Noèní úvahy
None

Luštění klínopisu

2. října 2003, 20:06


Luštění klínopisu a poznámka o tom, jak se mohla odhadnout výslovnost

Východiskem k luštění klínopisu se staly nápisy na stěnách paláce perských králů v Persepoli. Byly známé už dříve, ale badatelskou práci začal dánský učenec Carsten Niebuhr, který řadu nápisů opsal a uveřejnil ve své knize Popis cesty do Arábie a jiných přilehlých zemí v roce 1778. Poznal, že jde o zápis stejného textu, psaný třemi různými typy písma. Další badatel, O.G.Tychsen správně poznal, že to nejsou jen tři abecedy, ale také tři řeči. F. Münter určil, že první typ písma je hláskový, druhý slabičný a třetí znakový, kdy znaky znamenají celé slovo. Nejúspěšnějším badatelem počátků klínopisu se stal německý profesor latiny a řečtiny Georg Friedrich Grotefend, který v roce 1802 předložil překlad dvou nápisů psaných v hláskovém klínopisu. Už dřív objevenou posloupnost znaků, o které se už Münter domníval, že znamená král králů, dovedl spojit s vlastním jménem krále Dareia (Darajavauš) a ze svých znalostí perské historie a Zendavesty a také pomocí kombinačních schopností získal čtení 13 perských klínových znaků z celkového počtu 39. V roce 1836 se podařilo E.Burnoufovi, stanovit čtení všech ostatních perských hláskových znaků. Pro luštění dvou dalších textových verzí bylo tehdy málo podkladů. Pak byl na skále u Behistunu objeven ve velké výšce vytesaný trojjazyčný nápis z perského období o 400 řádcích. Kopii nápisu ze skalní stěny pořizoval anglický důstojník Rawlinson s pomocí jednoho kurdského chlapce celé desetiletí. Postupně se objevovalo víc materiálu, objevovaly se i verze téhož textu z různých období, badatelé objevili, že některé znaky mají nejen souhláskový, ale i slabičný význam, slabika přitom mohla být tvořena dvěma souhláskami s vloženou samohláskou. Poznali, že babylonština je semitský jazyk, příbuzný hebrejštině. Rawlinson v roce 1847 zpracoval opis babylonské verze behistunského nápisu a určil přitom na 250 klínopisných znaků, víc než třetinu z celkového počtu. Největší potíže působilo čtení vlastních jmen. Například v jednom nápisu bylo jméno panovníka Nebukadresara zapsáno znaky, které by se měly číst an-ak-ša-du-šiš. V Ninive byl objeven vokabulář, který vedle fonetického čtení znaků uváděl i jejich ideografický význam, v uvedeném příkladu pro znaky an-ak je uvedeno čtení ilu Na-bi-um "bůh Nabu", ša-du jako ku-du-ur-ru "hranice", šiš jako na-za-ru "chránit" čili vychází, pokud čteme ne slabičně, ale znakově Nabu-kudurri-uzur "bože Nabu, hranice chraň", tedy čtení jména Nebukadresar. S přibývajícím počtem nacházených textů přibývalo ovšem i problémů a nevyjasněných míst. K výsledkům bádání se někteří odborníci stavěli skepticky. Proto uspořádali takový testík. V roce 1857 dala Královská asijská společnost čtyřem známým klínopisným badatelům opis právě objeveného rozsáhlého asyrského nápisu a požádala je o překlad, který byl pak v zapečetěných obálkách uzavřen až do slavnostního otevření všech současně. Zjistilo se, že všichni badatelé přeložili text bez podstatných rozdílů. Tak asyriologie ukázala svoji spolehlivost.

Objevování sumerštiny bylo nesporně pozdějšího data, nejdříve se dokonce badatelé domnívali, že šlo o tajnou řeč, používanou chrámovými služebníky. Archeologické vykopávky v sumerských městech ovšem přinesly velké množství textového materiálu.  K dispozici jsou také množství dvojjazyčných akkadsko-sumerských slovníků. Z množství písemných záznamů se dalo odvodit, že sumerština není semitským jazykem, ale jazykem bez známé příbuzenské vazby, jazykem aglutinačním. Ale o tom už jsem tady psala.

Co se týče výslovnosti. Nevím, jestli jsou také takové vokabuláře pro sumerštinu. Ale vím, že jsou slovníky pojmů, v tomto případě jen sumerské, které sloužily k ustavení terminologie. Měly řazení podle slabičných řad. Tady bych si pomohla analogií s japonštinou, která taky může stejná slova zapisovat znakem nebo slabičně. V japonsko- českém slovníku jsou slovíčka sice tištěna pomocí znaku, ale řazena foneticky v ustáleném pořadí jednotlivých slabičných řad, přitom první slabičná řada jsou samostatné vokály. (a e i o u, ka ke ki ko ku atd). Stejně v sumerštině, jen pořadí vokálů a slabičných řad je jiné a navíc sumerská slabika mohla být složitější. Slabiky typu: V KV VK KVK, kde V je vokál, K konzonanta. Kombinace dávaly 120-130 znaků, pokud byly zapisovány jen slabičně, větší počet při zastoupení obrázkových znaků. Všechny texty by se daly zapsat jen slabičně, tedy foneticky, a také v některých okrajových oblastech sumerského vlivu nebo zřejmě v méně vzdělaných vrstvách tak zapsané byly, našly se totiž, ale znakem vzdělanosti bylo samozřejmě používání znaků, stejně jako je to dodnes ve vzpomínané japonštině. Ale co z toho nejde odvodit a čím si nejsem jistá, je hlásková zpodoba uvnitř slabiky, právě v japonštině totiž to, co patří do řady s počátečním ch a má následující měkkou samohlásku se vyslovuje jako ši a jiné podobné zpodoby souhlásky následující měkkou samohláskou, někdy to není ani moc logické. Tedy pokud bychom neznali třeba anglický přepis japonštiny a nikdy ji neslyšeli, z logiky těch řad by taková výslovnost neplynula. Tak nevím, jestli něco podobného nebylo i v sumerštině. Možná, že se to dá zjistit právě pomocí osobních jmen z akkadských překladů, ale za to bych tedy určitě nedala krk. Mohu se zeptat dr. Rahmana, který nám jazyky a kultury starověkého Předního východu přednášel. Sice jsem se z jeho základů starobabylonštiny musela kvůli zhoršující se domácí situaci odhlásit, ale asi ho zítra uvidím, chtěla bych od něho zápis do indexu. Pokud se s ním potkám a bude to možné, zeptám se na tu výslovnost i na přísahu, kterou chtěla vědět Sue.

Klíma J. (1963): Společnost a kultura starověké Mezopotámie, Praha
Hruška B. (1987): Pod babylónskou věží, Praha
Zvlášť tato kniha je psaná velice čtivě, je spíš populárně vědecká, a o těch objevováních je to jako detektivka.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: starověký Přední východ  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře

Ju (22.08.2004, 15:06:35):
ahoj

Ju (22.08.2004, 15:06:52):
ahoj


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.