Úloha proroka

Muhammada hodnotí tradiční orientalistické podání jako zakladatele a tvůrce islámu.

Při pohledu zevnitř islámu je Muhammadova úloha chápána jinak. Rozhodně není pokládán za zakladatele nového náboženství, je posledním z dlouhé řady proroků, kterým Bůh uložil zvěstovat své slovo. Bůh totiž lidstvu dal jediné opravdové náboženství již v okamžiku stvoření, lidé se však od této základní víry, univerzálního kosmického řádu, po celou svou historii odchylují, různě ji komolí a přizpůsobují svým okamžitým lidským zájmům a potřebám, proto jim Bůh správnou podobu náboženství neustále připomíná prostřednictvím svých poslů a proroků. Pro periody odklonu od víry měl Muhammad název džáhilíja nevědomost, ignorance.

Prorok nabí je člověk, který byl osobně osloven Bohem. Podle islámské teologie může být prorokem jen svobodný dospělý muž z rodu Adamova (nemůže to být nikdo, kdo má mezi svými předky džina), kterému bylo sesláno Boží vnuknutí wahj. Nemusí být pověřen jeho dalším sdělováním jiným lidem, pak může ostatní vést k víře jen svým příkladným životem.

Jiným šiřitelem pravé víry, jakousi vyšší kategorií, je posel Boží rasúl Alláh. Má atributy stejné jako prorok, ale navíc je mu přikázáno Boží vnuknutí předávat dalším lidem. Z toho je zřejmé, že každý posel je zároveň prorokem, takže se tyto tituly v textech mohou střídat.

Způsob interakce Boha s prorokem může mít různou formu, mohl to být živý sen, neviditelný hlas nebo zpráva přinesená andělem. Prorok mohl být nadán od Boha schopností konat zázraky, vlastně přesně mohl požádat Boha o jejich vykonání. Zázraky předkládané proroky na důkaz Božího pověření jsou svou formou dobově podmíněné a odpovídají společnosti, kterou měly přesvědčit.

Bůh vyslal proroky ke všem národům, k některým dokonce mnohokrát, ke každému lidu se dostalo Boží slovo ve srozumitelné formě, ve vlastním jazyce a v pravý čas, vhodný k jeho zvěstování, aby se podle něho mohli lidé řídit. Vinou lidí samých bylo, pokud takovouto Boží výzvu ignorovali nebo se od ní později odklonili. Prorok ovšem v každém případě je jen člověk, i když je to člověk, který byl Bohem vybrán jako šiřitel Božího slova.

Muhammadovo postavení jako proroka a posla Božího je ovšem výlučné z toho důvodu, že nebyl poslám jen ke svému národu, ale k celému lidstvu, je také jediným poslem, kterému se podařilo zjevené Boží slovo, Korán, uchovat v nezměněné podobě. Nejdůležitější je ovšem fakt, že Muhammad je posledním prorokem, po něm už nebudou následovat žádní další proroci ani nová zjevení a Boží varování až do příchodu soudného dne. Proto je starost o uchování čistoty náboženství od Muhammadových časů povinností každého muslima i celé ummy.

Náboženství hlásané proroky před Muhammadem mělo společnou podstatu, podřízenost jedinému Bohu, a je muslimy přijímané jako správné pro dobu svého vzniku a pro prostředí, ve kterém bylo hlásáno, domnívají se ale, že jeho původní podobu nelze zrekonstruovat nejen kvůli lidským pokřivením, ale také proto, že Bůh svoje slovo doplňoval podle zralosti příjemců.

Podle islámské teologie má tedy pojem islám dvě podoby. Jednak se tím míní čistý monoteimus jako abstraktní pojem, na druhé straně označuje soubor všech Božích zákonů přesně v takové formě, jak je hlásal Muhammad a na jaké už nelze nic měnit. Podle jedné tradice to Muhammad vyjádřil podobenstvím, ve kterém přirovnal islám k nádhernému paláci. Lidé si myslí, že palác vybudoval Muhammad, ale on je ve skutečnosti jen poslední položenou, tou nejviditelnější cihlou, která ve skutečnosti leží na cihlách ostatních proroků a plány paláce jsou věčné. Přeloženo: Islám před Muhammadem sice existoval a mohl mít různou formu, po Muhammadovi už ale islám má tu podobu, kterou přinesl on, a pouhá víra v jediného Boha bez plnění dalších závazků vůči Bohu ještě neznamená, že je člověk muslimem.

Islám trvá jako věčný a neměnný Boží řád, první člověk, Adam, byl zároveň prvním poslem Božím. Podstatou islámu je uvědomělé se podřízení Boží vůli, (to je totiž přímo obsah toho slova samotného), a platí pro všechny bytosti i celý vesmír od jeho stvoření. Teprve od Muhammadovy doby o něm bylo lidem sděleno všechno a to prostřednictvím Koránu a Muhammadova života.

Pelikán P.: Sunna, pramen islámského práva, Praha 1997

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře