Noèní úvahy
None

Malá poznámka k modernímu islámu

5. září 2004, 15:54


Moderní islám, tedy vlastně proudy v islámu, které vznikly zhruba v posledních dvou stoletích, jsou velice aktuální, ožehavé a politické téma.

Nechci na blog zatáhnout politiku, ale protože jsem to i tak už částečně udělala, chci teď napsat něco málo jako svou neodbornou úvahu, nutně subjektivně zbarvenou. Budu se ale při tom opírat o poznatky, které jsem získala z knih odborníků, kteří se tomuto tématu věnují, profesora Luboše Kropáčka a docenta Miloše Mendela.

Doufám, že jsem to základní pochopila správně. Reformní proudy v islámu nevznikly z podnětů zevnitř jako v euroamerické civilizaci třeba reformace a osvícenství, ale byly vyvolány zvenčí jako reakce na narůstající převahu Evropy ve znalostech, ekonomice i vojenství. To byla pro svět islámu velká, a neočekávaná rána, protože v dřívějších dobách to bylo naopak, ti "necivilizovaní" byli Evropané, a proud znalostí a kulturních vymožeností tekl obráceným směrem, stačí si vzpomenout na dodnes užívané názvy v různých vědách. K potřebě reagovat vedla ovšem nejvíc skutečnost koloniální rozpínavosti a agresivity evropských mocností, ať už západních nebo Ruska. Postupně se země islámského světa dostávaly do područí nevěřících a s tím vzhledem ke své historii islám nepočítal. Ve svých začátcích se totiž během sta let vítěznými válkami rozšířil zhruba do hranic, které později měl a jeho další šíření směrem do Asie a Afriky už bylo většinou nenásilné a uskutečňovalo se hlavně spolu s obchodními kontakty a trvá pořád. Tady je potřeba podotknout, že postavení jinověrců na dobytých územích bylo stanoveno islámským zákonem a že křesťané i židé jako lid Knihy požívali status chráněnců, který jim sice ukládal větší daně a dělal z nich občany druhé kategorie, ale zaručoval jim bezpečí života i majetku a také svobodu vykonávat svoje náboženské obřady. Jejich postavení se sice v čase proměňovalo, někdy bylo lepší, jindy více diskriminující, ale dá se říct s jistotou, že bylo vždycky lepší než postavení židů ve středověké Evropě.

O různočtení společné historie budu ještě psát, to je totiž samo o sobě skvělé a zajímavé téma. Ale z důvodů, které jsem doopravdy nepochopila, se sousední kultury v rychlosti svého vývoje od asi 16.století rozešly. Islámské země žily svým tempem a zdá se, jako by se pro ně zastavil čas. Jednou z uváděných příčin je uzavření brány idžtihádu, možnosti reagovat na nové podněty pomocí vlastního úsudku, i vítězství islámské ortodoxie nad filozofujícími směry. Naproti tomu Evropa v té době nastartovala vývoj, který se ze zpětného pohledu jeví jako neuvěřitelně překotný. Nechci, aby mi bylo špatně rozuměno, když se teď míním trefovat do vlastních řad, patřím sem a nemohu myslet jinak, ale někdy se vtírá úzkost, obava, jestli právě takový vývoj i se svými vymoženostmi, není pro civilizaci ekvivalentem nádorového bujení v lidském těle. Každopádně už od reconquisty ve Španělsku v roce 1492 byla převaha  vidět,  ale hlavně od bitvy u Vídně v roku 1683 si už Evropané s islámským nebezpečím hlavu nelámali, neměli také proč, protože jejich převaha stále narůstala.

Koloniální pokoření většiny muslimských zemí v 19. a 20.století vedlo muslimské vzdělance k úvahám o příčinách stagnace a mnozí ji vysvětlovali tím, že muslimové nežili a nespravovali své věci veřejné podle příkazů své víry. Skoro všechny proudy islámského reformismu se snaží vrátit k ryzím počátkům islámu, ovšem jejich představa ideálu se rozrůznila do mnoha názorových proudů a vzájemně se liší, rozhodně islám netvoří a ani nikdy netvořil monolitní blok. Některé věci jsou ovšem společné všem věřícím, je třeba totiž vidět, že na rozdíl od našich krajin, kde víra už lidem většinou mnoho neříká a je čistě osobním přesvědčením, je islám náboženstvím správného životního způsobu a jako takové zasahuje do všech oblastí života včetně politického rozhodování, a to už od svých počátků za Muhammadova působení. V minulém století došlo ve většině muslimských zemí k nárůstu hnutí, které požadují rozchod s importovanými ideologiemi a prosazují obrodu z domácích islámských hodnot. Ve všech zemích se zformovala islámská hnutí a podle místních podmínek islámské opoziční strany nebo militantní hnutí, případně obojí. Tuniský islamistický vůdce Rášid Ghannúší vyhlásil, že   patnácté století islámského letopočtu (od listopadu 1979) bude stoletím islámského státu. Islámská obrodná hnutí, která vznikla jako reakce na evropský kolonialismus, tvoří nepřehledný propletenec, ale snad by se dala utřídit do třístupňového schématu: fundamentalismus jako filozofický, většinou netolerantní postoj majetnictví výlučné pravdy, politický islám čili islamismus je organizované úsilí o mocenské prosazení islámského řádu, o islamizaci shora. Pokud se za tímto účelem používá násilí , hovoříme o extremismu, případně přímo o terorismu.

Po rozpadu bipolárního světa se zdá, že jsme si našli nový obraz nepřítele ve svém vidění islámu, které je historicky zatíženo předsudky, malými informacemi o skutečné podstatě, zveličováním nebezpečí, případně zesměšňováním typického představitele. Nebezpečí islamofobie vedlo ke vzniku londýnské komise pro britské muslimy a islamofobii, která se od roku 1996 věnuje výzkumu tohoto nového jevu a svá doporučení adresuje všude tam, kde hrozí úmyslná nebo nedbalostní diskriminace, do školství, zdravotnictví, zaměstnavatelům, zákonodárcům, médiím a ústředním i komunálním politikům a sociálním pracovníkům. Můžete si zkusit jejich dotazník, který rozlišuje uzavřené a otevřené názory na islám.

1.a Monolitický:
Islám nahlížen jako jediný, statický, monolitický blok, nereagující na nové skutečnosti.
1.b Rozrůzněný:
Islám nahlížen jako rozrůzněný a progresivní, s vnitřními rozdíly, diskuzemi a vývojem.
2.a Oddělený:
Oddělený a jiný – nesdílí cíle a hodnoty s jinými kulturami, není jimi ovlivňován, neovlivňuje je.
2.b Interaktivní:
Vzájemně souvisí s jinými vírami a kulturami, sdílí s nimi některé hodnoty a cíle, je jimi ovlivňován, obohacuje je.
3.a Nižší:
Je vůči Záoadu nižší – barbarský, iracionální, primitivní, sexistický.
3.b Jiný:
Je zřetleně jiný, nikoli však méněcenný, a zaslouží si úctu.
4.a Nepřítel:
Je násilný, agresivní, představuje hrozbu, podporuje terorismus, má svou roli ve "střetu civilizací".
4.b Partner:
Je již dnes nebo potenciálně partnerem ve společném podnikání a při řešení společně sdílených problémů.
5.a Manipulativní:
Je politickou ideologií, užívanou pro politické nebo vojenské cíle.
5.b Upřímný:
Je ryzí náboženskou vírou, kterou jeho věřící upřímně prožívají.
6.a Kritika Západu odmítnuta:
Kritika Západu ze strany islámu se okamžitě odmítá.
6.b Zvažována:
Kritika Západu a jiných kultur se bere vážně a diskutuje se o ní.
7.a Diskriminace hájena:
Nepřátelství k islámu slouží k ospravedlňování diskriminačních praktik vůči muslimům a k exkluzi muslimů z majoritní společnosti.
7.b Kritizována:
Diskuze a spory s islámem neoslabují úsilí o potírání diskriminace a exkluze.
8.a Islamofobie považována za přirozenou:
Protimuslimské nepřátelství se přijímá jako přirozené a "normální".
8.b Problematickou:
Kritické názory na islám samy podrobovány kritice, aby nebyly nepřesné a nespravedlivé.
Dotazník je převzatý z knihy Islám a Západ

Pro zájemce o problematiku následuje přehled knih, které rozhodně stojí za přečtení.

Mendel M.: Islámská výzva, Brno 1994
Kropáček L.: Islámský fundamentalismus, Praha 1996
Mendel M.: Džihád, Brno 1997
Kropáček L.: Islám a Západ, Praha 2002
 

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: islám  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.