Noèní úvahy
None

Svědectví odjinud

5. září 2007, 11:26

Z knihy Michaela Cooka Muhammad, Odeon, Praha 1994.

Celá útlá knížka Michela Cooka z Londýnské univerzity je založena na Koránu a Muhammadova životopisu (Síry) od Ibn Isháqa. Původní text, i když je nejstarším Muhammadovým životopisem, není k dispozici, části jsou známy z redakce Ibn Hišámovy, o dvě generace mladší. Ani tento text není k dispozici v českém překladu. Obsahuje tradiční a tradicí uznávaný běh Muhammadova života.
Nejvíc mne ovšem zaujala kapitolka, nazvaná Svědectví odjinud. Mimoislámské zdroje se totiž moc často neobjevují. Stručně shrnu její obsah. Existují dva druhy pramenů, které odpovídají nejstarší fázi muslimské tradice. Archeologicky dochovaný muslimský materiál, který nebyl ovlivněn dalším vývojem a nemuslimské prameny dochované v literárních památkách nemuslimských společenství. Žádný z těchto materiálů nepochází z doby před muslimskou expanzí v letech 633-634, , většinou jsou o několik desetiletí pozdější, přesto jsou starší než dochovaná muslimská tradice z osmého století. Na muslimské straně se jedná o prameny typu vládní listiny, mince a nápisy z posledních let sedmého století, nejstarší dochované papyrové zlomky náboženského obsahu jsou až z poloviny osmého století. Nemuslimským pramenem jsou materiály v řečtině a syrštině datované do období dobývání a další syrský materiál z konce sedmého toletí. Nejstarším dochovaným svědectvím o Muhammadově životě je vyprávění arménského kronikáře ze šedesátých let sedmého století. V hebrejštině je do jedné apokalypsy z osmého století vložena starší apokalypsa, která může z dob dobývání pocházet.
Ve shodě s muslimskou tradicí je rok 622 n.l. významný, protože jeden papyrus z roku 643 je datován „v roce 22". Muhammad je uváděn jménem v syrském i řeckém prameni z doby dobývání, tedy jeho skutečná historická existence nemůže být zpochybněna. Arménský kronikář dosvědčuje, že Muhammad byl obchodník a potvrzuje ústřední místo Abrahama v jeho učení.
Ale dochované materiály tohoto druhu jsou důležité i tím, o čem mlčí. Nezmiňují se o Mekce, podle dochovaných dokladů ohledně směru modlitby, nemohla být ústřední svatyní Mekka, ale místo položené severněji. Zmínky o Koránu se objevují až v posledních letech sedmého století a také až z této doby jsou náznaky toho, že se stoupencům nového náboženství říkalo „muslimové". Na mincích a nápisech ke konci sedmého století se objevují první citáty z Koránu poněkud odchylné od kanonického textu, vypadá to tedy, že v té době nebyl text ještě ustálen v rozporu s tím, co hlásá tradice.
Jsou i významné neshody. Arménský kronikář klade založení Muhammadovy obce o několik roků dál, než je rok 622, proti tomu ovšem stojí už zmiňovaný papyrus z roku 643. Nejstarší řecký pramen, který je datován do roku 634 mluví o Muhammadovi jako dosud žijícím, dva roky po jeho tradované smrti. Druhé dvě významné neshody se týkají nauky, Muhammadových postojů k Palestině a Židům. V rozporu s tradicí, která líčí rozkoly mezi jathribskými židovskými kmeny a Muhammadem, rané nemuslimské prameny líčí naopak vztahy se Židy v době prvních dobyvatelských tažení tak, jak je tradice připouští jen pro první roky Muhammadova působení v Medíně. Arménský kronikář Muhammadovu obec popisuje jako společnou obec Izmaelitů a Židů, se společným abrahámovským původem, podle něho se tito spojenci vydali dobýt Palestinu. Nejstarší řecký pramen prohlašuje, že prorok, který se objevil mezi Saracény (Araby), hlásá příchod židovského mesiáše. Uvedená hebrejská apokalypsa toto pojetí potvrzuje. I arménský kronikář klade rozchod muslimů se Židy do okamžiku dobytí Jeruzaléma. V nemuslimských pramenech úlohu Mekky zastává Jeruzalém, proto hlavní vojenskou aspirací není dobytí Mekky, ale dobytí Palestiny. Palestina je i Izmaelitům, jako potomkům Abrahamova syna, dědičně zaslíbenou zemí..

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: islám  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.