Egyptské kosmogonické mýty
4. října 2003, 23:44
Shrnutí pro ty, kdo se nechtějí probírat stránkami o Egyptu
Množství egyptských bohů je značné a dosti nepřehledné. Egypt se skládal ze dvou říší, Horního a Dolního Egypta, každá z těchto říší vznikla sjednocením krajů, které měly po celou dobu existence egyptské říše značnou samostatnost a samosprávu. V Dolním Egyptě jich bylo dvacet, v Horním Egyptě dvacet dva. V každém kraji byl v hlavním městě chrám místního boha, který vládl živým a u města na západním břehu v poušti pohřebiště, kde vládl místní bůh mrtvých. Ovšem ne všichni tito bohové požívali stejnou vážnost, s mocí střediska vzrůstala nebo klesala i jejich moc, někdy přebírali vlastnosti jiných bohů nebo se vzájemně doplňovali tak, že vzniklo nové božstvo i se složeným jménem. Kromě bohů místních panteonů je také množství bohů původně přírodních i zbožštěné abstraktní pojmy.
Také egyptská mytologie je značně různorodá, poskytuje většinou několik odlišných řešení pro stejné jevy, i nejznámější mýty mají mnoho verzí. Navíc je situace ztížena tím, že přes takřka neuvěřitelné množství písemných materiálů, které jsou ze starého Egypta známy, málokdy je kterýkoliv mýtus podán uceleně, většinou jsou v zachovaných textech jen odkazy na mýty, jejichž znalost se předpokládá a které bylo třeba z takových narážek zpětně rekonstruovat, a přitom pokud možno dbát na časovou posloupnost a na předpokládaný vývoj mýtu samotného v různé dějinné situaci.
I stvoření světa je pojednáváno v mnoha různých mýtech, většinou značně se různících, přitom se zdá, že všechny koncepce mohly platit současně a vzájemně se nevylučovaly. Vznikly místní, původně na sobě nezávislé kosmogonie, které se pak dál rozvíjely, působily na sebe navzájem, doplňovaly se do složitějšího systému. V dalších odstavcích se budu zabývat hlavními kosmogonickými systémy podle míst, ve kterých vznikly a odkud byly dál tradovány.
Shrnutí egyptských mýtů o stvoření světa
I.On – Heliopolis
On byl nejvýznamnějším náboženským střediskem starého Egypta a byl hlavním městem třináctého kraje Dolního Egypta. On byl hlavním střediskem slunečního kultu. Sluneční kult byl v Egyptě nejdůležitější a také proto si On zachovával odedávna vysokou prestiž, i když se nikdy nestal hlavním městem sjednocené egyptské říše. Počátky zdejší kosmogonie sahají až k době sjednocení Horního a Dolního Egypta kolem 3000 př.n.l. a v době Textů pyramid páté a šesté dynastie na konci Staré říše (do roku 2325 př.n.l.) je koncepce v podstatě dokončena.
Před vznikem uspořádaného světa bylo jenom množství neživých vod, prabahno chaosu, nazývané Nun, prvotní bytost, symbolizující prvotní neuspořádanost světa. I po stvoření uspořádaného světa dál existuje nad nebeskou klenbou a za hranicemi podsvětí a hrozí znovu prolomit řád a uvést svět do původního chaotického stavu. Nun byl uznáván jako božstvo, ale nestavěly se mu chrámy ani nepřinášely oběti. Z Nun povstal na počátku času vyvýšený pahorek, v Onu nazývaný benben, pyramidová vyvýšenina, na které stojí prvotní sluneční bůh Atum. Atum, nejstarší název slunce v Onu, božstvo, vzniklé samo ze sebe. Atum je všezahrnující a jediný, celistvý, nejvyšší bytost, která v sobě všechno ostatní zahrnuje. O tom, jak Atum zrodil další generaci bohů existují zase rozdílné zprávy. V jednom popise událostí,v promluvě 527 z Textů pyramid, nedvojznačně masturbací, v promluvě 600 kýchnutím a plivnutím. Tak povstala božská dvojice Šov a Tefnut. Šov je bůh vzduchu, jeho jméno znamená "pustý" nebo "prázdný" a je podobné slovu, které znamenalo "kýchat" nebo "prskat", Tefnut snad znamená původně "vlhkost" a její jméno se podobá slovu "plivat". Jejich dětmi (už přirozeným obvyklým způsobem) byli bohové Geb – bůh země a Nut – bohyně nebe (tady je třeba vzít na vědomí specifiku egyptského prostředí, které způsobilo, že země je muž a nebe je žena, když ve všech ostatních mytologiích světa je to obráceně), oni pak byli rodiči Usira, Suteha, Eset a Nebthet. Tak vznikla proslulá onská skupina devíti bohů a bohyň a návaznost na politické uspořádání země příběhem Usírovým, královským mýtem.
K onské teogonii výňatky z Bremmer-Rhindova papyru z Britského muzea. Jde sice o ptolemaiský papyrus, ale pravděpodobně je odvozen z originálu psaného alespoň o tisíciletí dřív .
Veškeré stvoření vzešlo v život poté, co jsem vznikl já… nebyla obloha, nebyla země… já sám jsem stvořil každou bytost… má pěst stala se mou družkou…souložil jsem se svou dlaní… vychrstl jsem Šova… vyplivl jsem Tefnutu…
Poté Šov a Tefnut zplodili Geba a Nut… Geb a Nut zplodili Usira… Suteha, Eset a Nebthet… nakonec zplodili národ této země.
II.Chmunev – Hermopolis
Staroegyptský Chmunev byl hlavním městem čtrnáctého kraje Horního Egypta. Oblast byla hlavním střediskem kultu boha Thovta, božského písaře s ibisí hlavou. Ale byla také domovem zajímavého kosmogonického mýtu, založeného na osmici bohů, seřazených do čtyř dvojic. Číslovka osm, egyptsky chmunet, dala městu i jeho egyptské jméno. Osmice bohů byly personifikované entity uvnitř prvotní látky. První generace je Nun a Naunet, kteří symbolizují praoceán, druhá generace je Heh a Hauhet, působnost této dvojice je ve dvou pramenech vysvětlována různě, podle J.Hellera jsou prostorovým nekonečnem, podle G.Harta symbolizují sílu záplav, třetí generace je Kek a Kauket, kteří jsou zosobněním tmy, čtvrtá generace byla původně tvořena Niu a Niut, kteří byly zosobněním nicoty, záporu. Později byla tato dvojice bohů nahrazena jinou, a to bohy Amon a Amaunet, kteří symbolizují skrytost, tajemství, ale také vítr. Tím bylo dosaženo spojení s vesetským panteonem. Podle chmunevské teologie byl společným působením osmice bohů prvotní pahorek vymrštěn na povrch země z pravodstva právě výbuchem energie uvolněné uvnitř takto zosobněné prvotní látky. Místo původního vynoření pahorku je označováno jako Ostrov plamenů. Na prapahorku je uloženo vejce, které tam snesl bůh moudrosti a učenosti Thovt v podobě ibise. Z vejce se vylíhl svět. Osmice bohů, v podstatě fyzických jevů, je titulována jako "otcové a matky, stvořivší světlo". Byli zobrazováni jako žáby a hadi, protože ve starém Egyptě věřili, že žáby a hadi vznikají samoplozením. V báji z ptolemajské doby nejdřív chmunevská osmice tvoří v Chmunevu, pak po Nilu zajede do Mennoferu, kde otevře ústa bohu Ptahovi a pak pokračuje do Onu, kde tvoří Atuma. Pak se vrací do Vesetu, setrvává už v klidu a odpočívá a do chodu stvořeného světa nezasahuje.
III. Jeb – Elefantine
Ke stvořitelským mýtům patří i mýtus o vytvarování lidí na hrnčířském kruhu bohem Chnumem, bohem s beraní hlavou s přímými rohy. Chnum byl oslavován jako stvořitel všeho lidstva. Je to bůh značně starý, ctěn byl už ve Staré říši, jeho jméno je částí jmen některých faraonů čtvrté dynastie. Byl ctěn jako bůh plodnosti, bůh kataraktů na Nilu, strážce jižní hranice Egypta. Původní místo jeho uctívání bylo město Jéb v prvním kraji Horního Egypta, ale jeho kult se rozšířil do dalších míst, Esny, Hypselis a Harwer. Protože je tvůrcem člověka, je i tvůrcem dítěte v matce a je samozřejmě i tvůrcem prince, budoucího krále. Protože je pokládán také za ba (duši) bohů Re, Šova, Usira i Geba, je tak vlastně prastvořitelem.
