Sanátana dharma

Měla jsem pravděpodobně začít své povídání o náboženstvích Indie definováním pojmu hinduismus. Ale v tom je právě potíž, protože to je termín cizí. Termín hindú pochází z perštiny a je označením řeky, velké vody a byl pro Peršany označením lidí za řekou Indus. Do Indie tento termín přinesli až islámští dobyvatelé a použili ho pro označení příslušníků většinového náboženství. Slovo hinduismus je evropskou variantou, Indové s evropským vzděláním ho také používají, ale řadovým hindům nic neříká.

Přesto však má indická duchovní tradice vlastní souhrnné označení sanátana dharma. Tento výraz má univerzální charakter a je možné ho podle kontextu chápat třemi základními způsoby.

Věčný zákon. Neosobní síla, která působí ve všem bytí a způsobuje, že skutečnost má řád a není chaotická.

Věčný běh věcí. Skutečnost je bez počátku a bez konce, stále se obnovuje, má cyklický charakter. Vesmír se zákonitě a periodicky rodí, má období růstu a období rozkvětu, po kterém následuje pokles, úpadek a rozpad. Pak je období prodlevy, ve které se obnovuje před novým zrodem. Stejně probíhají i životy jednotlivých bytostí v něm.

Věčná pravda. Dharma znamená také nadčasovost a absolutnost nejvyšší skutečnosti, nejvyšší pravdu, která je nezávislá na proměnlivých fázích světa jevů a je věčná, nezávisí na čase, který patří také do oblasti jevů a je výrazem jejich proměnlivosti. Pojem pravdy má ovšem smysl jen tehdy, když existuje někdo, kdo si ji uvědomuje. Z toho vychází indické přesvědčení, že se právě člověk přes omezenost svého vědění může postupně dopracovat k poznání této věčné pravdy, tak se vymanit ze světa jevů a dosáhnout trvalého vysvobození mókša, vystoupení do oblasti nadčasové absolutní pravdy.

Pokud použijeme takto vymezené pojmy pro popsání hinduismu, je to vlastně způsob života jednotlivců, skupin, dokonce národů na celém indickém subkontinentu. Všichni jsou spojeni přes rozdíly v náboženské praxi vědomím společné všeobsáhlé náboženské tradice.

Donedávna bylo předpokladem pro hinduistu narození se na půdě Indie, ale v posledních desetiletích podmínky života v moderní době a vystěhovalectví, i misie guruů mezi lidmi s euroamerickou kulturou už znamená ustoupení od tohoto striktního požadavku.

Sanátana dharma je pojem natolik univerzální, že dovoluje začlenit do systému s maximální tolerancí i celé jiné náboženské útvary s kultem, mytologií a teologií, aniž by to celkové stavbě jakkoliv vadilo. Nikdy se nevyvinula žádná ústřední autorita, která by dohlížela na přípustnost článků víry nebo formy kultu a měla možnost zakázat odchylky. Přesto existuje jakási autorita vnitřní daná vírou v boží zjevení nebo alespoň inspirované předání véd. Proto třeba buddhismus a džinismus do soustavy hinduismu nepatří a jsou od svého začátku chápány jako odlišné náboženské směry.

Werner Karel: Náboženské tradice Asie. Od Indie po Japonsko, Brno, 2002

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře