Doba bronzová

Doba bronzová se v našich končinách klade do rozmezí 2000 – 750 př.n.l. (Dovolím si upozornit na to, že z oblasti Předního východu známe jako nástup doby železné období kolem 1200 př.n.l., jak jsme se s tím už setkali při vyvrácení chetitské říše)

Znalost kovů změnila hospodářství, kulturu i myšlení. Technologie spojené s těžbou a zpracováním rud, i výroba kovových předmětů vedla ke složitější dělbě práce, k vzniku obchodu pomocí předmincovních platidel. A vedla i k dokonalejší společenské organizaci, která sice vycházela ještě ze starých rodových vazeb, ale postupně nabírala rysy kmenového zřízení. V této době se také z rozpadu původní indoevropské etnické a jazykové jednoty rodí nejstarší historické národnosti. Nové obory činnosti způsobily také zvětšení empirických znalostí, dokonce se dá mluvit o počátcích vědeckých poznatků v přírodních naukách, zavedení jednotek měr a vah, pokroků v léčitelství pomocí přírodních léčiv i znalost složitějších chirurgických zákroků, známé jsou i pokroky v oblasti astronomie a s ní spojené astrologie, i růst významu zvykového práva. Náboženské představy doprovází jistě i vokální a muzické projevy a ústně tradovaná mytologie. V té době se v Evropě rozvíjejí polyteistická náboženství.

Nejvíc ovšem víme zase jen o kultovní složce náboženství, doložené množstvím archeologických pramenů. Známe přírodní kultovní místa i jednotlivé sakrální objekty, kultovní předměty i pohřební ritus.

Nejmenší kultovní jednotkou byla rodina. Jednoduché obřady se konaly u domácího krbu nebo "oltáře". S nimi patrně souvisí stavební, dveřní nebo krbové oběti (pes). Významná byla obecná kultovní místa. I když se ojediněle objevují i rituální objekty "kaple", většinou byla kultovní místa přírodními svatyněmi, šlo o vyvýšená místa ohrazená příkopy nebo opevněná hradbou, která plnila svou sakrální funkci pro celý kmen nebo větší region. Uvnitř se nacházejí sakrální zařízení, četné obětní jámy, doklady rituální tavby kovů a odlévání předmětů, votivní poklady i se šperky z drahých kovů a také zvířecí, dokonce i lidské oběti. K náboženským obřadům sloužily také tajemné jeskyně a skalní rozsedliny (Šipka u štramberka, bronzové předměty jako oběť božstvu slunce nebo podsvětí). Místem náboženské úcty se staly také vodní toky (bronzové meče ve Váhu, bronzové spony v Labi), prameny a studny (studna v Gánovcích na Spiši, lid otomanské kultury 16.stol.př.n.l., šachta 8-9m hluboká se zbytky výdřevy, na jejím dně předměty z březové kůry, textilie i železná! rukojeť dýky a lidská lebka!) Dá se předpokládat i uctívání posvátných stromů, často dubů. K nejdokonalejším stavbám sakrálního charakteru patří i v této době rondely. Arcgeologové věnovali svou pozornost také kulturním jamám na běžných sídlištích i na možných sakrálních místech. Skutečné studňovité obětní jámy, většinou soustava tří jam kolem obětní mísy umístěné pod "oltářem" s plasticky zdobenou "oltářní deskou". Obětní obřad se odehrál na oltáři, pak následovala sakrální hostina, zbytky včetně použitého nádobí byly shrnuty do připravených jam. Kult se opakoval a v jamách narůstaly vrstvy zbytků. Po zániku kultovního místa se do nich dostaly i hliněné omítky a zbytky zničené oltářní desky.

Pravidelně jsou nalézány zemní objekty s lidskými skelety nebo jejich částmi, se stopami násilných zásahů před smrtí i po ní. Zjišťovány jsou  i doklady rituálního kanibalismu. Na sakrálním hradišti Cezavy u Blučiny se krvavé oběti přinášely od samého začátku doby bronzové. Svědčí o tom jmenovitě jáma datovaná do mladší fáze únětické kultury, která obsahovala kolem 700 zlomků lidských kostí z 12 jedinců, z toho 11 nedospělých, kteří prokazatelně zahynuli násilnou smrtí. Dokonce podle jejich anemických příznaků se dá usuzovat, že byli jako budouvcí oběti vybraní případně vychovaní, a v slavnosti spojené s jejich náilnou smrtí docházelo i k rituální antropofagii. Podobných jam s lidkými pozůstatky je zejména z mladší doby bronzové známo velmi mnoho. Všechny ovšem nemusí souviset s náboženským kultem. Některé jsou nouzovým pohřbem na sídlištích, zejména osob, kterým nepříslušela čest být pochován na hřbitově.

V přehledu kultovních objektů jsou i sakrální deposita, zvláště luxusní předměty na zvláštních místech nebo předměty běžně nepoužitelné (misky vyrobené z velmi jemného plechu s vysokým obsahem zlata). Se závěrečnými hostinami náboženských obřadů souvisí zcela určitě řada keramických depotů, takových, ve kterých převládají nádoby na pití, rituální pití mléka nebo "piva", nádoby pak byly po obřadu hozeny do obětní jámy. Po útlumu sakrální keramiky z konce eneolitu dochází k novému rozkvětu, je známá široká škála keramických i kovových předmětů, kernosy, zvířecí i lidské figurky, hliněné přenosné pícky, zoomorfní nádobky, štěrchátka, závěsné nádoby "kadidelnice", pohárky ve formě rohu hojnosti nebo lidské boty, amforky, nádobky s výlevkou, modely chlebců, seker, sekeromlatů, amulety. Zvláštní zmínku zasluhují modely vozíků, zejména vozíků apollonského typu tažené labutěmi spojené se slunečním kultem. Jinou variantou jsou vozíky s kotlíkem nebo nádobou, ty jsou spojovány s magií deště. Doznívající ženské idoly jsou obyčejně bohatě ozdobeny výzdobou, která znázorňuje šat i šperky, snad jsou to ženy-kněžky.

Pohřební ritus ukazuje, že se rozvinula víra v posmrtný život, nejdřív zřejmě jako poračování pozemského života. Od doby bronzové jsou milodary dávané mrtvým podle náboženských předpisů a podle společenského postavení zemřelého. Ve střední době bronzové se ujímá ukládání zemřelých pod mohyly, později spolu s kremací. V době popelnicových polí (1300-750) jsou milodary spolu s tělem zemřelého spáleny, příslušníci společenské špičky se dávají pochovat mimo pohřebiště v nákladné soliterní hrobce. Pro pohřebiště bývá vybírán areál na vyvýšeném místě nad sídlištěm na dohled od něho. Ale už v té době se objevuje vykrádání bohatých hrobů.

Dá se předpokládat panteon bohů, kteří již mají lidskou podobu, i magické kulty přírodních sil, hlavně plodnosti a úrody. Konaly se velké, opakující se slavnosti s orgiastickými rysy a lidskými obětmi. Identifikovat jednotlivá božstva nelze, zastoupeno bylo sluneční božstvo, mateřské božstvo úrody a plodnosti, božstva měsíce i některých jiných astrálních jevů, božstva vody a ohně, řemesel a božstva podsvětí.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře