Zpěv o Ullikummim I

jen trochu krácená 1.tabulka

Zpěv o Ullikummim
1.tabulka

I/
O Kumarbovi, otci všech bohů, budu zpívat.
Kumarbi se v duši obírá myšlenkou,
zlý den, zloducha vymýšlí,
Bohu bouře strojí úklady,
Bohu bouře protivníka vymýšlí.
Kumarbi se v duchu obírá myšlenkou,
zasazuje ji jak drahokam.

Když Kumarbi v duchu svou myšlenku probral,
rychle se zvedl ze stolice,
uchopil do ruky hůl
a na nohy jako boty obul rychlé větry.
A putoval z Urkíše, z města,
až dospěl k Studenému jezeru.
Ve Studeném jezeře stála velká skála.
Na délku měla tři míle,
na šiřku půldruhé míle.
Nad přirozením
jeho duše se naplnila touhou
a on se skálou se vyspal,
jeho mužství proudilo dovnitř.
Zmocnil se jí pětkrát,
a znovu – zmocnil se jí desetkrát.

Po několika fragmentárních řádcích následuje velká mezera a za ní text, z něhož vyplývá, že Veliké Moře pozvalo Kumarbiho do svého domu. Během hostiny poslal Kumarbi svého rádce Mukišana s poselstvím k "vodám". Obsahem tohoto poselství by mohla být dohoda mezi Kumarbim a Mořem, že Kumarbiho dítě, které se má narodit ze spojení se skálou, bude vyrůstat ve vodách. To je obsahem oddílu II. Pak v dalších 10 fragmentárních řádcích se líčí, jak se kolem půlnoci narodilo dítě, které zplodil Kumarbi se skálou.

III/
Porodní báby je přivedly na svět.
Sudičky a Bohyně Matky dítě zvedly
a Kumarbimu na klín je posadily.
Kumarbi se sdítětem laskal,
houpal je,
dával mu sladká jména.
Kumarbi v duchu si říkal:
"Jaké jméno mu dám, dítěti, které mi podaly sudičky a Bohyně Matky?
Vyskočilo z těla jak břitva.
Ať tedy nosí jméno Ullikummi!
Ať pronikne k nebi, ke královské moci,
a ať zničí Kummiji, vzácné město!
Ať porazí Boha bouře,
ať jej rozdrtí jak plevu,
ať jej nohou jako mraence rozšlápne!
A Tašmiše ať rozdrtí jako křehké stéblo!
Ať všechny bohy z nebe jak práky smete
a ať je rozbije jak prázdné hrnce!"

Když Kumarbi svou řeč skončil,
pravil si v duchu"
"Komu je svěřím, toto dítě?
Kdo se ho ujme
a bude je chovat jako dar?
Kdo je skryje na temné zemi
- aby je nespatřil nebeský Bůh slunce ani Bůh měsíce,
aby je nespatřil Bůh bouře, mocný král Kummije,
a nezabil je,
by je nespatřila Ištar, královna Ninive, svůdná žena,
a nerozdrtila je jak křehké stéblo?"

Kumarbi pravil Impalurimu:
"Impaluri, slovům, která ti řeknu,
nastav uši!
Do ruky uchop hůl,
na nohy jako boty obuj rychlé větry!
Sestup k Irširrám
a přednes Irširrám tuto závažnou zprávu:
!Pojďte! Volá vás Kumarbi, otec bohů, do božského domu!
A věc, kvůli níž vás volá,
nesnese odkladu!
Pojďte rychle!"
A Irširry je vezmou, ono dítě,
a zanesou je na temnou zemi.
Velkým bohům však bude neviditelný!"

Když Impaluri vyslechl tato slova,
vzal do ruky hůl,
na nohy obul boty.
A putoval, Impaluri,
až dospěl k Irširrám,
Impaluri Irširrám opakoval zprávu:
"Pojďte! Volá vás Kumarbi, otec bohů!
O věci, kvůli níž vás volá,
jste dosud nevěděly.
Pospěšte, pojďte!"

Když Irširry tato slova uslyšely,
spěchaly, chvátaly,
zvedly se ze stolice,
naráz zdolaly cestu,
ke Kumarbimu dorazily.
Kumarbi k Irširrám promluvil"
"Vezměte toto dítě
a chovejte je jak dar,
skryjte je na temné zemi!
Spěchejte, chvátejte!
Umístěte je na Upelluriho pravé rameno jak břitvu!
V jediném dni ať vyroste o jeden loket,
v jediném měsíci ať vyroste o jeden hon.
Avšak kámen, který mu byl na hlavu vržen,
ať zakrývá mu oči!"

Za patnáct dnů Ullikummi dorostl, vyčníval z vody a Bůh slunce ho z nebe zahlédl. Prohlédl si ho a chtěl informovat Boha bouře.
IV/  druhá část
Když si prohlédl nebeský Bůh slunce Ullikummiho,
odbočil podruhé z dráhy,
vykročil a sestoupil k Bohu bouře.
Hledě Bohu slunce vstříc,
Tašmišu pravil:
"Proč přichází nebeský Bůh slunce, pastýř pozemšťanů?
Věc, kvůli níž přichází,
je tak závažná,
že nesnese odkladu.
Je to hrozný spor
nebo hrozná bitva -
či je to nebeská vzpoura
nebo pozemský hladomor?"

Bůh bouře Tašmišovi pravil:
"Ať mu k sezení přistaví stolec
a k jídlu ať mu prostřou stůl!"
Zatímco takto hovořili,
Bůh slunce do jejich domu dorazil.
Přistavili mu stolec k sezení,
avšak on neusedl.
Prostřeli mu stůl k jídlu,
avšak nejedl.
Podali mu pohár,
on však v něm nesmočil rty.

A on, Bůh bouře, znovu Bohu slunce pravil:
"Je snad špatný komorník, který přistavil stolec,
že sis nesedl?
Je snad špatný stolník,
který stůl přinesl,
že jsi nejedl?
Je snad špatný číšník,
jenž ti pohár podal,
že ses nenapil?"

Mýty staré Mezopotámie, 1977, přeložila Jana Součková 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře