Keltové - archeologicky

Další kousek o Keltech, tentokrát spíš archeologicky

Keltové nestavěli žádné honosné svatyně, teprve pod římským vlivem vznikaly skutečné chrámy. Své bohy uctívali v přírodě na posvátných místech, v hájích (nemeton), jeskyních, na horách, vřesovištích, u vody. Některá umělá posvátná místa měli obehnané plotem nebo ohrazené příkopem nebo náspem. Zvlášť ctili posvátné stromy, hlavně duby, pokud na dubu rostlo jmelí, byl považován za strom boží. Jmelí sbírali kyždý 6.den po novoluní a obětovali přitom 2 bílé býky. Dubový kmen byl "Jupiterovou sochou". Před velkou expanzí znali i starobylé kruhové areály, rondely. Na britských ostrovech užívali k sakrálním účelům staré megalitické stavby. Častější však byla čtyřúhelníková svatyně nemeton, také ohrazená příkopem s náspem nebo plotem. Z Čech starokeltské kultiště z doby pozdně halštatské z Libenic na Kolínsku, obdélník se zaoblenými rohy, v apsidě kamenná stéla a základ obětního stolu, uprostřed hrob kněžky s bohatými milodary, v příkopu dětské a zvířecí kosti, doklady krvavých obětí. Svatyně byla astronomicky orientovaná, delší osa směřovala k místu východu slunce na počátku listopadu, v době keltského svátku samainu, nového roku. Jiným dokladem je akropole hradiště Závist u Zbraslavi, ve starém středisku byla v době historických Keltů provedena velkolepá přestavba, uměle zvýšená plocha 70x55m opevněná masivním příkopem a kamennou hradbou, uvnitř dřevěné objekty na kamenných podezdívkách, u východního rohu obětní šachta. Jinde často čtvercové svatyně 100x100 nebo 50x50, výjimečně obdélník 150x50m, většinou se stopami dřevěných sloupových konstrukcí, v rohu bývá obětní šachta, někdy až 35m hluboká, v prostoru svatyní se vzácně najde i kostrový pohřeb. Ve svatyni z Mšeckých Žehrovic se našla hlava keltského heroa s naznačeným posvátným nákrčníkem torquesem.

Svatyně stály také na hlavních keltských oppidech ve zvláštním posvátném okrsku, uvnitř svatyně v sále hlav stály čtyřhranné vápencové sloupy s vytesanými lidskými hlavami, ve zvláštních výklencích sloupů byly umísťovány uťaté lidské hlavy, Entremont (dobyt 123 př.n.l. Římany) a Roquepertuse (tam se dokonce některé lidské lebky ve výklencích dochovaly). Kult lidských hlav, lov hlav, mladý muž v Irsku se musel při iniciačních obřadech prokázat useknutou hlavou nepřítele. Lidské oběti bohům už jsem popisovala v předchozím příspěvku. Obětování prováděli vždycky druidové, bez nich se oběti neobešly.

Mezi potřebným obětním nádobím je významný bronzový kotlík s pohyblivými držadly, krásný je kotlík z Gundestrup v Jutsku, plášť má z vnitřní i vnější strany stříbrné, pozlacené desky s reliéfy, je na nich jelení bůh Cernunnos, Taranis, trojhlavý bůh, skupina bojovníků s kancem i scéna oběti utopením.

Votivní dary jsou prokázány nalezenými poklady, často sestavenými ze zbraní a šperků, votivní depot ve vřídle v Duchcově, 1200 kusů v bronzovém kotlíku, spony, náramky, prsteny a jiné šperky.

Keltský rok byl lunární, čas počítali pomocí pozorování měsíce. Rok se dělil na dvě základní období, teplé a studené. Teplé začínalo svátkem beltine kolem 1.května, kdy se dobytek vyháněl na pastviny, byl to svátek ohně, ohněm se také proháněl dobytek, aby byl chráněn před chorobami. Studené období začínalo o svátku samain na začátku listopadu, kdy začínala zima a dobytek se vrátil do chlévů. Svátkem samain začínal nový rok, byl to svátek duchů, doba, kdy se do světa živých vrátili mrtví a byli živými obdarováváni, ještě v pozdní době prý prvním mládětem z každého vrhu a nejstarším potomkem. V mezidobí mezi hlavními svátky byly ještě dva další významné dny, imbolc, asi 1.února, souvisel asi s laktací ovcí a znovuzrozením rostlinstva, a lugnasad, asi 1.srpna, zřejmě svátek k zajištění sklizně.

Keltové věřili v posmrtný život, podle pozdějšího podání na ostrově, kam se připlouvalo skleněnou lodí. Na ostrově byla věž, za ní úrodné roviny se stromy se stříbrnými větvemi a zlatými jablky, v potocích teklo víno a medovina. Na rovinách se pásla velká stáda prasat, takže se mohly pořádat stále nové hostiny, mrtví v tomto světě zůstávali stále krásní a šťastní. Původně Keltové své mrtvé pohřbívali nespálené pod velkými mohylami. V době stěhování jsou známá plochá keltská pohřebiště. K vybavením hrobů patřily dřevěné rakve, osobní věci podle společenského postavení mrtvého, zbraně mužů a šperky žen, ale také nádoby s nápojem a potravou, typické je přikládání částí prasete. Z území Boiohaema je dnes známo asi 350 keltských hřbitovů. S přibývajícím časem se stále víc prosazuje kremace mrtvých, která je koncem období všeobecná v celé Evropě. Jen zmínka, maloasijští Galatové prý přenechávali mrtvé supům, to je spíš důsledek jiných místních věr.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře