Germáni
2. února 2004, 12:33
souhrn o Germánech, jejich bozích i náboženské praxi
Prvá čtyři století našeho letopočtu jsou označována jako doba římsko-germánská. Roku 9 př. n.l přivedl Marobud své Markomany do starého Boiohaema, odkud vypudil zbytky keltských Bójů. Až do doby stěhování národů, kdy se objevují na našem území i první Slované, byli Germáni určující silou. Jejich pravlastí byla severní část středozápadní Evropy a již od 2.století př.n.l. začaly jednotlivé kmeny pronikat k jihu. Germáni svůj původ odvozovali od boha Toista (Tuista), "zrozeného ze země". Toistův syn Mannus měl 3 syny a podle nich se jmenovaly také 3 hlavní větve germánských kmenů: Hermioni, Istveoni a Ingveoni.
Germáni byli na nižší hospodářské a sociální i obecně kulurní úrovni než Keltové, jejichž území postupně obsadili. Vzhledem k obtížnějším životním podmínkám v drsnějším prostředí, je i jejich náboženství drsnější, jejich bohové spíš vzbuzují strach než lásku a obdiv.
Podle zpráv antických autorů se dá soudit, že Germáni měli představu o nebi jako sídle nadpřirozených sil a bytostí. V nebi žili bohové, na zemi lidé a systém doplňovalo podsvětí. Náboženská doktrina Germánů není ovlivněna antickou filosofií, ani není tak dobře propracovaná jako u Keltů, mimo jiné i proto, že chybí dobře strukturovaná kněžská vrstva jako byli druidové. Zato měli Germáni rozvětvenou mytologii. Jejich náboženství nese rysy polyteismu s výrazně znatelným společným indoevropským původem. Caesar sice uvádí, že uctívají jen přírodní božstva, slunce, lunu, oheň, ale Tacitus už zná jména germánských bohů a zmiňuje Se o jednom nejvyšším bohu. Původně měl asi každý kmen své vlastní bohy, ale později i jmény i kompetencemi splývali a byli společní pro větší oblasti.
Nejvýznamějším germánským bohem byl Wodan (Votan), bůh bouře, zpěvu, mrtvých bojovníků a vládce valhaly. Byl i bohem války a válečníků v severogermánské podobě jako bůh Ódin. Jeho atributem bylo kopí, vyžadoval lidské oběti, jeho služebnicemi byly valkýry, panenské kněžky, které doprovázely padlé bojovníky do valhaly, když jim předtím daly napít nápoje nesmrtelnosti z picího rohu. Druhým nejdůležitějším bohem byl Donar, na severu Tór, vládce hromu a blesku, jeho atributem bylo kladivo. Podle Tacita mu přinášeli zvířecí oběti a před bitvou ho vzývali a volali jeho jméno do štítu, podle ozvěny věštili výsledek bitvy. Jeho průvodci byli kozlové nebo lstivý bůžek Loki. Měli ještě zvláštního boha války, kterého Tacitus spojuje s Martem, byl jím Zin nebo Týr. Hlavním ženským božstvem byla Freya, uctívaná na severu, byla bohyní smyslné lásky, zdobila se drahocennýmio šperky a létala povětřím na hřbetě kance. V zimním období ji unesli obři a proto slunce zůstává dlouho za obzorem. Její bratr Frey byl bohem plodnosti, tak vystupoval v průběhu velkých kmenových slavností, ke kterým patřily všeobecné sexuální radovánky. K jeho poctě se ve zvláštních stájích chovali koně. které používali při věštění. Na jihu byla hlavní bohyní Frigga, která má víc mateřských rysů, byla manželkou Wodanovou, dovedla léčit a předpovídat budoucnost. Uctívána byla také bohyně úrody Nerthus. Vyznavači věřili, že Nerthus pečuje o osudy lidí a přijíždí k nim ve voze, přikrytém rouškou, kterého se smí dotknout jenom kněz. Ten také určí, kdy je bohyně přítomná a její vůz tažený kravami při cestě doprovází, cesta bohyně je spojena se slavnostmi, v době jejího pobytu nejsou vedeny války. Pak je odvezena zpět do svatyně, před uložením je celý vůz i s rouškou rituálně umyt v tajném jezeře, pomáhají ho umývat otroci, kteří jsou následně v jezeře utopeni. Tacitovo líčení potvrzují i archeologické nálezy vozů s bohatým kováním, zvířata i nejrůznější předměty, ale také mumie lidí, utopených v bažinách.
Kromě bohů znali Germáni i bůžky nižšího řádu, polobohy a démony. Baldr je ztepilý bůh jara, světla a plodnosti. lstivý a záludný Loki je později ztotožněn s křesťanskými ďábly. Je znám i kult nebeských blíženců Alků. V mýtech se objevují postavy vlků, obrů, skřetů a draků. Věřili také v normy, bytosti osudu.
Podlr Tacita své bohy nezpodobňovali, také se idoly nacházejí opravdu zřídka. Bohy zastupovaly jejich symboly nebo zvířata. Posvátným zvířetem byl hlavně kůň, používal se k věštbám a byl obětovám bohům, ale nesměl se jíst.
Jsou náznaky, že z římských provincií pronikaly i kulty některých římských bohů, Jupitera, Junony, Minervy a Marse, ale také i helenistických kultů, Mitry, Isis a dokonce se nacházejí i symboly židovského náboženství. Je ale také pravda, že Římané, v oblasti náboženství tolerantní, ctili na germánském území i germánské bohy, kteří jim splývali s některými vlastními.
Od 2.století n.l. začalo do porýnských římských provincií pronikat křesťanství. Mezi germánské kmeny se dostávalo jen zvolna, teprve od 4.století začíná postupná christianizace svobodných Germánů. Roku 325 n.l. vznikla na Krymu mezi Visigóty první křesťanská obec, záhy byli pokřtěni i Ostrogóti. O 20 let později byl na biskupa vysvěcen kněz Wulfila, který přeložil bibli do gótštiny. Většina germánských kmenů přijala ariánskou formu křesťanství, která byla ovšem církevním koncilem odsouzena jako bludné učení. Francký král Chlodvík se roku 496 přihlásil k athanasiánskému směru křesťanství. To byl rozhodující moment v dějinách Evropy vlastně až do dneška. Zajímavý je archeologický doklad z Moravy z 5. nebo 6.století ze starogermánského mauzolea na kopci Žuráň, z vyloupené hrobky velmože je zlomek slonovinové schránky na ostatky svatých s reliéfní výzdobou, je na ní světec v dlouhé říze s křížem v ruce a postava Ježíše Krista.
Teď něco o germánských kněžích a náboženské praxi. Tacitus jmenuje "sacredotes civitatis", ale mnoho o nich nevíme. Možná v některých oblastech nositel světské moci spojoval v sobě zároveň i funkci kněžskou, jinde byl velekněz dokonce významější postavou než král, protože byl nesesaditelný a jeho funkce byla doživotní, ale král mohl být své funkce zbaven. Jsou známy i případy, že kněžskou funkci zastávaly ženy. Také je dokumentován zvyk, že při určitých obřadech si kněží oblékali ženské šaty. V kompetenci kněží byl také kalendář, nic bližšího není známo, ale víme, že jednotlivým bohům byly zasvěceny určité dny, středa Wodanovi, čtvrtek Donarovi, viz angličtina a němčina. Povinností kněží bylo také střežit zvykové morální a právní normy a měli právo vykonávat tresty. Znalost písma, run, byla vyhrazena jen úzké špičce elity a to navíc v poměrně pozdní době. Vedle kněží byly v oblibě i věštkyně, díky zájmu antických autorů o jejich umění známe i některá jména Veledy a Albruny a Walaburgy, která žila v 2.století v egyptské Elefantině na dvoře římského místodržícího. Věštilo se pomocí věštebních hůlek, pokrytých znaky, ale známy jsou i věštby podle hlasu a letu ptáků, chování koní, podle vírů v řekách, podle hvězd a fází měsíce. Dokonce Strabon uvádí o Kimbrech, že jejich kněžky probodávaly před bitvou zajatcům hrdla a věštily z jejich krve.
