Noèní úvahy
None

Exil a poexilní židovství

21. srpna 2005, 21:17

II.1.6.
Exil (babylonské zajetí) 587/586-538
zánik chrámu, království, přerušení obětí, deportace do Babylonie-nečistá, cizí země, zasáhla i kněžstvo
Amel-Marduk 560 osvobodil Joákima, vůči Židům přátelštější,
uzavřená společenství, někteří se stali tak významnými, že se nevrátili
proroci Ez,DtIz, Ž123
Palestina v té době pád Jeruzaléma, pochybnosti o JHVH, u nižších vrstev víc fungovalo kenaánské náboženství,propojuje se se Samařím
část otevřena babylonským kultům, pád Jeruzaléma jako porážka JHVH, vítězství Marduka
skupina jahvistů zůstala poměrně omezena, bohoslužby na místě chrámu Pláč Jeremiášův
přerušení obětí řeší se náhrada chrámu, někteří k Mardukovi, jiní Hosp. spolu s babylonskými bohy, celkově však umocnění jahvismu, posílení identity, postupně namísto chrámu náboženská škola, modlitební shromaždiště retrospektivní teologizace dějin, právní předpisy na počátek raného judaismu
vynášela zákoníky soferim, náboženští vzdělanci, laikové, ne kněží, aautorita ze studia Písma, náboženských tradic posílení těch rituálních prvků, které judaismus odlišovaly šábes
příklon k Zákonu, dokončena redakce Dt, Lv11-26, Jo,Sd,Kr
končí doba velkých proroků Ez, DtIz
Ezechiel původně kněz, už v první deportaci 597, na řece Kebar, začal působit 593/592, 571 skončil
3 období:
1. Od počátku do pádu Jeruzaléma hlásá neodvratnou záhubu,
2.     spása pro zbožné, smrt pro rouhače
3.     585-571 nové pojetí spásy, vylučuje odpadlíky a nepřátele
řeší otázku uctívání v cizí zemi, rozpojuje jednotu kultu a místa
přítomnost JHVH není vázána na místo, důležitý je vnitřní obrat
DtIz proklamace Iz45 monoteismus jen Hosp. jiní bohové neexistují
nová doba – etizace, odplata i do posmrtného života
rozpojení kultu a místa, možnost ctít Boha kdekoliv – princip světového náboženství
diaspora v Elefantině (Religio) Sloní ostrov – jižní hranice Egypta, židovská vojenská kolonie na ochranu proti Núbii 6.stol. žoldnéři a jejich rodiny, možná odstoupili před Jóšijášovou reformou z oblasti Bételu 1904 aramejské papyry z konce 5.stol. židovský chrám v Elefantině Chnum pán kataraktu
525 perské tažení do Egypta, zbořen egyptský chrám, židovský zachován
419/418  Dareios II upravil slavení pesachu, 410 pogrom, chrám zničen
kolonie se obrací do Jeruzaléma a Samaří ve věci obnovení chrámu, celá kolonie však zanikla, korespondence se částečně zachovala
14.  Poexilní židovství – raný judaismus
náboženský život soustředěn v oblasti Judska, Samaří vytěsňováno
612 vyvrácení novoasyrské říše prorok Nahúm
Ninive dobyto, uznána svrchovanost Médů Peršany, z nadvlády se vymaní až Kýros II Veliký (559-530)
Expanze – Lykie, milét
Náboženská reforma krále Nabonida (556-553) znaky analogické s reformou Achnatonovou proti Mardukovi bůh Sín střet s kněžskou vrstvou, Nabonid se stáhl do Cháranu – zánik říše, kněží novobabylonskou říši vydali Kýrovi 539, sjednocení Asie – systém perských satrapií pro správu říše
538 povolen návrat z exilu navrácení chrámu a příslib prostředků na jeho obnovu
Kýros II veliký – schopný státník, odlišná politika, tolerantní vladař, edikt (část zachována v Ez)
Stejně i k jiným národům říše
Nevrátili se všichni, 12 je symbolické číslo, samaritáni (středopalestinské kmeny) jsou už vyřazeni, nedostatečně čistý jahvismus, ti, kteří nebyli deportováni, setrvávání různých náboženství, nemohou se podílet na obnově chrámu, rozpory musel řešit dokonce sám KýrosII
Uprostřed navrátilců Šéšbasar (537) položil základy nového chrámu a provizorní oltář,
Chaos, rozpory, ubytování a vnější okolnosti (Kambýsovo tažení do Egypta), zmatky
Dřív byl chrám vlastnictvím judského krále, v poexilní době není, kdo by se ujal obnovy, je vlastnictvím všeho lidu
