Noèní úvahy
None

Zpěv o motyce

22. října 2003, 21:02

jak lidé rašili jako tráva

Pán všemu, co se patří, zářivě dal vzejít,
pán, jehož rozhodnutí změnit nelze,
Enlil, aby sémě země vzejít mohlo,
pospíšil si nebe od země oddělit,
pospíšil si zemi od nebe oddělit.

Aby v Uzurea první lidé vyrůst mohli,
vykopal otvor v Duranki,
motyku položil, světlo vyšlo.
Úkoly stanovil, osud byl rozhodnut.
Když k motyce a košíku na hlínu ruku vztahoval,
velebil Enlil svou motyku.
Motyka jeho byla ze zlata, topůrko měla z lazuritu.

V Uzurea motykou zaryl,
první lidi do kadlubu vložil.
Když země před ním a tráva rašila,
Enlil na černohlavce své mile se díval.
Anunnakové přiběhli k němu,
ruce si kladli na ústa,
v modlitbách Enlila velebili.
Dali lidu svému Sumerů motyku uchopit

Mýty staré Mezopotámie, 1977, překlad Blahoslav Hruška

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: texty k starověkému Přednímu východu  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.