V poslední době zažívám nejrůznější objevy na celkem malé ploše naší zahrady. Po vytažení starých kamenů ze skalky jsem si pozorně prohlížela jejich souvislý mechový porost a zjistila, že máme na nich usedlé alespoň tři, možná čtyři druhy mechů. Sice se domnívám, že o květinách zahradních vím celkem hodně, ale mechy jsem zatím nikdy nestudovala, vytaženy na denní světlo se nejen krásně zazelenaly, ale také pěkně "rozkvetly". Proto je teď poznat, že jsou to různé druhy, protože jsou i jinak barevné, mají jinou stavbu. Jsou prostě nádherné, i když k jejich pozorování by si asi člověk měl vzít lupu. Docela mne mrzí, že o nich nevím víc a pokusím se svoje neznalosti trochu napravit.

Ale tak jsem si vzpomněla i na jinou skupinu rostlin, které jsou krásné, ale nebývají v nabídce okrasných trvalek. V době už opravdu dávné jsem se pokoušela vyzkoušet konzumaci, ale také pěstování nejrůznějších druhů zelenin. Leckdy docela s úspěchem, dokonce takovým, že jeden rok jsem měla zahradu zaplevelenou křenem, pak černým kořenem, následně taky zeleninovou čekankou. V té době jsem se rozhodla pěstovat ze semene také chřest. Rostliny se zdárně vyvinuly. Zjistila jsem sice, že milovníkem chřestu jako jedlé zeleniny nikdy nebudu, ale milovníkem chřestu jako okrasné rostliny jsem dodneška. Máme háj chřestů, už několik desetiletí starých, rostliny jsou husté a vysoké skoro 2 metry. Paráda. Ale nejkrásnější zeleninou jsou artyčoky. Ty se mi podařilo vypěstovat jen dvakrát za celou moji zahradnickou kariéru, navíc nikdy v pořádku nepřezimovaly, nevím ani, co jsem dělala špatně. Ale jejich květy, připomínající obrovské bodláky, jsou naprosto nezapomenutelné.