Noèní úvahy
None

Rizikové povolání

2. září 2004, 17:53

Básnická medínská opozice a její konce.

Muhammad odpouštěl spíš lidem, kteří se proti němu postavili se zbraní v ruce, proti lidem, kteří vystupovali proti jeho autoritě slovem, byl nesmiřitelný. První na řadě v medínské opozici proto byli právě básníci, kteří skládali proti islámu satirické verše.

Jeden z jeho druhů Sálim ibn 'Umajr, zabil spícího Abú 'Afka, hlavu rodu Banú 'Amr. Básník ani po bitvě u Badru nepřestával skládat a přednášet posměšné verše o islámu.

Ze stejného důvodu zabil 'Umajr ibn Awf básnířku Asmá' bint Marwán, dokonce tehdy, když byla obklopená svými dětmi a nejmenší právě kojila. Ovšem současníci nehleděli na tento čin jako na zbabělou vraždu bezbranné ženy, protože Asmá' byla pod ochranou svého rodu a 'Umajrovi hrozila odplatou jistá smrt. Když se však šel rod Banú Chutma, kterému pomsta náležela, k 'Umajrovi ujistit, že vraždu spáchal opravdu on, 'Umajr se s nimi nesnažil ani dohodnout na zaplacení odškodného ani utéct, ale prohlásil, že s nimi bude za svou pravdu bojovat, dokud nebude zabit on nebo dokud nepobije všechny mstitele. To na ně zapůsobilo tak mocně, že sami přijali islám a od odvety ustoupili. Svou víru ale museli skrývat před příbuznými, protože by byli sami ve stejném nebezpečí.

Na Muhammadův příkaz byla také nastrojena léčka na dalšího medínského protiislámského satirika, Ka'ba ibn al-Ašrafa, který se dokonce vypravil své verše opěvující Mekkánce padlé u Badru recitovat do Mekky. Muhammad to považoval za porušení smlouvy a tak v noci pět muslimů Ka'ba vylákalo ven a ubilo meči s takovou prudkostí, že jeden meč byl ostatními přeražen.

(Malá osobní poznámka: Jak se islámem probírám a snažím se ho co nejlíp pochopit, mám čím dál větší strach. Nepatřím k lidem, kteří trpí xenofobií, odlišnost jsem vždycky chápala jako obohacení. Navíc je mi jasné, že naše vlastní civilizace má mnoho nedostatků a nemáme až tak moc právo být na ni nějak přehnaně hrdí, ale jedné věci se přece jen, zdá se, po strastiplném vývoji přece jen dopracovala, a to je právo zkoumat a pochybovat, pochybovat i o základních věcech, právo dát svoje pochybnosti hlasitě najevo, aniž by hrozilo nebezpečí života. Doufám, že se už nedožiju toho, že by se tato naše vymoženost ztratila. Prosím Alláha i jeho Proroka, kéž mu Bůh žehná a dá mu mír, aby nás ušetřili teokracie.)

Pelikán P.: Sunna, pramen islámského práva, Praha 1997


 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: islám  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře

Dhal (03.09.2004, 15:10:16):
Problém tvrdého zaobchádzania so satirikmi by sa asi nemal striktne viazať k islamu, skôr k danej dobe. Veď aj civilizovaní stredovekí králi (o cirkvi asi ani netreba hovoriť, Maleus Maleficarum bola veľmi často používaná príručka) nemoslimského vyznania z našich kútov sveta rukou nemilosrdnou kruto trestali všetkých autorov pamfletov (a diel podobne nactiutŕhačských) proti vrchnosti. Veru, smutný-presmutný bol osud nejedného dvorného šaša, ktorý neudržal jazyk v povolených hraniciach...

M.A.D. (03.09.2004, 15:24:23):
Suhlasim s Dhalom. Vobec sa nemoze tvrde zaobchadzanie stotoznovat s islamskymi vladcami. Akakolvek moc aj v sucasnosti postupuje rovnako, ako pred vekmi. Snad iba lepsie zvlada media. Ale to sme pri politike a toto tu nechceme

didactylos (03.09.2004, 16:55:41): Tak jsem to ani nemyslela,
neměla jsem na mysli tvrdé zacházení s kritiky a satiriky, to je ve všech dobách a kulturách běžná záležitost. Bojím se úplně jiné věci: Celou historii islámu provází skálopevné přesvědčení, že Korán je autentické slovo Boží. Činy a život Muhammada, jakkoliv dobově podmíněné, jsou nedostižným vzorem a základem islámského práva. A to jsou axiomy, o kterých nikdo nepochybuje, ani je nezkoumá, jejich zkoumání řadí badatele, i islámem nadšeného, do pozice rouhače. Podobné postavení bible v naší kultuře taky měla a v některých fundamentalistických proudech ještě pořád má, ale zdaleka to není jednotný názor, a volnost biblistů zjišťovat historické pozadí je nesporná. O tuto volnost bych nerada přišla...


BD (03.09.2004, 23:50:13 - WWW):
Skuste si dnes otvorit usta na niekoho vyznamneho? Dnes vas rozoberu pravnici a media tak, ze vam ukradnu to posledne a to pravdu ktoru by vam aspon verejnost v stredoveku priznala...

didactylos (04.09.2004, 17:09:37):
Něco nebylo zřejmé vzhledem k vzdálenosti od 7.století. Básníci totiž nebyli chápáni jako spisovatelé a satirici dnes. Byli pokračovatelé tradic věštců káhinů a jejich posměšné verše měly i funkci kletby, tedy byli vlastně představiteli konkurenčního náboženského stylu. A moc slova, i magická, byla tehdy mnohem větší...

Dhal (04.09.2004, 18:19:51):
Mohla byť moc slova pred 1300 rokmi väčšia, než je dnes? V čase, keď cvakneme diaľkovým ovládaním a za sekundu vieme čo kto spáchal na ktorom konci sveta? Aj s komentárom, ktorý nás nenápadne usmerní komu fandiť...
Samozrejme, hovorím to nie celkom vážne a porovnávam veci (zdanlivo) neporovnateľné. Ale nevládne nám stále čosi veľmi podobné teokracii? Nehypnotizuje nás napríklad Churchilov výrok o tom, že demokracia je síce blbý štýl vládnutia, ale nikto nevymyslel lepší? A zdá sa, že to stačí na to, aby skutočne nikto nič lepšie nevymýšľal...
Uff, nechal som sa uniesť a odbehol som ďaleko od témy.
Ale práve pred chvíľou som počul v rádii zase niečo o tých deťoch v Rusku a neuveriteľne ma to štve.
Didactylos: z tohto máš strach? Ja mám viac strachu z nás, čo fandíme slobode a tomu systému, čo od neho ešte nikto lepší nevymyslel.
Ešte raz sorry za nespútané vášne :))

didactylos (04.09.2004, 18:34:19):
ad 1 magická síla slova. věříme ještě, že kletba může magicky zabít jen pouhým vyslovením? I když máš pravdu v tom, že v naší globální vesnici mají média až příliš velkou moc. Tak nevím, kdo ji má větší, jestli dnešní zpravodajové nebo staří věštci a kouzelníci...
ad 2 dnešek a demokracie. Víš, já jsem zřetelně tvor spjatý s osvícenstvím, ostatně religionistika je taky z tohoto období. Nejsem proti demokracii, otázkou je spíš to, jestli to, co kolem sebe máme, vůbec ještě demokracie je...
ad 3 jiné formy spravování věcí veřejných. On Platon byl taky proti vládě většiny, chtěl vládu mudrců, to je ostatně hodně podobné právě studovanému islámskému pojetí. To je v principu takové pěkné řešení, ale v praxi se to moc neosvědčilo, no, snad někdo ještě něco lepšího vymyslí...

Dhal (05.09.2004, 11:16:54): Ad 1
Áno, verím, že slovo dokáže zabiť. Nie však v tom magickom význame, nie ono samotné, skôr informácia v ňom obsiahnutá.
Príklad z nedávnych dní:
Jedna slovenská komerčná televízia priniesla informáciu o smrti novorodenca. Boli tam zábery na plačúcu matku a konštatovanie, že dieťa sa narodilo zdravé a teraz je mŕtve. A že budú žalovať nemocnicu a lekára. Televízia nikoho neobvinila. Ukázali tam len toho lekára - aj s menom v titulku. A nedali mu šancu povedať ani slova. Nikto nespomenul tisíc možností, kvôli ktorým môže zdravé dieťa náhle zomrieť.
Ten doktor je po odvysielaní správy mŕtvy muž. V svojej branži si už nekopne. Bez ohľadu na to, či je vinný alebo nie. Veď kto by zveril pôrod svojho dieťaťa takému človeku, čo ho v televízii povláčili.


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.