Na Vánocích mi totiž byla vždycky mnohem sympatičtější jejich příprava, takové to pospolité vytváření atmosféry. Svátky samotné jsou proti období příprav mnohem kratší a vlastně se spíš udělá takové jakési prázdno jako po zkouškách. Ale přípravu se snažím aspoň trochu si vychutnat i v době, kdy všichni členové rodiny mají proklatě málo času a navíc se teď už moc často ani společně nevidíme.

Kdysi jako dívka předpubertálního věku jsem sbírala recepty na vánoční cukroví od našich známých. Vyrůstala jsem na faře ve sboru přičinlivých sester z Křesťanské služby, takže příležitost ke sbírání nechyběla. Prvním kouskem do sbírky ve starém sešitě ale byly oříškové oplatky, recept na ně mi prozradila naše paní seniorátní farářka, která pocházela z Rimavské Soboty. Jedině tento recept se v naší rodině ujal a je stálým a čestným členem našich Vánoc. Musím se přiznat, že jsem nikde nic podobného nepotkala, recept pochází pravděpodobně z maďarské kuchyně. Zkuste, nebudete litovat.

(Z pracovních pokynů uvádím, že je rozhodně lepší, když se vytvářením zabývají dvě osoby, jedna by to možná taky zvládla, ale musela by být velice šikovná.)

Ve vodní lázni jedna osoba vaří krém z 2 celých vajec, 20 dkg cukru a 20 dkg másla, je potřeba stále míchat tak dlouho, až krém houstne. Současně (nejlépe další osoba) na pánvi roztaví 20 dkg cukru krystalu na karamel, vhodnější je začínat s tím karamelem trochu později, aby se činnost synchronizovala. Karamel se nalije do krému, tady je třeba být opatrný, protože nastane bouřlivá reakce, následně se do této směsi nasype 20 dkg sekaných ořechů (my jsme líní je sekat, tak jsme to poněkud upravili na 25 dkg mletých ořechů a zdá se nám, že výsledná hmota dokonce i líp lepí.) Další činností je totiž rozetření této hmoty ve stejnoměrné vrstvě na neslazené dortové oplatky. Musí se s tím spěchat, aby se neztratila lepící schopnost. Namazanou oplatku přikryjete prázdnou a pořádně zatížíte. U rodičů jsme k tomu účelu používali svazky Ottova slovníka naučného, teď jsme pro tento účel vyčlenili obrovské starodávné závaží. Dobré je dělat oplatky navečer, nechat je zatížené přes noc a krájet až ráno.

Paní farářka tvrdila, že její maminka si takto připravovala domácí pohoštění pro hosty a že ty oplatky dlouho vydrží. V tom ohledu nemohu její informace vůbec potvrdit, protože za celý můj život byly oplatky prvním cukrovím, které zmizelo a často se stává, že ještě v průběhu svátků přikročíme k jejich novému vytváření.