IV. Mennofer – Memfis
Mennofer byl hlavním městem prvního kraje Dolního Egypta, ve staré době byl hlavním městem celého státu, už od sjednocení obou říší za faraona Meniho. Původním bohem v Mennoferu byl prapahorek Tatenen, který se vynořil z původního pravodstva. Později s ním byl ztotožněn bůh Ptah, stvořitel všeho stvoření, první a nejvyšší tvůrce bohů i lidí. Je zpodobňován vždy v lidské podobě, s holou hlavou bez koruny s obřadním vousem oblečený v plátně a v postoji připomínajícím mumii. Je tvůrce, jeho velekněz má titul "Velmistr umělců". V dějinách Egypta se Ptah objevuje na konci čtvrté dynastie (kolem 2500 př.n.l) a doložen je již od této doby hlavně ve vlastních jménech. V Textech rakví je už nazýván tvůrcem bohů, tím, kdo dává růst obilí a slunci svítit. Je také nazýván "Pán Maat", ten, který tvoří řád a spravedlnost. O stvoření světa Ptahovým božím slovem už jsem psala.
Mennofer se znovu stal hlavním městem říše za ramessovské dynastie a zažil v té době velký rozkvět. Ptahův chrám v Mennoferu "Hut ka Ptah" byl hlavním chrámem sjednocené říše a korunovačním chrámem faraonů, kterým zůstal po celou dobu existence starověkého Egypta, i když bylo hlavní město říše už situováno jinde, a je to právě tento chrám, který dal prostřednictvím Řeků Egyptu jeho dnešní jméno.
V Nové říši je Ptah vedle Re a Amona třetí říšský bůh, dokonce s nimi tvoří jednu božskou trojici, kterou je egyptská říše reprezentována v cizině. Ptahovou manželkou je bohyně války Sachmet, která je zobrazována se lví hlavou, a mají syna, který s nimi tvoří božskou trojici, tím synem je v některých případech zbožštěný hodnostář faraona Džosera ze třetí dynastie, bůh lékařství Imhotep, v jiných bůh Nefertum, bůh vůně a světla, uctívaný v lotosovém květu, zobrazovaný jako hoch s lotosem na hlavě, ovšem jindy je Nefertum spojován se slunečním bohem Re jako lotosový květ u Reova nosu, jindy je spojován s bohem pravodstva Nun jako lotosový květ, který se vynořil z Nuna, když vznikl svět. Bohem mennoferského pohřebiště a bohem mrtvých byl bůh Sokar, zobrazovaný v podobě sokola nebo muže se sokolí hlavou. Sokar patří mezi nejstarší egyptské bohy, už v Textech pyramid jsou o něm písemné zprávy, postupem doby se stával patronem umělců a řemeslníků, postupně se spojoval a splynul s bohem Ptahem. Podobně splynul i s bohem mrtvých a vládcem podsvětní říše Usírem.
V. Veset – Theby
Z doby Staré říše nejsou o Vesetu žádné zprávy, Veset postupně získával na významu od začátku Střední říše, kdy byla odtud obnovena jednota Egypta, ale hlavně v Nové říši, kdy byl hlavním městem státu. Vesetský bůh Amon se stává hlavním bohem Egypta. Amon je uctíván jako dárce života, a to nejen lidí, ale i bohů, ostatní bohové jsou podle spekulací Amonových kněží jen zosobněné Amonovy vlastnosti. Vlastně každý bůh je promítnutím Amonova obrazu. Amon je "ten, který vytvořil sám sebe", je přede vším ostatním, ještě před vynořením se prapahorku z prabahna. On je snad tou energií, která pohnula osmici chmunevských bohů k vytvoření Ostrova plamenů. Také ovšem může být prvotní husou, která snesla vejce na prapahorek a z vejce se vylíhl sluneční bůh. V Amonovi se teologické spekulace jeho kněží blíží k představě jediného svrchovaného boha.
George Hart: Egyptské mýty, Praha, 2000
Jan Heller: Starověká náboženství, 1978, str.7-101
Vojtěch Zamarovský: Bohové a králové starého Egypta, Praha, 1979
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
badiny1 (26.02.2004, 11:54:35):Nemohli byste prosím vložit fotku sethova zvířete?
didactylos (26.02.2004, 23:02:29): pokusím se nějakou nahledat
didactylos (09.03.2004, 10:21:26): poněkud opožděně
ale doporučuji předchozí příspěvek s odkazy na netové stránky o starém Egyptu
http://www.bloguje.cz/blogy/didactylos/9631_item.php a hledat v kategorii bohové boha Sutecha, jinak je Sutechovým zvířetem hroch, ale je zobrazován s hlavou zvířete, které nebylo jednoznačně identifikované.
holla (17.03.2005, 20:32:37 - Mail - WWW): Veset
Víš o něm něco víc? A proč se tomu jednou říká Veset a jindy Théby?
Jestli víš,odpověděl bys mi prosím na mejl?
Díky moc
Přidání komentáře...