520 situace změněna, vnější i vnitřní konzolidace správcem Judska Zerubábel z davidovského rodu a velekněz Ješna ze sádukovců
Kambysés – dobývá Egypt
515 chrám postaven zapodpory vladaře 2.chrám, skoro shodný, nebyla v něm truhla a nestály 2 sloupy před vchodem, 10 svícnů bylo nahrazeno jedním sedmiramenným – menora
svatyně, loď, předsíň – zachováno, ale před svatyní opona
490 – Dareios I se obrací proti Řecku řecko-perské války, neúspěch pro Peršany
Náboženské proudy:
1.    navrátilci z Babylonu – ortodoxní, nábožensky nesnášenliví, spojeni s národním hnutím a mesianismem, který v té době vzniká
2.    kněžsky teokratický směr – umírněnější, záměr obnovení a rozšíření pospolitosti, jednání se Samařany
3.    starousedlíci – setrvání v předexilním jahvismu, i kenaánská božstva
Judea neměla samostatnost, centrum provincie v Samaří
465 – prorok Malachiáš
krize – nedodržování rituálních předpisů, formální oběti, problém smíšených manželství – ortodoxie požaduej zrušení těchto manželství, trvající vliv kanaánských náboženství, vliv perského náboženství – dualismus dobra a zla personifikace zla satan má stále jasnější obraz
Kněžský kodex pentateuchu je výsledkem této rigorózní linie
Látka Tóry nově a naposled uspořádána (rodokmeny, výčty jmen), zařazení dříve samostatných vyprávění s určitým teologickým záměrem
Redakční, ne autorská úprava
Roztřídění do 4 period
1.    Stvoření světa a člověka, který má podíl na vládě nad světem – zavedení šabatu
2.    Potopa a Noe smlouva, jejímž znamením je duha, kulturní antropologie, Noemovi synové mapou světa
3.    Abraham směřování k samostatnému lidu Izrael
4.    Mojžíš a okruh sinajských vyprávění
Máme mnoho zpráv v bibli o ortodoxní vrstvě, o ostatních spíš z archeologických vykopávek
Ezdráš a Nehmjáš, pouze biblické prameny, není jasné, kdo působil dřív
Nehemjáš (445-432) za Artaxerxe, z židovské babylonské rodiny, u perského dvora královský číšník, vyžádal si, aby byl vyslán ke konzolidaci situace v Judsku, zrušení vzájemného zadlužení, obnova šabatu, poplatky kněžím a levitům, vystoupení proti smíšeným manželstvím, Judsko vyňato ze Samaří, Nehemjáš místodržící v samostatné provincii Judsko
Ezdráš – více náboženské aspekty, formální pověření perského krále, se skupinou navrátilců do Judska s knihou zákona (buď základ Dt nebo základ kněžské redakce), posílení vlivu rigorózní skupiny, ostře proti smíšeným manželstvím-kategorický požadavek rozvodu, zákonické reformy, zastavení prorockého hnutí
Období temna chybí jakékoli prameny, procesy lze rekonstruovat jen podle situací předcházejících nebo následujících
Eschatologie a mesianismus
Izajáš 40-45 – první prorok, který spojuje vykoupení jednoznačně s novým věkem, s dějinným, eschatologickým, zlomem, propojení tohoto očekávání s exkluzivním jahvismem – tedy s praktickým monoteismem (popírání jiných božstev)
Základem eschatologie – rozdělení do dvou věků, líčení konce starého světa DtIz (40)
DtIzajáš představitelem prezentní eschatologie, kritická situace – zlom se očekává každou chvíli – esch očekávání do zcela konkrétních historických událostí – zásadní zlom v judaismu, soud s hříšníky, odpadlíky i předtím ale svět zůstává, po zlomu – svět nový, úplně jiný, jiná kvalita
Dějinný zlom, zpravidla katastrofická kulisa, eschatologické drama
Izajáš přemožení moci Babylonu JHVH, nástrojem Hospodinovým je Kýros II, označený jako jediný cizinec jako mašíjah, následuje vykoupení Izraele, odchod domů a příchod do Jeruzaléma, charakterizován jako shromáždění rozptýlených (alija), návrat Boha na Sion (lokativní přístup), proměna pozemského stavu, zahrada, obnova Jeruzaléma, lidé se obrátí k Hospodinovi, prohlédnou
Ageus nový věk spojuje s obnovou chrámu

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: bakalářka  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.