Védy

Nejstarší etapou indického náboženství je období védské.

U staroindických literárních památek lze určit stáři jen přibližně a spíš relativně než absolutně. První indoevropsší dobyvatelé severozápadní Indie písmo neznali. I když ho později vytvořili, používali zápisy spíš k hospodářským účelům, náboženská díla byla tradována zásadně ústně a výuka posvátných textů nazpaměť byla podstatnou částí výuky brahmanské, nejvyšší vrstvy společnosti. Ani z dalšího období, kdy se už ujalo zapisování literárních děl, nejsou rukopisy k dispozici vzhledem k povaze materiálu, na který se psalo, většinou na palmové listy, a povaze indického podnebí, které uchovávání nepřeje. Díla musela být vždy znovu přepisována a tak dochované rukopisy neřeknou nic o stáří původní předlohy. Navíc Indové za celou dobu svých dějin nevytvořili žádnou historiografii, prostě je zapisování událostí v časovém sledu nikdy nezajímalo.

Ale přesto panuje široká shoda v tom, že nejstarším literárním útvarem jsou čtyři sbírky náboženských písní, souhrnně označované jako védy, a to Rgvéd, Sámavéd, Jadžurvéd a Atharvavéd. Doba jejich dotvoření do dochované podoby je odhadována zhruba na 12.-9.století př.n.l. Nejstarší je Rgvéd, sbírka 1028 hymnů, modliteb, oslav různých bohů a jejich vzývání. Ve svých nejstarších částech obsahuje náboženské představy, které se příliš nelišily od společných představ celku indoevropského společenství, jehož jednou složkou Árjové byli.

Okolnosti jejich příchodu do severozápadní Indie nejsou ještě zcela objasněny a zůstávají otázkou. Je jen zřejmé, že k migraci kočovných nomádů docházelo v postupných migračních vlnách v průběhu 2.tisíciletí př.n.l. Z jazykového srovnání starého védského jazyka a avesty, nejstaršího jazyka íranské větve indoevropské skupiny je zajímavá a dosud nevyjasněná příbuznost náboženských termínů s obráceným významem. Příklad: ve starém Iránu je hlavní bůh, představitel světla a dobra, nazýván Ahura, ve védách je termín asura použit pro skupinu démonů, nepřátel bohů a ztělesnění temnoty a zla. Indické slovo pro bohy déva odpovídá avestskému daeva, kde je označením démona. Zřejmě došlo mezi příbuznými kmeny k náboženské roztržce možná způsobené přechodem k jinému způsobu života, staří Íránci se stali usedlými zemědělci dřív.

Védy znamenají vědění, v tomto případě vědění jak správně uctívat bohy, aby vyslyšeli prosby obětníků. Význam oběti byl ve védském období opravdu značný. Zápalná oběť musela být provedena přesně předepsaným obřadem, doprovázená správným textem, kdy účinnost oběti a její správné působení bylo závislé na bezchybné reprodukci, až po délky samohlásek a přízvuky slabik. Proto také obřady obětí vykonávali hned čtyři profesionálové, první hótar recitoval verše z Rgvédu, druhý udgátar zpíval písně ze Sámavédu. třetí adhvarju prováděl vlastní obětní úkony a pronášel při nich obětnické formule z Jadžurvédu. Posledním byl bráhman, který sledoval průběh obřadu a pomocí posvátných slov zažehnával neštěstí, které mohlo hrozit ze sebenepatrnější chybičky ostatních. Kromě jiných i odjinud známých obětin je ve védách často zmiňována opojná šťáva sóma, která měla dokonce svého vlastního boha Sómu, ale z čeho ji lisovali dodnes nikdo přesvědčivě nedokázal. Jednou z diskutovaných možností je muchomůrka červená Amanita muscaria. Ale to už se asi nikdy nedovíme.

K výuce jednotlivých sbírek v bráhmanských rodech byly postupně používány výkladové sbírky – bráhmany a byly pro účinnější zapamatování textu vytvořeny pomocné vědy, zejména fonetika, gramatika a etymologie. Védy mají totiž velký rozsah, jen Rgvéd je rozsahem větší než oba Homérovy eposy dohromady. Také je mylná představa, že jsou napsány v sanskrtu. Ani dobrý znalec sanskrtu není schopen bez speciálního studia védského dialektu rozumět více než asi čtvrtině textu. Dialekt véd je jazyk mnohem archaičtější.

Werner Karel: Náboženské tradice Asie. Od Indie po Japonsko, Brno, 2002
Zbavitel Dušan: Otazníky starověké Indie, Praha, 1997
Zbavitel Dušan, Vacek Jaroslav: Průvodce dějinami staroindické literatury, Třebíč, 1996
Zbavitel Dušan, Merhautová Eliška, Filipský Jan, Knížková Hana: Bohové s lotosovýma očima. Hindustické mýty v indické literatuře tří tisíciletí, Praha, 1997

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře