Mahábhárata 1
28. února 2004, 19:45
Tak dobře, nechť mi sám Ganéša pomáhá. Dnes první díl až po narození všech budoucích protivníků...
O Mahábháratě jako literárním díle, jeho vývoji, vsuvkách, dataci a jazyku napíšu později. Převyprávím jen hlavní děj, tvoří jen asi čtvrtinu ze sto tisíc dvouverší celého eposu. Nevládnu sanskrtem a proto použiju převyprávění Vladimíra Miltnera: Mahábhárata aneb Velký boj, vydaný Albatrosem v roce 1988. Je to i bez vsuvek, ke kterým se můžeme případně vrátit zvlášť, protože jsou to většinou samostatná vyprávění, značně komplikovaný příběh. Pokud vám nebude něco jasné, ptejte se, budu odpovídat, jak nejlíp budu umět.
Hlavním dějovým motivem je pověst o velké válce, kterou spolu svedly dva úzce spřízněné rody Bharatovců, potomků legendárního krále Bharaty, o kterém se zmiňuje už Rgvéd. Území, o jehož nadvládu se bitva svedla, bylo územím na horní Ganze a Jamuně. Historikové se přiklánějí k hypotéze, že pověst je odrazem historické skutečnosti někdy z období prvního tisíciletí př.n.l., ale chybí jakékoli spolehlivé zprávy.
Mahábhárata prodělala jako literární útvar dlouhou historii, o tom později. Ale v úvodu je připsána mudrci Vjásovi, který je sám jednou z jednajících postav eposu. O jeho původu se hned tady na začátku zmíním. Vjása je synem potulného moudrého světce Parášary s převoznicí Satjavatí. Na Parášarovy milostné nabídky Satjavatí reagovala se strachem a svolila ke styku až tehdy, když jí Parášara slíbil, že zůstane pannou a nikdo je neuvidí. Tentýž den večer se Vjása narodil a hned od matky odešel do lesní samoty, aby se stal moudrým kajícníkem a světcem. Jen jí slíbil, že se objeví, až ho bude potřebovat a vzpomene si na něho.
Král Pratípa z rodu praotce Kurua neměl dlouhá léta žádné děti a velice se nad tím trápil. Odešel proto na břeh Gangy, aby tam konal pokání a tím pohnul bohy, aby mu dali syna, nástupce. V době jeho kajícnictví ho navštívila sama bohyně Ganga a sedla si v podobě půvabné dívky na jeho pravé koleno. Chtěla si ho vzít za muže. Král odmítl, ale přijal ji za svou snachu, Ganga totiž zvolila k posezení špatné koleno, měla jako manželka usednout na levé koleno. Po vysvětlení přijala Pratípův slib, že se stane ženou jeho budoucího syna. Opravdu se Pratípovi syn narodil, dali mu jméno Šantanu. Když povyrostl, potkal na břehu Gangy dívku, do které se zamiloval a požádal ji, aby se stala jeho ženou. Byla to Ganga a souhlasila pod podmínkou, že jí nikdy neřekne nevlídné slovo, ať bude dělat cokoli. Pokud by podmínku nesplnil, opustila by ho. Svatba byla náramná a život po ní také šťastný jen s jedním zádrhelem, každého syna, který se jí narodil, Ganga hodila do řeky. Nejdřív to Šantanu snášel, ale v případě osmého syna se už neudržel a zakázal jí to s hněvivými slovy. Ganga vysvětlila, že jejich synové byli polobohové Vasuové, kteří byli prokleti, aby se narodili jako lidé a ona je utopením vrátila zpět do říše polobohů. Posledního syna podle Šantanova rozkazu tedy ušetřila, nazvala ho Gangádatta, ale podle dohody zmizela i s dítětem. Šantanu zůstal sám, byl po smrti svého otce vladařem a vládl spravedlivě a moudře, ale po synovi se mu stýskalo a proto se po letech vydal k řece Ganze. Volal na Gangu, aby mu syna vrátila. Ta se vynořila i s Gangádattou, který už vyrostl v pěkného mladíka a syna mu předala. Šantanu se vrátil do hlavního města Hastinápury a prohlásil syna svým následníkem.
Ale za čas potkal Šantanu na břehu řeky Jamuny převoznici Satjavatí a zamiloval se do ní. Požádal jejího otce, náčelníka rybářů, o její ruku. Ten si ovšem dal poněkud tvrdou podmínku, chtěl, aby se následníkem trůnu stal syn, kterého by Šantanu se Satjavatí měl. Šantanu se smutně vrátil domů. Když to Gangádatta viděl, vyzvěděl, co otce trápí a sám odešel za otcem Satjavatí a zavázal se slibem čistoty a zřekl se následnictví. Gangádatta dostal od bohů za svůj slib nové jméno Bhíšma a od otce poněkud zvláštní dar, který se ovšem později docela hodil, totiž, že nezemře, dokud si to nebude sám přát.
Šantanu a Satjavatí měli dva syny, Čitrángadu a Vičitravírju. Když Šantanu umřel, Bhíšla posadil na trůn podle svého slibu nevlastního bratra Čitrángadu. Ale po několika letech král Čitrángada zemřel v boji s nepřátelským gandhárským králem, který Hastinápuru napadl. Protože Vičitravírja byl příliš mladý, byl Bhíšma jeho regentem. Staral se o svého nevlastního bratra dokonale. Když byl čas mladého krále oženit, vypravil se Bhíšma na obřad svajamvara várásíských princezen. Při obřadu svajamvara si princezny ze shromážděných nápadníků vybíraly manžela podle své vůle. (Tady jen malá poznámka, něco podobného známe i z našich pohádek, zajímavé je také, že chování, mravy a obřady týkající se kšatrijských princezen v Mahábháratě silně neodpovídají postavení žen v hindustické společnosti, zdá se, že dřív měly ženy podstatně víc volnosti.) Bhíšma všechny tři princezny unesl. Nejstarší z nich, Amba, byla ale silně rozhořčená, protože už měla vybraného snoubence, dokonce s ním byla už domluvená. Bhíšma to uznal a Ambu vrátil. Její sestry Ambiku a Ambáliku dal za ženy mladému králi. Ale tomu nebyl souzen dlouhý život, po sedmi letech radovánek umřel bez potomků na souchotě.
Jeho matka Satjavatí nabídla království i vdovy Bhíšmovi, ale toho vázal daný slib. Tehdy si Satjavatí vzpomněla na svého nejstaršího syna Vjásu, který se podle svého slibu hned před ní objevil. Slíbil, že se o královské potomstvo postará. (nepřipomíná vám to instituci levirátního manželství?). Potíž byla ovšem v tom, že Vjása jako celoživotní kajícník nevypadal zrovna vábně. Ambika hrůzou zavřela oči a její syn Dhrtaráštra se narodil slepý, druhá královna vdova Ambálika hrůzou zbledla a její syn Pándu se narodil bledý a chudokrevný. Když měla Ambika absolvovat ještě jeden pokus, zkusila podvod a poslala za sebe nastrojenou služku, ta se chovala k Vjásovi vlídně a narodil se jí syn Vidura, později jeden z nejmoudřejších a nejšlechetnějších mužů v zemi. Vjása pak zmizel znovu ve své lesní pustině, kde se oddával rozjímání a dílu nad posvátnými písmy.
Bhíšma zatím vychovával všechny tři, Dhrtaráštru, Pándua a Viduru, jako vlastní děti. Dhrtaráštra vynikal silou, Pándu byl obratný lukostřelec a Vidura se vyznal ve vědách. Králem se stal Pándu, protože Dhrtaráštra byl slepý a Vidura byl nízkého původu. Dobrý Bhíšma se také těmto princům staral o nevěsty. Pro Dhrtaráštru vyjednal Gandhárí, dceru krále Subaly, protože dostala od boha šivy slib, že bude mít sto synů. Gandhárí z úcty ke svému manželovi nosila pak celý život stuhu na očích. Ve Dvárace v jaduovském království se konal obřad svajamvara princezny Kuntí a Kuntí si vybrala za manžela Pándua. Později si Pándu vzal ještě Mádrí, sestru madrovského krále Šalji.
Tady je potřebná malá odbočka do historie. Kuntí jako mladá dívka vlídně a laskavě pohostila božského žrece Durvásase, známého děsně popudlivou povahou. Ale Kuntí se k němu chovala tak pěkně, že ji za odměnu obdařil mantrou, která jí dala možnost požádat o syna kteréhokoli z bohů. Kuntí tomu moc nevěřila a tak si kouzelné zaříkadlo hned vyzkoušela s bohem slunce Súrjou a narodil se jí syn Karna, s pevným bojovým krunýřem a zlatými náušnicemi. Kuntí byla ale tak zahanbená a zmatená, že Karnu hodila do řeky, zachránil ho vozataj Adhiratha a vychoval ho. Když už byl Karna větší chlapec, přišel za ním král bohů Indra v přestrojení za potulného bráhmana a požádal ho o jeho krunýř. Karna mu ho dal a výměnou dostal od Indry božský šíp, kterým mohl zabít kohokoli z bohů, polobohů, zloduchů nebo lidí, ale jen jednoho. O Karnovi bude dál ještě hodně povídání.
Pándu má tedy dvě krásné a urozené manželky, království vzkvétá a zdá se, že blaženosti nebude nikdy konec. Ale jednou si Pándu vyjel na lov a zastřelil gazelu při milostném laškování. Ale ouha, ona to nebyla gazela, ale bráhman, který si proměnou v gazelu chtěl vyzkoušet trochu jiná rozptýlení. A Pándua proklel, aby také zemřel při milování. Pándu se hluboce kormoutil, vražda bráhmana je totiž neodpustitelný hřích, vzdal se trůnu a odešel i s manželkami do lesní pustiny. Králem v Hastinápuře se stal Dhrtaráštra. Pándu sice se svými manželkami v pustině žil, ale nespal, protože měl strach o život. Navrhl proto Kuntí, aby si vybrala někoho, kdo by jí pomohl k dětem. Ta přiznala svou mantru (syna Karnu ne), a po poradě s manželem poprosila o spolupráci boha Dharmu, boha mravního řádu a spravedlnosti, tak se narodil Judhištira. Dalšího syna Bhímu měla Kuntí s bohem větrů Váju. O třetího syna se Kuntí postaral bůh Indra, narodil se rek Ardžuna.
Ve stejnou dobu byla těhotná také Dhrtaráštrova maželka Gándhárí, ale trvalo to už druhý rok a pořád nic. Když se dozvěděla, že mezitím má Kuntí už dva syny, rozzlobila se a pleskla se přes břicho. A narodila se koule masa velikosti dvouletého dítěte. Zděsila se a chtěla tu kouli vyhodit na smetiště, ale tu se zničehonic objevil Vjása a dobře poradil. Pokropili kouli studenou vodou, ta se rozpadla na sto a jeden kousek. Ty kousky zavřeli do džbánů s rozpuštěným máslem ghí a otevřeli až po dvou letech. Ze džbánů pak vyběhlo sto synů a jedna dcera. Při narození prvního Durjódhany bylo vidět mnoho nepříznivých znamení, proto moudrý Vidura radil králi, aby svého nejstaršího syna odvrhl, ale ten to neudělal.
Vrátíme se k Pánduovi. Jeho druhá manželka byla smutná, že nemá žádné děti a prosila manžela, aby se u Kuntí přimluvil, aby jí svou mantru půjčila. Té se sice nechtělo, ale nakonec se dala přesvědčit. Chytrá Mádrí počala s božskými dvojčaty Ašviny také dvojčata, Nakulu a Sahadévu. Všech pět bratří Pánduovců prospívalo dobře. Ale Pándu se neudržel, jednou nezvládl svou touhu po Mádrí a při milování zemřel. Na pohřební hranici manžela vystoupila i Mádrí, protože se cítila vinna manželovou smrtí.
V té době řekl mudrc Vjása své matce Satjavatí, že nadchází období úpadku a strastí a vyzval ji k odchodu do bezdomoví. Satjavatí odešla do lesní pustiny i s Ambikou a Ambálikou.
Po Pánduově smrti se všech pěti Pánduovců ujal Bhíšma a spolu s jejich bratranci, syny Dhrtaráštry, kterým říkali Kuruovci, je vychovával v Hastinápuře na královském dvoře.
Rubrika: náboženství Indie | Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
kryska (29.02.2004, 22:28:25): Skvělé!Tak a sem si to ještě relativně pamatuju. Odsud už mám jen tmu a zmatky - obdivuju,že se v tom vyznáš a ještě z toho uděláš čtivý příběh!
Přidání komentáře...
