Zpěv o motyce
22. října 2003, 21:02
jak lidé rašili jako tráva
Pán všemu, co se patří, zářivě dal vzejít,
pán, jehož rozhodnutí změnit nelze,
Enlil, aby sémě země vzejít mohlo,
pospíšil si nebe od země oddělit,
pospíšil si zemi od nebe oddělit.
Aby v Uzurea první lidé vyrůst mohli,
vykopal otvor v Duranki,
motyku položil, světlo vyšlo.
Úkoly stanovil, osud byl rozhodnut.
Když k motyce a košíku na hlínu ruku vztahoval,
velebil Enlil svou motyku.
Motyka jeho byla ze zlata, topůrko měla z lazuritu.
V Uzurea motykou zaryl,
první lidi do kadlubu vložil.
Když země před ním a tráva rašila,
Enlil na černohlavce své mile se díval.
Anunnakové přiběhli k němu,
ruce si kladli na ústa,
v modlitbách Enlila velebili.
Dali lidu svému Sumerů motyku uchopit
Mýty staré Mezopotámie, 1977, překlad Blahoslav Hruška
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Přidání komentáře...