kurz o arabsko-izraelském konfliktu

Tak jsem se nakonec rozhodla v tomto semestru věnovat konfliktům s náboženským pozadím, mám zapsané hned tři takové. Jedním z nich je kurz s názvem Náboženské souvislosti arabsko-izraelského konfliktu. Včera jsme začali, přikládám osnovu a souhr doporučené literatury...
Osnova
I. Úvod
II. Zrod sionismu a arabského nacionalismu a jejich vztah k náboženství
III. Židé a Arabové před vznikem Státu Izrael a v éře britského mandátu
IV. Vznik Izraele a vývoj do roku 1967
V. Šestidenní válka transcendentní moment v židovských dějinách? její důsledky, počátek výstavby žid. osad
VI. Radikální mesianismus na vzestupu politické formace Guš Emunim, Kach, Techija
VII. Nesionistické náboženské strany v Izraeli a jejich vazby na konflikt
VIII. Radikální islamismus v arabsko-islámském světě a jeho vliv na Palestince
IX. Vzestup Hamásu a islámského džihádu
X. Hizballáh
XI. Současná situace

Literatura:
Avineri, Š.: Zrození moderního sionismu, Judaika, Praha 2001
Čejka, M: Judaismus, politika a Stát Izrael, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, Brno 2002 a 2003
Gilbert, M.: Izrael: Dějiny, BB art, Praha 2002
Chapman, C.: Čí je země zaslíbená? Pokračující krize mezi Izraelem a Palestinci, Volvox Globator, Praha 2003
Introvigne, M.: Hamás Islámský terorismus ve Svaté zemi, Vyšehrad, Praha 2003
Keppel, G.: Boží pomsta křesťané, židé a muslimové znovu dobývají svět, Atlantis, Brno 1996
Kropáček, L.: Islám a Západ Historická paměť a současná krize, Vyšehrad, Praha 2002
Kropáček, L.: Blízký východ na přelomu tisíciletí Dynamika přeměn v muslimském sousedství Evropy, Vyšehrad, Praha 1999
Krupp, M.: Sionismus a Stát Izrael, Vyšehrad, Praha 1999
Mendel, M. (ed.): Židé a Arabové, Rovina, Prachatice 1992
Mendel, M.: Náboženství v boji o Palestinu, Atlantis, Brno 2000
Pavlincová, H.; Horyna, B. (eds.): Slovník judaismus, křesťanství, islám, nakladatelství Olomouc, Olomouc 2003
Kolektiv autorů: Encyklopedie – světový terorismus, Svojtka&Co., Praha 2001

Ďáblové a mithraismus

Dostala jsem mailem zajímavý dotaz, vlastně dva dotazy, jeden se týkal jmen ďáblů a druhý rozšíření mithraismu v Ježíšově době. Za dotazy děkuji, možná bude moje odpověď zajímat i ostatní...
Dobrý den,
děkuji Vám za dopis a omlouvám se, že odpovídám tak pozdě. Doháním svoje pracovní povinnosti.
S těmi jmény ďáblů je to různé. Rozvinutá angeologie, kam ďáblové taky patří, spadá až do období časově mezi vznikem knih Starého a Nového zákona, částečně dokonce asi pod vlivem perského dualismu. Belzebub je původnější, doložený už v 2Kr1,2-3,16, tam jako Pán much, bůh ctěný v pelištejnském městě Akaron, ke kterému se v nemoci obrátil o pomoc izraelský král Achazjáš. Později v tom zmiňovaném mezidobí byl chápán jako ďábelské kníže, původce zla a nečistoty. Tvar jména Pán much už je ovšem samo potupným přeznačením původního významu, původní jméno je Baal-zebúl, "Pán země", vlastně "Pán podsvětí", vládce říše mrtvých. Svoji roli při přeznačení původního jména mohlo hrát i to, že mouchy byly chápány jako ochrana proti uhranutí, tedy před démonskými vlivy.
Lucifer je z latiny , znamená světlonoš. Původně označení Jitřenky případně bohů s tímto aspektem planety Venuše spojených. Od 3.stol. n.l. se stal Lucifer označením ďábla podle mýtu o pádu andělů, kteří se vzepřeli Bohu a byli sraženi z nebe do pekla.
Mefistofeles není v bibli doložen, kde ho Goethe vzal nevím.
Ďábel je z řeckého diabolos = pomlouvač, překad hebrejského slova sátán s významem pomlouvač, odpůrce, protivník, nepřítel, žalobce, obviňovatel, svůdce. Původně právní termín, později v knize Jóbově v přeneseném významu, žalobce na Božím soudu. V lidové zbožnosti od nejstarších dob zlý duch, jeho sídlo je nejpravděpodobněji na poušti.
Snad takto, bylo by to asi na podrobnější povídání.
Mithraismus byl mysterijní kult, poměrně hodně rozšířený v 1.století v římské říši. Snažil se vědomě navazovat na staré perské náboženství, kde je bůh Mithra bohem světla, ale je to vlastně s největší pravděpodobností kult uměle vytvořený, astrologického charakteru. Jeden můj kolega se touto problematikou dlouhodobě zabývá a bude o ní příští semestr vykládat. V tomto semestru budu psát o zoroastrismu, pak bych Vás seznámila i s novými poznaty ohledně mithraismu.
V době Ježíšově byla konkurenční nabídka různých náboženských směrů a filosofických škol neobyčejně pestrá, navíc byla římská správa v náboženských ohledech značně tolerantní, takže si každý mohl vybrat, co chtěl a co mu nejlépe vyhovovalo. Podmínkou ovšem bylo, že přitom každý jednotlivec dodržoval státní kult, např. ctění císaře. Mohl mít výjimku, pokud bylo jeho náboženství uznané, religio licita, a tento požadavek, tj. ctění císaře jako Boha, byl s tímto náboženstvím neslučitelný, to se týkalo např. judaismu, ale už ne křesťanství jako nového náboženství, z hlediska správních úřadů nebezpečné politické pověry. Taky některé mysterijní kulty byly zakázané, pokud bylo podezření, že mají politický podtext nebo bylo podezření, že narušují mravnost do značné míry a dochází k trestným činům, to se týkalo Bacchových mysterií v Římě.

Insider

Knihu budu muset zítra vrátit, proto aspoň jedna zajímavá myšlenka:

Poznání založené na určité perspektivě není jako takové neobjektivní: je dílčí. Odráží pouze jeden aspekt vnějškové skutečnosti – ten, který je viditelný z určité sociální a individuální pozice. Neobjektivita se vkrádá tehdy, když je dílčí pohled považován za globální.

Kousek z úvah "domorodé" antropoložky Kirin Narayanové z knihy: Václav Soukup: Dějiny sociální a kulturní antropologie.

I když nejsem antropoložka, stejná otázka a stejné východisko se nabízí při religionistickém zkoumání. Jen tak může praktikující věřící určité církve zkoumat svoji vlastní náboženskou tradici, její předpoklady, vznik a historický vývoj a neprohřešovat se přitom na své profesionální poctivosti.

Definice náboženství podle Clifforda Geertze

Náboženství je:
(1) systém symbolů, které (2) v lidech ustavují silné, pronikavé a dlouhotrvající nálady a motivace tím, že (3) formulují pojmy obecného řádu bytí a (4) obdařují tyto pojmy takovým nádechem skutečnosti, že (5) se tyto nálady a motivace zdají jedinečně realistické.

Clifford Geertz: Náboženství jako kulturní systém

převzato z knihy: Dušan Lužný (2005): Řád a moc. Vybrané texty ze sociologie náboženství

Vlasy

Jak jsem slíbila, popíšu teď, jak bakářky probíhaly.

U nás se skládají ze čtyř kusů, z obhajoby bakalářské práce, a z ústní zkoušky před tříčlennou komisí, zkouška má taky tři části, obecnou a metodologickou, západní náboženské tradice a východní náboženské tradice. Okruhy otázek jsem už uveřejnila před časem, můžete se pokochat...

Zadávání otázek je zcela v kompetenci zkoušejících, takže celkem hodně záleží na tom, koho v komisi dostanete, protože každý zkoušející učí jiný předmět a dá se usuzovat, že se bude ptát hlavně na to svoje. Komise byly dvě, přiřazení ke komisím bylo takové, že jsme většinou byli tam, kde jsme měli svého vedoucího práce, pokud v komisích nebyl, tak do komise, kde byl oponent. Já jsem měla v komisi vedoucího své práce, oponentka se nemohla účastnit, protože právě zkoušela v druhé souběžné komisi. O práci jsem tu už psala celkem hodně, obhajoba proběhla v pohodě. Z obecných věcí jsem dostala evolucionistickou teorii vývoje náboženství, v západních tradicích vznik monoteismu v Izraeli (to mi dal vedoucí mé práce a patří mu za to vřelý dík, už jsme o tomto tématu diskutovali, chci se mu věnovat v další etapě svého studia a on to samozřejmě dobře věděl, protože je i nadále vedoucím mé práce), ve východních Buddhu i buddhy. Mohu shrnout pocit nejenom ze svých otázek, že se zkoušející nesnažili nikoho potopit, ale že k daným otázkách chtěli docela dost podrobností.

Nejzábavnější byla diskuse o buddhismu, dostali jsme se nějak k tomu, že buddhistické chápání reality je blízké moderní biologii. Nevím, nedovedu ani podrobně popsat, jak se stalo, že jsme začali diskutovat o možnosti klonování z vlasů. O vlasech, které jsou skoro ve všech náboženských systémech považovány za něco výjimečného, takže jsou světci buď zcela vyholení nebo se naopak nemohou stříhat. No, je pravda, že každá buňka, tedy i ta odpadlá, jako ostříhané vlasy nebo taky nehty, obsahuje v sobě celou genetickou informaci o daném jedinci. Z tohoto hlediska by byl pochopitelný strach předliterárních kultur, nechávat nějaký materiál volně nepřátelům napospas. Ale řekněte mi, jak je možné, že o této, i dnes pořád jen teoretické možnosti, lidé odjakživa "věděli". Prostě úžas, od včerejška nad tím dumám a nevím.

Myslím, že by bylo potřeba konfrontovat náboženské představy a příkazy ne mezi sebou navzájem, ale spíš s tím, co nového víme v přírodních vědách, hlavně tam, kde samy vycházejí za hranice "zdravého" lidského rozumu.

Ale zpět ke studiu. Složením zkoušky jsem pokročila do období magisterského studia, kde mám specializaci na starověká náboženství. Milí čtenáři už dobře ví, že to je moje nejoblíbenější "parketa". Na dějiny křesťanství už mohu tedy zapomenout, v dané specializaci se vyskytuje jen jejich starověký začátek. V tomto semestru mám zapsanou sociologii náboženství, magické myšlení, stará indoiránská náboženství, náboženství a nacionalismus a náboženské souvislosti izraelsko-arabského konfliktu. A taky povinný jazyk, budu pochopitelně pokračovat v hebrejštině.

Je to legrační, mám pořád hodně práce, na zkoušky jsem se z práce vlastně "ulila", ale udělalo se mi teď jakési vnitřní prázdno, a kupodivu to není až tak skvělý pocit...

Vida

Tak to by bylo.
Státní bakalářskou zkoušku z religionistiky mám úspěšně za sebou a mohu si tak zapsat předměty do dalšího semestru. Napíšu víc, až se z toho trochu vzpamatuju. Zatím všechny zdravím

Bohabojnost

ad vymezení náboženství 1

Celý článek

Povzdech nad vlastní pitomostí

Nakonec bývá většinou všechno jinak.
Tak si vzpomínám, jak jsem na začátku prázdnin po odevzdání své bakalářské práce slibovala, jak se budu pilně učit ke státní závěrečné bakalářské zkoušce a zpracované otázky budu uveřejňovat na blogu. Jistě jste si povšimli, že jsem se naopak skoro nevyskytovala. Práce, která je mou profesí, se ukázala silnější. Projekt, který jsme vytvářeli v první půli roku a odevzdávala jsem ho koncem července, se při testování ukázal být špatný koncepčně. Mea culpa, mea maxima culpa. Teď ovšem už čas opravdu kvapí tryskem k dalšímu odevzdávání do zkušebního provozu u uživatelů, vlastně už celá věc měla být na jejich počítačích nejlépe včera. A já musím narychlo svůj program přepracovat směrem k větší obecnosti, abych dostála všem, i na poslední chvíli, formulovaným požadavkům. Prostě hrůza...
Kdesi v podvědomí hlodá také červík výčitek, že se nestačím věnovat i studiu. Ale s tím červíkem špatného svědomí jsem se nakonec rozhodla rázně skoncovat. A proto taky ta moje veřejná zpověď. Jsem už postarší studentka, studijní bič jsem si na sebe upletla dobrovolně a s radostí. Nenechám si teď přece svoji oblíbenou zábavu pokazit výčitkami. Takže můj závěr vzhledem ke zkoušce: Ke studování jsem se rozhodla proto, že jsem chtěla pochopit nejrůznější souvislosti a právě toto zaměření studia jsem při všem svém čtení chytrých knih a chození na nejrůznější přednášky preferovala. Nedám se teď vtáhnout do biflování faktů, které si mohu v literatuře bez problémů najít, pokud je budu potřebovat. Navíc na to opravdu nemám dost času. Půjdu na zkoušku vlastně bez přípravy, myslete na mne příští pátek odpoledne.
P.S. No, snad se mi přece podaří něco sem dodat, ale nevím, nevím...