Neolitičtí zemědělci
31. ledna 2004, 18:24
Zapomněla jsem v předchozím příspěvku udat pramen svých vědomostí. Je jím knížka profesora Podborského Náboženství našich prapředků, vydaná FF MU v roce 1994. Je strašně špatně k mání, byla mi zapůjčena Deponym. Děkuji.
Evropská neolitická civilizace je výsledkem migrace potomků předovýchodního zemědělského komplexu. Migrace postupovala v několika vlnách všemi směry, také do středního Podunají. Neolitičtí zemědělci měli nový produktivní způsob života a brzy asimilovali zbytky starých Evropanů. Hmotná i duchovní kultura nově příchozích je srovnatelná s předoasijským vývojem, duchovní život byl překvapivě rozvětvený. Například představa nehmotné lidské duše, která se může odpoutat od tělesné schránky, může být dokázána prvními žárovými pohřby. Ale také víme, že uctívali řadu duchů, nadpřirozených bytostí nižšího řádu, ale hlavně měli představu univerzálního ženského božstva – Matky Země nebo Velké matky (Magna mater). Neolit je také počátkem samostatného vývoje Indoevropanů, v této době se vytváří společné kořeny indoevropské víry v bohy a mytologie. Protipólem Země je pak Nebe ještě jako neatropomorfní božstvo.
V celém areálu jsou doloženy početné ženské sošky. Ženská postava je stejně jako v paleolitu symbolem plodnosti a úrody, sošky jsou většinou dokladem kreativní magie, později se však mění v zobrazení přírodní bohyně. Proces přerodu ženy-matky v bohyni je prokázán na Předním východě už v starosumerském období a druhotně v Egeidě, časově poněkud posunutý. Ještě víc posunutý v čase je obdobný vývoj v nitru Evropy. Personifikace hlavní přírodní síly má formu ženského božstva, kterému se obětuje v kultu plodnosti a úrody, ale jsou doklady i o slunečním kultu, připadně o uctívání dalších astrálních těles. Uctívání se děje formou přinášení obětí, materiálních (obilí, chlebové placky), i krvavých (zvířata i lidé), i zástupných (lidské a zvířecí figurky). V neolitu narůstá i úcta k mrtvým, ale ani tehdy ještě není všeobecná.
Náboženské obřady se už neodehrávají v jeskyních, ale na povrchu, nejčastěji v určitých místech v domech, většinou u ohnišť nebo hliněných pecí. Ale vznikají i kultovní areály, kromě toho se dají předpokládat i přírodní svatyně, uctívání stromů, hor, tůní, vodních toků, které mají své duchy a démony.
Objevem posledního čtvrtstoletí byl odkryv rondelů, kruhových, příkopem ohrazených areálů na mladoneolitických sídlištích. (Těšetice-Kyjovice). Dnes je jich ve střední Evropě známo asi 80, pomohla letecká archeologie. Jsou ve větších osadách, na místech s dobrým výhledem, různé velikosti, malé s jedním příkopem (průměr 40-60m), střední s dvojitým hrazením, velké areály i s trojnásobným příkopem (průměr přes 200m), všechny však mají stejné stavební prvky, příkop, vnitřní palisády a zpravidla 4 vstupy ve směru hlavních světových stran. Uvnitř bývají obětní jámy, někdy i nadzemní stavba nebo kůlová konstrukce, zbytky hliněných pecí, vzácně i skelety lidí nebo zvířat. Je nepochybné, že se uvnitř kruhů konaly obřady a přinášely obětiny. Pravděpodobně plnily rondely i funkci přírodního kalendáře, vchody jsou umístěny tak, aby jimi procházely sluneční paprsky vycházejícího slunce v době rovnodennosti . Možná se používaly i k sledování jiných nebeských těles, případně počty kůlů v palisádách mohly sloužit k počítání dnů lunárního roku. Kruhová sakrální architektura totiž ani později neupadla v zapomenutí, ale je známá až do doby raně historické. Srovnejme s megalitickými stavbami z britských ostrovů.
Známe z neolitu i jiné svatyně, na sídlišti tripylské kultury v Sabatinovce na Ukrajině našli pozůstatky velké hliněné budovy, označené jako "chrám Demétry". Stavba má obdélníkový půdorys, plochu asi 70m2, má tři části, první je prázdná, ve druhé je hliněná pec, u ní lidská soška a nádoby, opodál 5 zrnotěrek a ženská soška. V třetí, nejvýznamější části na velkém hliněném obětišti (275x600cm, výška 40-50cm) sedělo v hliněných křesílkách s opěradly s býčími rohy 16 ženských idolů, naproti nim stály obřadní nádoby a za oltářem bylo skutečné hliněné křelo stejného tvaru jako měla křesílka pro sošky. Možná se dá usuzovat, že ve svatyni se konaly velké novoroční obřady spojené s rituálním mletím zrna, přípravou těsta a pečením chleba. Podobná, i když skromnější sakrální místa jsou doložena z dalších tripylských osad. Zajímavá výbava neolitické svatyně pochází z tellu Ovčarovo z Bulharska, z oblasti gumelnické kultury, kde ženské sošky s rukama zvednutýma nad hlavu v adorujícím gestu jsou obklopeny předměty s malbami znaků slunce a měsíce.
Na našem území se podobné kultovní scény zatím neobjevily, lidských sošek je zato opravdu mnoho, dost často ve fragmentárním stavu. Sošky jsou silně typizované, ženská postava bez oděvu se zdůrazněnými hýžděmi, ve strnulé stojící póze nebo adorující pozici, některé sedí na trůnech. Výjimečně se objeví párová plastika, symbolizující koitus nebo sedící pár. Také výjimečně se objevuje gravidní žena a zatím se ve středním Podunají nevyskytla figurka matky s dítětem, takové figurky jsou známé z neolitických center v Přední Asii, v Egeidě, dokonce i na Balkáně.
Sošky v průběhu doby prodělaly i výtvarný vývoj, také se liší svou velikostí, od velmi drobných přes nejčastější středně velký typ (asi 15cm) až po velké, také dokonaleji provedené (kolem 40cm). Větší sošky bývají uvnitř duté. Příčné otvory v nadkolení mohou být dokladem připoutávání idolů k určitému místu. Stopy násilí na některých soškách mohou být následkem trestání idolu za nesplnění prosebné oběti nebo dokladem zástupné oběti sošky za člověka. Silná zlomkovitost sošek zvlášť v areálech rondelů je asi způsobena záměrným rozbíjením přinášených obětin.
Při domácích i veřejných obřadech sloužily i jiné keramické výtvory, antropomorfní i zoomorfní nádoby, nádoby s rytinami posvátných obrazců, poháry na lidské noze, nádoby s otvorem ve dně spojované s dešťovým kouzlem, kahany, svícny, keramické modely domů, sýpek nebo svatyní, kultovních stolů, nábytku, lodí, i velmi pestrá škála hliněných amuletů.
V rámci neolitických kultů úrody bývalo zvykem obětovat první klas, prvé zrno, první mouku, prvorozené mládě. Skutečných dokladů zvířecích i lidských obětí není mnoho, ale některé nálezy takovou domněnku připouštějí. Jsou známy i stavební oběti, v základech domu v Postoloprtech v Čechách kamenná skříňka s kostmi domácích zvířat, v maďarském Veszprému dokonce skelet dítěte.
Pohřby jsou v neolitu daleko častější než dříve, dokonce se objevují prvé větší souvislé hřbitovy, ale úcta k mrtvým ještě nezevšeobecněla, pohřebiště jsou zjišťována spíš výjimečně a je jich vzhledem k množství neolitických osad málo. Také se často nacházejí skelety nerituálně uložené přímo v sídlištích nebo v sídlištních jámách. Pohřební ritus se vyvíjel od polohy skrčence v oválných hrobových jamách i s předměty denní potřeby, od středního neolitu se ujímá kremace a ukládání spálených zbytků ve zvláštní nádobě do země.
Rubrika: ***nezarazeno*** | Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
peťule (17.02.2006, 12:13:08):Dobré informace, ale chybí mi tu roky.
Přidání komentáře...
