Islám a vojenství
13. září 2004, 6:20
Cituji několik odstavců z propagačního spisku Mahmúda Sa'ída an-Naššára o vojenství v islámu , vydaného v Káhiře, jak jsem je našla v knize Karla Petráčka: Islám a obraty času, Praha 1969. Je jasné, že Petráčkova kniha je příliš stará, mezitím se hodně změnilo, taky samozřejmě vím, že propagační knihy nebývají zrovna to nejlepší ve všech kulturách, ale nicméně přečtěte si:
Přes všechny těžké události, které Araby od dob Muhammadových postihly, zůstali věrni víře v Alláha, jeho posla, anděle, knihy, víře v arabství, islám a nacionalismus; Běh času je však obtěžkal bolestí a smutkem, bolestí nad minulostí, které patřila vláda, smutkem nad panstvím, mocí a silou velké muslimské obce, které zašly. Neboť Arabům není neznám výrok boží: "Byli jste nejlepší obcí, která byla zvolena z lidí", není jim neznámo, že jejich bývalá moc, panství a síla se v obratech času změnily a z Arabů se stala obec rozdrobená, ztracená mezi zvůlí imperialistů a vykořisťovatelů.
Po mnoho staletí byl islám ochráncem světa, byl neustále zdrojem všeho dobrého na této zemi, zdrojem toho, co je zde ze vzdělání, výchovy, pravdivosti, spravedlivého jednání, zbožnosti, milosrdenství, jistoty, dobra a přátelství. K tomuto stavu je třeba se navrátit a to může uskutečnit pouze revoluce.
Arabský vojín, který trpí nyní úpadkem velkého arabského národa v nedávných dobách, táhl třináct set let světem, pozvedaje prapor pravdy a spravedlnosti.
Islámské vojenství je úplné, nechybí mu žádná z podstatných vlastností, jimiž je vojenství definováno: vedle nástrojů k boji má i víru ve vlastní věc, vůli a cíl. Bývalo vždy symbolem moci, pokroku a schopností. Dokazuje to obrovský rozsah islámského panství, největší, jaký poznal nový svět i svět starý, a nestalo se a nestane se, aby nějaký stát dosáhl toho, čeho dosáhl islámský stát, vzhledem k území, síle a vojenským úspěchům. Bylo to ideální vojenství, jaké neměl žádný národ před Araby ani po nich. Strach, který islámští hrdinové nechávali v duších nepřátel, vstupuje do duší nepřátel i dnes, a s ním ohromení a děs. A svět neustává hledět na obrodu arabského národa pohledem plným strachu a úzkosti. A je také jasno, že Západ a Východ neustanou být ve všem rozděleny a v ničem se neshodnou, dokud tento arabský národ znovu nepovstane, aby je sjednotil.
Islámská společnost má za cíl osvobození jednotlivce, člověka, který je zástupcem božím na zemi. Muslimský voják je pak mečem božím na zemi a odtud je třeba chápat změnu pojmu války. Válka je prostředkem k odrážení nepřátel, k sebeobraně, k obraně lidu, vlasti a náboženství. Válka není podle islámského pojetí nepřátelským nebo násilným jednáním, a proto vstup arabského vojína do jiného státu znamenal prý jistotu, spravedlnost a mír. To se dokládá koránem. Dalším sloupem islámského vojenství je hluboká víra v Alláha, víra v jeho moc, jeho vůli a jeho rozhodnutí. K předpisům, které stanovil, patří i požadavek, který není možno oslyšet, aby totiž člověk dovršil svou víru tím, že se stává vojímen Alláhovým. To je základ islámského vojenství a opět se to dokládá koránem. Bůh také předepsal svým vojínům boj na cestě boží a moudrý chalífa a světec Alí muslimy ujistil, že Bůh bojuje s věřícími, dokud k nim nepřijde vítězství.
Důležitým sloupem je i vytvoření náboženského svědomí u muslima; toto svědomí vede pak vojína k aktivitě ve válce a k "tvůrčímu zacházení s nástroji boje", vytváření vysokého ducha u každého bojovníka.
Není však důležitějšího základu islámského vojenství nad džihád. Bůh totiž určil muslimy pro boj po jeho stezce. Není války, která by nebyla ne stezce boží. Stezkou boží je třeba rozumět pravdu a spravedlnost, neboť Bůh je pravda a spravedlnost. Muslim tedy bojuje především za principy a pravdy, které jsou vlastní duši věřící v Boha. Tak válka v Jemenu patří k válkám Alláhovi nejbližším, neboť znamená osvobození muslimů z drápů nevěrectví, kacířství a nevědomosti. I připravenost k válce v Palestině leží na stezce boží. Podobně i odhodlání stavět se proti nebezpečí, které Araby obklopuje, boj proti reakci, imperialismu a proti těm, kdo vysávají krev národů. To vše je na stezce Alláhově.
Kniha končí heslem: "Vždyť jsme jen vojíny Alláhovými na jeho zemi."
Sa'íd an-Naššár: Askaríjat fí'l-islám, Káhira, bez datace. Překlad uvedených odstavců v kapitole Islám a vojenství, Petráček K.: Islám a obraty času, Praha 1969
Rubrika: islám | Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
iko (13.09.2004, 23:35:08): Tento textlen dokazuje ich zahľadenosť do seba, a neschopnosť vidieť, akí sú -- a akí boli, na Slovensku sú spomienky na Turkov ešte takmer živé -- a akí boli v relite.
Z celeho seriálu vidim len postupný úpadok monoteizmus. Krestanstvo aspon vybralo niektore zlate srniecka zo Stareho zakona a pokusalo sa na nich stavit, ale Muhammad len rozmnozil hlušinu zo Starého zákona.
Musím sa priznať, že tento seriál skôr zvyšuje moje zhnusenie z islamu, ako by zvyšoval sympatie.
A to som ateista, a všetkým trom "bratom v triku" meriam rovnaku.
Islam smrdi "od hlavy", t.j. priamo od cinov -- a toho, co toleroval -- svojim nasledovnikom. To je okrem ineho rozdiel voci krestanstvu, kde Kristovi okrem mierneho vyšibania peňazomencom neviem pripísať žiaden násilný čin, a naopak, mnohokrát povzbudzoval k miernosti. Chyby RKC nemožno prišiť Kristovi za krk, ale chyby muslimov veruže možno prišiť za krk ich Prorokovi.
Čisto psychologicky vnímam islam a jeho náboženských predstavite%lov ako totálne neschopných sebereflexie a vytesňujúcich nepríjemné veci zo svojho vedomia a premietajúcich ich do svojho okoli.
Beda, ak by nám tu mali sedieť na krku.
Takže je otázne, či takéto sympatizovanie s takýmto náboženstvom nie je kontraproduktívne.
Sorry, ak som sa niekoho dotkol.
iko (13.09.2004, 23:37:20): A sorry
za preklepy, dost neprijemne sa pisu komentare do takeho maleho okna
Dhal (14.09.2004, 16:35:30): iko
Myslím, že čo sa sympatií k islámu týka, netrafil si celkom presne. Didactylos si dokáže zachovať patričný odstup od každého náboženstva a ak sa tu náhodou (minimálne minimum prípadov) vyskytnú veci neobjektívne, tak ide hlavne o citácie, čo samotný ten fakt neobjektívne uvádzajú.
Trochu horšie je to s hodnotením islámu z tvojej strany. Úprimne povedané - nesúhlasím s ním. Áno, súčasná realita je krutá a pripisuje sa výhradne moslimským fanatikom. Ja osobne to však cítim len ako dôsledok čohosi dávnejšieho, alebo aj veľmi dávneho. Skrátka - príčina tiež bola, a zrejme dosť vážna.
Považujem "arabov" za ľudí úplne rovnakých ako my. Dokonca aj po stránke zmýšľania, aj keď to môže znieť dosť absurdne. Nemá nejaký veľký význam rýpať sa v detailoch, je ich milión.
Skôr akási (s prepáčením) moralita:
nemáme záujem hľadať to, čo nás spája, trecie plochy sú pre nás asi zaujímavejšie. Ľubovoľná idea môže byť krásna vec, ale je to sviňa, ak sa ocitne v (ne)správnych rukách. A zdá sa, že dnes ju v rukách zase ktosi pevne drží a používa inak, než bolo zamýšľané. Platí to na dve strany: aj do radov "fanatikov", aj do obecenstva zo sveta "demokratického".
(fuj, nemám rád sám seba za tieto banality.... Ale fakt to tak cítim)
Ešte drobný detail o Turkoch na našom území - bola to naozaj tyrania alebo akási hrôzovláda? Jedna rečnícka otázka za všetky: koľko bolo u nás za tých cca 150 rokov postavených mešít alebo minaretov?
Toto obdobie je historikmi pomerne dobre spracované, stačí si prečítať nejakú zaujímavú knihu o ňom. Veľmi dobre sa číta trebárs Dvořákova Krvavá grófka.
iko (14.09.2004, 18:03:32):
to Dhal: s Arabmi ako takymi nemam problem ani ja.
Mam problem s ich nabozenskymi vodcami a vseobecnou zahladenostou. Prave aj na tychto strankach bolo vidno (par clankov dozadu, jednak co bolo o basnikoch, jednak, ako bojovali hned od pociatku) ze koren zla v tomto nabozenstve pochadza priamo od Proroka, a nie iba od jeho nasledovnikov: neviem o tom, ze by Kristus alebo Buddha nabadali svojich nasledovnikov zabijat, alebo dokonca sa nepriamo toho zucastnili.
Horsie je, ze si ani neviem predstavit nejaku REFORMACIU v islame: ved aj v krestanstve to nebolo vyvolane tym, co ucil Zakladatel, ale nespravnou praxou nasledovnikov. Ale v islame sa nejedna len o nespravnu prax nasledovnikov: jedna sa o zlocinnu prax priamo zakladatela.
Takze to vidim velmi zle, a nejake vciťovanie sa do islamu je asi tak dobre ako vcoitovanie sa do zlocinca: v podstate to sluzi na jeho ospravedlnenie, nie vsak na ochranu voci nemu.
Co sa tyka Tutkov na Slovensku, neviem co chces povedat; ja som chcel povedat, ze to povazujem za "ochutnavku" toho, co by nas cakalo keby sme sa tu dostali pod toto mierumilovne nabozenstvo.
P.S. S didaktylovymi clankami som vcelku spokojny: je to vecne a nestranne; nie som spokojny s predmetom clankov:-))))
didactylos (14.09.2004, 18:40:40): Děkuji oběma diskutujícím
oba jste mi složili nejvyšší možnou poklonu, kterou je možno religionistovi dát, snažím se opravdu o nestrannost. Zítra seriál o islámu skončí, protože právě zítra z něho budu zkoušená, takže se štítem nebo na štítě. Pokud mi zkoušející dovolí uveřejnit nějaké příhody z Nasreddina, budou tady v příštím týdnu, jinak budu mít několik dní dovolené a nebudu v Brně. A potom se budu věnovat zase jiným náboženstvím, bližší informace později...
iko (15.09.2004, 00:01:47): Didactylos,
ať Ti Allah a jeho Prorok -- kéž mu dá Allah věčný mír -- zítra pomáhají:-)))
Přidání komentáře...
