Ďáblové a mithraismus
22. září 2005, 5:29
Dostala jsem mailem zajímavý dotaz, vlastně dva dotazy, jeden se týkal jmen ďáblů a druhý rozšíření mithraismu v Ježíšově době. Za dotazy děkuji, možná bude moje odpověď zajímat i ostatní...
Dobrý den,
děkuji Vám za dopis a omlouvám se, že odpovídám tak pozdě. Doháním svoje pracovní povinnosti.
S těmi jmény ďáblů je to různé. Rozvinutá angeologie, kam ďáblové taky
patří, spadá až do období časově mezi vznikem knih Starého a Nového
zákona, částečně dokonce asi pod vlivem perského dualismu. Belzebub je
původnější, doložený už v 2Kr1,2-3,16, tam jako Pán much, bůh ctěný v
pelištejnském městě Akaron, ke kterému se v nemoci obrátil o pomoc
izraelský král Achazjáš. Později v tom zmiňovaném mezidobí byl chápán
jako ďábelské kníže, původce zla a nečistoty. Tvar jména Pán much už je
ovšem samo potupným přeznačením původního významu, původní jméno je
Baal-zebúl, "Pán země", vlastně "Pán podsvětí", vládce říše
mrtvých. Svoji roli při přeznačení původního jména mohlo hrát i
to, že mouchy byly chápány jako ochrana proti uhranutí, tedy před
démonskými vlivy.
Lucifer je z latiny , znamená světlonoš. Původně označení Jitřenky
případně bohů s tímto aspektem planety Venuše spojených. Od 3.stol.
n.l. se stal Lucifer označením ďábla podle mýtu o pádu andělů, kteří se
vzepřeli Bohu a byli sraženi z nebe do pekla.
Mefistofeles není v bibli doložen, kde ho Goethe vzal nevím.
Ďábel je z řeckého diabolos = pomlouvač, překad hebrejského slova sátán
s významem pomlouvač, odpůrce, protivník, nepřítel, žalobce,
obviňovatel, svůdce. Původně právní termín, později v knize Jóbově v
přeneseném významu, žalobce na Božím soudu. V lidové zbožnosti od
nejstarších dob zlý duch, jeho sídlo je nejpravděpodobněji na poušti.
Snad takto, bylo by to asi na podrobnější povídání.
Mithraismus byl mysterijní kult, poměrně hodně rozšířený v 1.století v
římské říši. Snažil se vědomě navazovat na staré perské náboženství,
kde je bůh Mithra bohem světla, ale je to vlastně s největší
pravděpodobností kult uměle vytvořený, astrologického charakteru. Jeden
můj kolega se touto problematikou dlouhodobě zabývá a bude o ní příští
semestr vykládat. V tomto semestru budu psát o zoroastrismu, pak bych
Vás seznámila i s novými poznaty ohledně mithraismu.
V době Ježíšově byla konkurenční nabídka různých náboženských směrů a
filosofických škol neobyčejně pestrá, navíc byla římská správa v
náboženských ohledech značně tolerantní, takže si každý mohl vybrat, co
chtěl a co mu nejlépe vyhovovalo. Podmínkou ovšem bylo, že přitom každý
jednotlivec dodržoval státní kult, např. ctění císaře. Mohl mít
výjimku, pokud bylo jeho náboženství uznané, religio licita, a tento
požadavek, tj. ctění císaře jako Boha, byl s tímto náboženstvím
neslučitelný, to se týkalo např. judaismu, ale už ne křesťanství jako
nového náboženství, z hlediska správních úřadů nebezpečné politické
pověry. Taky některé mysterijní kulty byly zakázané, pokud bylo
podezření, že mají politický podtext nebo bylo podezření, že narušují
mravnost do značné míry a dochází k trestným činům, to se týkalo
Bacchových mysterií v Římě.
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Cody (22.09.2005, 12:24:35 - Mail - WWW): A co Chaniel?Trochu mě v tom ďábelském tématu chybí Chaniel, onehdá jsem na toto téma psal článek, byť trocha nedotažený - ale jako informace to postačí: http://www.ritual.cz/article.php?sid=1085
Dhal (22.09.2005, 12:33:37):
Narýchlo ma ešte napadajú Lilith, Moloch a Bafomet (aj keď posledný je pekelníkom najmladším - stredovekým).
didactylos (22.09.2005, 19:26:45): prima
Ten odkaz je velice dobrý, pěkné počtení na dané téma. Díky Cody!
Dhalovi: O Lilith jsem už psala
http://didactylos.bloguje.cz/7735_item.php
Moloch není démonem ani ďáblem, ale hlavním bohem Ammonu. Správně melek, znamená král.
O Bafometovi nevím nic, nechceš o něm něco napsat?
Dhal (23.09.2005, 01:32:38): Moloch
To je len jeden z výkladov :) Okrem iného to vraj môže byť aj meno Baalovo.
Toto je krátky citát z wikipedie:
http://en.wikipedia.org/wiki/Moloch
The 12th century rabbi Rashi, commenting on Jeremiah 8.31 stated:
Tophet is Moloch, which was made of brass; and they heated him from his lower parts; and his hands being stretched out, and made hot, they put the child between his hands, and it was burnt; when it vehemently cried out; but the priests beat a drum, that the father might not hear the voice of his son, and his heart might not be moved.
Molocha ako démona (možno démonické božstvo) uctievali napríklad kartáginci. Našli sa tam zvláštne obetné piecky a najrozšírenejším výkladom ich účelu je, slúžili na spaľovanie detských obetí.
O Bafometovi môžem niečo napísať (mail?), ale ide zrejme len o mýtus. Ale to pravdepodobne platí o všetkých démonoch, takže prečo nie? :)
Dhal (30.09.2005, 13:03:49):
Dhal (30.09.2005, 13:24:13): Bafomet
Napriek tomu, že ide o pomerne nenáročnú záležitosť, vyžaduje niekoľko vysvetliviek:
- templári
Rád chudobných rytierov ježiša Krista (niekde sa hovorí o rytieroch Chrámu Šalamúnovho), založený začiatkom 12. storočia v Jeruzaleme. Opradený mnohými povesťami, dodnes nevysychajúci prameň holywoodskej komercie. Nesporným faktom ale zostáva, že počas dvoch storočí svojej existencie stihli nadobudnúť obrovský majetok a položiť základy moderného bankovníctva.
- kráľ Filip IV. Pekný. Na francúzsky trón nastúpil v r. 1285, po tatkovi zdelil Francúzsko a neuveriteľné dlžoby k tomu. Snahou ambiciózneho kráľa bolo čosi dosiahnuť, ale s takým dedičstvom mohol nanajvýš založiť štátne majetky a viesť nudný život na nejakom skromnom zámočku.
Zápletka: kráľ potrebuje peniaze. Peniaze sú u Templárov. Riešenie je jasné, templárov sa treba zbaviť.
Kráľ s pomocou pápeža Klementa V. (ktorý mu bol dosť značne zaviazaný) pripravuje komplot, ktorý vrcholí v piatok 13.októbra 1307 (od tých čias sa traduje "nešťastný piatok 13.") zatknutím zhruba 200 templárskych rytierov.
Obvinenia boli na tú dobu veľmi závažné:
- znevažovanie náboženstva
- popieranie Ježiša Krista
- necudné obrady (de fakto homosexualita)
a pre nás najpodstatnejšie: modloslužobníctvo. Uctievanie akejsi bradatej hlavy, ktorá býva označená menom Bafomet (alebo prepismi Baphometh, atď.)
Bohužiaľ, podrobný popis sa z dobových spisov vytratil, toto obvinenie bolo nakoniec zrušené. Dnes sa dá len dedukovať o čo vlastne išlo:
- templári používali často lebku a skrížené kosti, bol to okrem iného ich námorný znak.
- v niektorých gotických chrámoch sa nachádza symbol bradatej hlavy, zvyčajne označovaný pojmom "figura bafometi"
- a zvyšok sú len nepotvrdené špekulácie.
Zdá sa však, že na Bafometovi by aspoň kúsok pravdy mohol byť. Ak sa totiž na toto meno použije atabašová šifra (teda jedna z dávnych metód židovskej kryptografie), dostaneme z neho meno Sophia (Múdrosť). Celú túto story je možné prečítať si aj v komercii najkomerčnejšej, u Dana Browna v Da Vinciho kóde.
Čím vôbec nemienim danú knihu niekomu odporúčať, úprimne povedané je to brak :)
didactylos (03.10.2005, 15:16:09):
Díky za povídání, zajímavé :o))
Přidání komentáře...
