Mithra je starým indoíránským božstvem, ve védském náboženství se jmenuje Mitra („přítel"). V Rgvédě je bohem slunečního svitu a denní oblohy, je jedním z Áditjů. Často vystupuje ve spojení s bohem Varunou („všeobjímající"), nejvyšším vládcem bohů a lidí, pánem přírodního i mravního řádu rta. Varuna spolu s Mitrou a Arjamanem („společník") řídí střídání noci a dne, sled měsíců i ročních období. Varuna zná všechno, co se stalo i co se teprve má stát.[1] V mladší indické mytologické tradici původní význam Áditjů, i Varuny, ustoupil do pozadí, z Varuny se stal bůh moří a řek, spojenectví Mitry s Varunou je pak odrazem protikladu mezi ohněm a vodou nebo mezi duchovní a pozemskou mocí. 

V perské oblasti se Mithra  v Avestě objevuje jako postava mazdaistického pantheonu  až v mladší době. Zřejmě v původní Zarathuštrově nauce nehrál žádnou roli a do teologické soustavy mazdaismu  se dostal později , protože jeho indoíránský mytologický význam nebyl zapomenut a nepodařilo se ho odsunout. V Avestě je 10. jašt k poctě Mithry, pána širých pastvin.[2] Je bohem společenské smlouvy a přátelských vztahů, ochráncem domu, udržovatelem zákona a řádu, ochráncem vládců a jejich vojsk, ale také podporovatelem růstu rostlin a ochráncem hospodářských zvířat, dává sílu a syny, zajišťuje život a pohodlnou existenci. Mithra, ve středoperské podobě Mihr, je ale také spolu s dalšími postavami soudcem na posmrtném soudu duší zemřelých při vážení skutků u mostu Činvat[3], má tedy i podsvětní roli.

Kosmogonický mýtus o stvoření i konci světa je obsažen v Bundahišnu, památce až z rané islámské doby. Stvořitelem světa je Ahura Mazda, středopersky Óhrmazd, jeho protivníkem Angrjú Mainjů, středopersky Ahriman. V první fázi stvoření tvoří Óhrmazd všechny věci jen v duchovním menog stavu, po prvních 3000 letech je svět atakován Ahrimanem a systematicky kažen. Je také zabit původní býk, jeho duše úpí k Óhrmazdovi a je  jí přislíbeno nové stvoření, z prvotního býka pocházejí všechny rostliny a zvířata[4]. Lidé pocházejí ze semene usmrceného prvotního člověka Gajómarta. Z Bundahišnu je patrné, že původní duchovní prototypy neměly pohyb, byly stálé, věčné a neměnné, jejich pohyblivá a dualistická tvář byla způsobena působením Ahrimanovým. To odpovídá spíš pozdějším tradicím, které si vážily neměnnosti. Naopak ve starších dobách byl pohyb něčím kladným, je to dobře znát na jaštu 13[5] k poctě fravaši. Kreyenbroek[6] se ve své studii na rozdílu mezi Bundahišnem a 13.jaštem snaží dokázat, že Mithra může být chápán také jako stvořitelské božstvo a srovnává jeho působení s mýtem o Indrově osvobození krav z jeskyně, kterou hlídá démon Vrtra. Snaží se dokázat, že Mithra hraje ústřední úlohu v prvotní oběti, že on by byl tím, kdo stvoření uvede z nehybného stavu do proměnlivého stavu, který je dnes. Dokládá z toho, že mithraismus mohl svou prvotní inspiraci čerpat z Mithrova kultu, který nesouvisel se Zarathuštrovou reformou, ale rozvíjel se na původním indoíránském základu spíš v oblastech západního Íránu a okolních království. Beck ve své studii připisuje vznik mithraismu skupině kolem kommagenských panovníků. Ti měli už před prvním výskytem mithraistických památek v oblasti boha Mithru jako ochranné božstvo dynastie, a ztotožňovali ho s jinými slunečními bohy.  

[1] Filipský, J. Encyklopedie indické mytologie. Postavy indických bájí a letopisů, Libri, Praha 1998, str.15, str.111 a str.192-193

[2] Duchovní prameny života. Stvoření světa ve starých  mýtech a náboženstvích. Vyšehrad, Praha 1997,str.176-178

Klíma, Otakar. (ed.)  Oběti ohňům. Výbor z památek stariíránské a střdoíránské literatury, Odeon, Živá díla minulosti, Praha 1983, str.98-113

[3] Dresden, M.J. „Mytologie starého Íránu" in: Kramer, S.N. Mytologie starověku, Praha 1977

[4] Klíma... str.216 a str.221

[5] Duchovní prameny života...str.180-183

[6] Kreyenbroek, P.G. Mithra and Ahreman in Iranian cosmogonies

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře