Vánoce 1

Začnu tím, že se omluvím. Rozhodně nejsem takový zlouš, jakého ze sebe dělám.

Vánoce mám moc ráda. Přesto, že už dávno nejsem dítě, vždycky znova se na ně těším. Byly u nás možná přece trochu jiné, jsem totiž dcera evangelického faráře, takže u nás nenaděloval dárky Ježíšek ani žádná jiná nadpřirozená postava, taky jsem nepěstovali žádné věštebné praktiky spojené se Štědrým večerem. Ale stromeček jsme měli, vlastně hned dva veliké stromy, jeden v kostele a jeden doma na faře, cukroví jsme pekli v míře veliké, protože ve sboru se taky poslední adventní neděli konala dětská vánoční besídka, všechny děti z nedělní školy dostaly malý dárek, většinou nějakou knížku, a taky balíček cukroví. Kdo z rodiny byl schopen trochu zpívat, ten s pěveckým sborem nacvičoval vánoční písně, které potom byly zpívány na vánočním koncertu a taky při slavnostních vánočních bohoslužbách. Tatínek měl od začátku církevního roku (tady vysvětlení (vůbec vysvětlení věcí, které byste nemuseli vědět, budou v závorkách): církevní rok začíná první adventní nedělí, 4 neděle před vánočními svátky, letošní první adventní neděle připadne na 30.11.)) plné ruce práce, protože se na všech stranách něco nacvičovalo, organizovalo, chystalo a množství bohoslužebných shromáždění a také potřebných kázání, silně narostlo. I pro faráře jsou vánoce nejpracovitější část roku, nejen pro obchodníky a účetní. I přes toto zvětšené množství práce a chvatu byla u nás vždycky pohoda a všichni jsme se z Vánoc radovali. Vánoce jsou prostě krásné svátky. Jeden odkaz, abyste si mohli počíst:
http://www.stripky.cz/svatky/vanoce/seznam.html

Ale zpět k mým výhrůžkám. Pro začátek si pomůžu znovu něčím osobním, nezlobte se na mne, příště už se pokusím být zase střízlivý religionista.

Nejenom můj tatínek, i můj synovec je farář, teď na sboru episkopální církve v Nové Anglii. Když nám loni posílal vánoční pozdrav, byl na tom zdravotně můj tatínek už opravdu hodně špatně. Synovec kromě přání dědečkovi a babičce také humorně popsal svoje adventní pracování, byl na svém novém působišti první Vánoce, takže měl i z tohoto důvodu trochu trému. A mimo jiné psal: "Chystám teď několik vánočních kázání, budu asi kázat na některé z osvědčených textů Iz53, Lk2,1-20 a Mt1,18-2,18. Copak můžu přijít a říct těm milým lidem, že Vánoce jsou vlastně pohanské svátky zimního slunovratu, že se začaly slavit až ve čtvrtém století, aby překryly tradici, která se nedala překonat, že je to vlastně politická objednávka, a v každé části říše bylo proto stanoveno jiné datum? A mohu prozradit, že si jsem sice skoro jistý historicitou Ježíšovou, ale zrovna tak jsem si skoro jistý, že datum narození neodpovídá nejenom dnem, ale ani rokem, že taky nevím, kde se narodil, ale skoro jistě ne v Betlémě. Že vůbec o jeho pozemském životě mám jen zprávy o generace pozdější zapsané z útržků vzpomínek ve třech různých teologických provedeních pro různé cílové skupiny posluchačů, tři různé helenistické biografie, které jeho postavu stylizují pokaždé jinak? To těm lidem prostě nemohu udělat."
A dovolím si uvést část své odpovědi: "Nemyslím si, že by mi to vadilo. Věříme, že ten historický Ježíš, o kterém toho mnoho nevíme, je zároveň Christos (řecky, hebrejsky mášiach, doslova Pomazaný, ve smyslu Vyvolený Boží), jeho příchod slavíme, a on k nám přichází přece každý den v lidech kolem nás  Mt25,35-40."

Tolik osobní vzpomínky a vyznání, od zítřka rozbory.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře