Zemřelý papež přijde před nebeskou bránu. Svatý Petr ho pozdraví a ptá se na jeho jméno. "Jsem papež!" "Papež, papež," brouká si pod vousy svatý Petr. "Lituji, nemám nikoho toho jména zde ve své knize zaneseného." "Ale, ale . . . já byl přece zástupce Boha na zemi!" Svatý Petr, překvapen: "Bůh má na zemi svého zástupce? No to je zajímavé, o tom mi zatím nikdo nic neřekl." Papež se rozčílí natolik, až v obličeji zrudne: "Já jsem byl přece hlavou katolické církve!" "Katolická církev . . . to jsem nikdy neslyšel," na to svatý Petr. "Ale počkej chvíli, zeptám se šéfa." Odejde v nebi dozadu a ptá se Boha: "Poslyš, tady je jeden, který říká, že byl tvým zástupcem na zemi. Jmenuje se Papež. Říká ti to něco?" "Nee," odpoví Bůh. "Neznám. Nic o tom nevím. Ale počkej, zeptám se Ježíše." Bůh volá: "Ježíííši!" Ježíš přiběhne: "No, otče, co je, co se děje?" Bůh a svatý Petr mu vysvětlí situaci. "Moment," řekne Ježíš, "půjdu se na něho podívat. Hned jsem zpátky." Za pár minut je zpět ve velmi dobré náladě a směje se na celé kolo: "Tomu sotva věřím, nedovedu to pochopit. Vzpomínáte si na ten malý spolek rybářů, který jsem před 2000 lety založil? Tak ten ještě existuje!!!"

V poslední době zažívám nejrůznější objevy na celkem malé ploše naší zahrady. Po vytažení starých kamenů ze skalky jsem si pozorně prohlížela jejich souvislý mechový porost a zjistila, že máme na nich usedlé alespoň tři, možná čtyři druhy mechů. Sice se domnívám, že o květinách zahradních vím celkem hodně, ale mechy jsem zatím nikdy nestudovala, vytaženy na denní světlo se nejen krásně zazelenaly, ale také pěkně "rozkvetly". Proto je teď poznat, že jsou to různé druhy, protože jsou i jinak barevné, mají jinou stavbu. Jsou prostě nádherné, i když k jejich pozorování by si asi člověk měl vzít lupu. Docela mne mrzí, že o nich nevím víc a pokusím se svoje neznalosti trochu napravit.

Ale tak jsem si vzpomněla i na jinou skupinu rostlin, které jsou krásné, ale nebývají v nabídce okrasných trvalek. V době už opravdu dávné jsem se pokoušela vyzkoušet konzumaci, ale také pěstování nejrůznějších druhů zelenin. Leckdy docela s úspěchem, dokonce takovým, že jeden rok jsem měla zahradu zaplevelenou křenem, pak černým kořenem, následně taky zeleninovou čekankou. V té době jsem se rozhodla pěstovat ze semene také chřest. Rostliny se zdárně vyvinuly. Zjistila jsem sice, že milovníkem chřestu jako jedlé zeleniny nikdy nebudu, ale milovníkem chřestu jako okrasné rostliny jsem dodneška. Máme háj chřestů, už několik desetiletí starých, rostliny jsou husté a vysoké skoro 2 metry. Paráda. Ale nejkrásnější zeleninou jsou artyčoky. Ty se mi podařilo vypěstovat jen dvakrát za celou moji zahradnickou kariéru, navíc nikdy v pořádku nepřezimovaly, nevím ani, co jsem dělala špatně. Ale jejich květy, připomínající obrovské bodláky, jsou naprosto nezapomenutelné.