Germáni nestavěli svým bohům chrámy, protože je nechtěli "zavírat mezi čtyři stěny". Svoje bohy uctívali přímo v přirodě, v hájích a lesích, na výšinách, u pramenů a studní a hlavně v bažinách a rašeliništích. Posvátné okrsky byly ohraničeny plotem a vedly k nim zvláštní přístupy. Do okrsku mohl člověk vstoupit jen se svázanýma rukama. Teprve v době stěhování národů stavěly germánské kmeny chrámy. Na sever od hranic římské říše ale stavěli tradiční kultovní okrsky, jsou to kruhové areály, ohraničené obvykle kameny, "soudní kruhy". Plocha vymezená obvodovými kameny nese stopy rituální orby. Ze staroislandských ság se dovídáme, že šlo o místo, kde se pořádal sněm, v kruhu byl Tórův kámen, kde byly obětováni odsouzení provinilci. K nejznámějším starogermánským obětním místům ale patří rašeliniště, bažiny a mořské břehy severní Evropy. Z nich se dochovaly i organické látky, nálezy jsou bohaté, čluny, vozy, zemědělské nářadí, koňské postroje, části oděvu, ozdoby, mince, nádoby, zbraně, ale také mumie obětovaných lidí, kteří byli před smrtí ostříháni. Z bažin také pocházejí dřevěné idoly antropomorfní podoby, hrubě opracované, abstraktní plastiky, které mají naznačen jen obličej a pohlaví, jsou často až nadpřirozené velikosti. V našich krajích jsou stopy po Germánech skromnější, občasná votivní depozita, hlavně zbraní.
Své mrtvé Germáni spalovali, pohřby byli neokázalé, jen slavní mužové byli spalováni vzácnými dřevy. Zbytky ukládali do keramických uren, které umístili do nevelkých hrobových jam na popelnicových polích. Urny mívají občas otvor pro duši. Někdy je na hrobu navršen kamenný násyp nebo malá mohylka. Používali hřbitovy, které byly společné pro příslušníky větších jednotek, většinou stovky až tisíce pohřbů, Třebušice, Přešťovice, Dobřichovice, Kostelec na Hané. Mrtví byli spáleni i s osobními předměty a milodary od pozůstalých. Od 3.stol n.l. dochází ke změně pohřebního ritu, k inhumaci, která se nejdřív ujala u germánské šlechty. Bohaté kostrové pohřby velmožů jsou vybaveny s luxusem, s množstvím vzácných předmětů, leckdy importovaných zdaleka. Postupně se kostrové pohřby ujímají ve všech vrstvách společnosti, mrtví bývají ukládáni do dřevěných dlabaných rakví nebo hrobových komor. Germánská šlechta pochovává s bojovníkem i jeho koně, případně další zvířata, nejčastěji psa. V hrobech jsou stopy květin, ale také bohatá zásoba jídla spolu se souborem nádobí. V ústech mrtvých je často zlatá pohřební mince.
Rubrika: ***nezarazeno*** | Autor: didactylosOsobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
sofii (17.10.2004, 16:58:11 - WWW):diky, shanela jsem zajimave informace a tady je samozrejme nasla:)
vlaďka (20.11.2004, 11:03:24 - Mail): díky
Domácí úkoly pro VI. třidu základní školy nelze dělat bez přístupu na net. Díky za tento článek, snad je "kule" zažehnána!
evule (21.12.2004, 18:37:27):
díky moc jste mi pomohly . evule ze Zš Mohelno (6.třída)
evule (21.12.2004, 18:42:29):
díky moc jste mi pomohly . evule ze Zš Mohelno (6.třída)
berserk (04.01.2005, 17:03:09):
hmmm, je to vpohode...
peťule (17.02.2006, 12:07:52 - Mail):
Tenhle článek mi konečně řekl víc. Stejně bych ale potřebovala ještě pomoci. Prosím všechny, co ví něco o historii Británie př. n. l.(kmeny, jejich kultura,jazyky, atd.).
Díky moc :)
typek (02.05.2006, 12:25:34):
Dik mam diky tomu referat
didactylos (13.05.2007, 22:50:37): oprava poslední věty textu
V poslední větě jsem opravila slovní spojení na "pohřební mince". Byla jsem totiž upozorněna dnešním výrobcem takových mincí, že slovní spojení "Charónova mince" je chráněno ochrannou známkou.
... (10.10.2007, 19:56:46 - Mail):
Je to ucházející , ale s ničím ste mi nepomohli
Přidání komentáře...
