Muhammad v Medíně 2

Navazuji na příspěvek Muhammad v Medíně 1.

V březnu roku 625 vytáhla z Mekky armáda o síle 3000 mužů. Proti nim stála muslimská armáda o síle jen 700 mužů, protože těsně před bitvou ji opustil 'Abdalláh ibn Ubajj se svými přívrženci, V Koránu jsou pak nazýváni pokrytci. Bitva u Uhudu se konala 25.3.625. Muhammad postavil své vojsko tak, aby se nepřátelské ležení octlo mezi postupujícími muslimy a medínskými tvrzemi. Ze začátku se sice dařilo podle plánu, Mekkánci byli odraženi a stáhli se až do svého ležení. Ale pak se muslimské síly rozptýlily v hledání kořisti a toho využil velitel mekkánské jízdy Chálid ibn al-Walíd, později jeden z největších muslimských dobyvatelů. Ve zmatku někdo rozšířil fámu, že byl Muhammad zabit a muslimové ustupovali. Ale Muhammad byl v bitvě jen zraněn na obličeji a do nohy a stáhl se na svah kopce. Zde se shromáždila kolem něho část muslimů, druhou skupinu, která utíkala směrem k tvrzím, jezdectvo dohnalo a způsobilo jí velké ztráty. Muhammadovo postavení ale jezdectvo nemohlo napadnout a po několika neúspěšných útocích pěchoty se Mekkánci stáhli domů do Mekky. Bitva měla sice lepší výsledky pro Kurajšovce, ale svého cíle nedosáhli a situace zůstala fakticky stejná jako před bitvou. Takový výsledek ale otřásl vírou medínských v Boží pomoc a zhoršil jejich prestiž v okolních kmenech. A právě v té době se pokoušeli mekkánští získat proti muslimům spojenectví velkých kmenů, protože si uvědomili, že se sami mezi medínské opevnění nemohou odvážit. Muhammad, který se o jejich plánech dozvěděl, podnikl v těch dvou letech několik válečných výprav, aby okolní kmeny od takového spojenectví odradil.

V roce 625 byl z Medíny vypuzen i druhý židovský kmen Nadírovci, protože se spojoval s nepřátelskými kmeny. Nadírovci museli v Medíně nechat zbraně i nemovitosti, hlavně palmové háje, ale mohli odejít do oázy Chajbar.

Přes vyhnání dvou židovských kmenů z Medíny opozice proti Muhammadovi nepřestávala. "Pokrytci" se snažili vnést mezi muslimy rozkol. Jedna z epizod, která měla posloužit rozkolu mezi Muhammadem a jeho věrným stoupencem Abú Bakrem, je dost známá. Na jedné válečné výpravě ztratila Aiša náhrdelník a při jeho hledání se v poušti výpravě ztratila. Zpět ji dovedl po dlouhé době jeden z mladých bojovníků a to zavdalo příčinu k pomluvám a osočení Aišy z nevěry. Muhammad se nejdřív tvářil jakoby nic, ale později ji zprostil jakéhokoli podezření. Zároveň si svolal nejvlivnější z ansárů a požádal je o dovolení, aby směl potrestat jednoho z nich, který urazil jeho rodinu. Z reakcí zástupců obou kmenů, kteří se předháněli ve své věrnosti Prorokovi, bylo zřejmé, že se jeho pozice upevnila a že opozice ztratila oporu mezi svými soukmenovci. Muhammad nakonec Ibn Ubajje nepotrestal, dokonce když Ibn Ubajj zemřel, sám Muhammad řídil pohřební obřady.

Kurajšovci mezitím shromáždili velkou armádu jak z vlastních řad, tak z okolních kmenů. Vojsko mělo 10000 mužů, z toho 600 jezdců na koních. V březnu 627 vytáhlo z Mekky. Muslimské obce v Medíně se zmocnily obavy, ještě si dobře pamatovali bitvu u Uhudu. A nemohli postavit víc než 3000 mužů a jezdce skoro neměli, v otevřeném boji by neměli šanci. Muhammad byl zvyklý radit se s lidmi ve svém okolí bez ohledu na jejich původ. Tehdy poslechl radu perského otroka Salmána a na ochranu Medíny dal vykopat hluboký příkop. Oáza byla ze tří stran obklopena lávovými poli, takže stačilo vyhloubit příkop jen na jedné, severní straně. Na vyhloubení příkopu horečně pracovali všichni 6 dnů a podařilo se jim práci dokončit těsně před příchodem útočníků. Na takovou taktiku ovšem nebyla beduínská vojska vůbec připravena. Utábořili se opodál příkopu a snažili se s koňmi dostat na druhou stranu. Muslimové se bránili sprškou šípů. Kurajšovci zůstali před Medínou 14 dní. Snažili se získat na svou stranu poslední židovský kmen Banú Qurajza, ale Muhammad mezi obě strany dokázal zaset nedůvěru. Po 14 dnech obléhání na tom byli obléhaní dobře, protože jim v oáze nic nechybělo, zato obléhatelé začali trpět nedostatkem vody, potravin i špatným počasím. Aliance se rozpadla, beduíni se stáhli do svých území a Kurajšovci se také museli vrátit domů. Byla to zjevná porážka Mekky a ztroskotání posledního pokusu o zničení muslimské obce. Hlavně přišla Mekka o všechnu prestiž mezi ostatními arabskými kmeny a navíc musela čelit postupnému hospodářskému úpadku, protože jí muslimská vojska nedovolovala obchodovat se Sýrií.

Pro poslední židovský kmen jeho snaha spojit se s nepřáteli muslimské obce dopadla tragicky. Muhammad předložil rozhodnutí o jejich osudu radě, která rozhodla, že muži budou popraveni a ženy a děti prodány do otroctví.

Hrbek.I, Petráček.K: Muhammad, Praha 1967

Komentáře