Mahábhárata 3

škodlivá závislost a síla modlitby, taky vyhnanství

Když byl jednou Kršna na návštěvě u svých bratranců Pánduovců, udělali si s Ardžunou piknik na břehu řeky Jamuny. Přišel k nim bůh ohně Agni v podobě bráhmana a požádal je, aby mu pomohli se nasytit Indrovým lesem. Ardžuna a Kršna tedy střežili les, aby Agniho nikdo neznepokojoval. Les hořel děsným žárem, voda v potocích se začala vařit, požár trval čtrnáct dní a všechno živé uhořelo, na živu zůstalo jen šest bytostí, hadí muž Ašvaséna, dovedný démon Maja a čtyři ptáci šárngakové. Nasycený Agni slíbil za odměnu obstarat Ardžunovi Indrovy božské zbraně, pohasl a zmizel. Zachráněný démon Maja zase se svými pomocníky za čtrnáct měsíců vybudoval pro Kršnu tak nádherný palác, že ani žádný z bohů neměl krásnější, Kršna pak palác daroval Judhištirovi.

Judhištira chtěl uspořádat velkou královskou oběť rádžasúju a s Kršnou se o svém záměru radil. Ten mu dobře poradil, že by měl nejdřív porazit magadhského krále Džarásandhu a osvobodit šedesát osm králů, kteří jsou v jeho zajetí. Kršna, Ardžuna a Bhíma se této mise ujali okamžitě, v přestrojení za bráhmany přišli do sídelního města magadhského krále a vyzvali ho na souboj, Džarásandha si za prvního protivníka vybral Bhímu a ten ho porazil, roztrhl ho vedví. Pak osvobodili zajaté krále, kteří měli být obětováni bohu Šivovi a vrátili se domů. Všem bratřím se zdálo, že už mají zbraně, vojsko, spojence, ale ještě chtěli získat válečnou kořist, vyrazili proto každý na jednu světovou stranu a pokořili mnoho království, z jejich králů udělali svoje vazaly a s mnoha dary a válečnickou slávou se pak znovu vrátili domů, aby uspořádali velkou královskou oběť.

Ke slavnosti byli pozváni všichni spřátelení i spojenečtí králové, bráhmani, světci a kajícníci a samozřejmě také král Dhrtaráštra s královnou Gándhárí se všemi syny i dcerou. Na začátku slavnosti navrhl dobrý Bhíšma, aby všichni shromáždění uctili Kršnu, ale to se nelíbilo králi Šišupálovi a Kršnu i Bhíšmu svými slovy ostouzel a přítomní se začali dělit na dva tábory protivníků. Když Šisupála dál provokoval, pustil se do akce sám Kršna, který byl jeho bratrancem, Šišupála byl totiž synem sestry Kršnova otce. Kršna mu stokrát odpustil nejrůznější hanebnosti, kterých se Šisupála dopustil, ale teď vzal svůj božský disk a Šišupálovi srazil hlavu. Obřad rádžasuja pokračoval a byl zdárně dokončen.

Všichni hosté se rozjeli, jen Kuruovci se svým strýcem Šakunim, bratrem královny Gándhárí, zůstali ještě několik dní. Durjódhana Judhištirovi záviděl velkou královskou oběť, ale ještě víc mu záviděl ten skvostný palác. Prohlédl si ho od sklepa po věžičky, ale přihodilo se mu i pár nemilých věcí, jednou vrazil do zavřených křišťálových dveří, protože je považoval za otevřené, jindy se pokoušel otevřít dveře, které byly dokořán. Křišťálovou podlahu považoval za bazén a zdvihl si šaty, aby se nezamáčel, jindy si myslel, že má před sebou křišťálovou podlahu, ale spadl do bazénu. Byl prostě pro smích, hlavně Bhíma se mohl uchechtat. Durjódhana se vrátil domů do Hastinápury plný vzteku.

Šakuni si toho dobře všiml a navrhl mu chytrou pomstu. Věděl totiž, že Judhištira rád hraje vrhcáby, ale je přitom špatným hráčem. Se svolením starého krále Dhrtaráštry tedy Durjódhana vyzval Judhištiru ke hře. Pozvání vyřizoval Vidura, kterému se toto poslání vůbec nelíbilo. Ani Judhištirovi se do Hastinápury nechtělo, ale pozvání neodmítl. Hra byla vysoká, Šakuni hrál falešně a postupně nad Judhištirou vyhrál všechny jeho poklady, pak vozy, dobytek, nakonec království se všemi poddanými. Nakonec vsadil Judhištira do hry všechny své bratry, pak sám sebe a nakonec Draupadí. Prohrál všechno. Nejvíc se Durjódhana radoval z toho, že vyhrál Draupadí, nechal ji přivést do herny. Tam mezitím vzplála debata, jestli směl Judhištira, už jako otrok, vsadit do hry také Draupadí, názory byly rozdílné. Karna byl mínění, že Draupadí je teď otrokyní Kuruovců, kteří si s ní mohou udělat, co se jim zlíbí, a navrhl, aby ji vysvlékli z jejího sárí. Vysvlékání se ujal Duhšásana, mladší Durjódhanův bratr. Draupadí se v nejvyšší nouzi v modlitbě obrátila na Kršnu o pomoc a sárí se stalo nekonečné, kolik látky z ní Duhšásana strhl, tolik zase přibylo. Takovou potupu už nemohl vidět Bhíma a přísahal, že se Duhšásanovi pomstí, tehdy Duhšásana konečně zanechal svého marného úsilí. Stále ale nebyla zodpovězena otázka legálnosti vsazení Draupadí do hry. Odpověď chtěla znát sama Draupadí. Durjódhana se před Draupadí odhalil. (V převyprávění, které mám k dispozici, odhalil svoje stehno, ale berte v úvahu, že je to převyprávění pro mládež, které vyšlo v Albatrosu, takže odhalena byla nejspíš jiná část jeho těla, nemám možnost to ověřit jinde, protože všechny ostatní obsahy nejsou dostatečně podrobné). Bhíma mu za tento čin slíbil krutou pomstu. Tehdy se ujal akce sám král Dhrtaráštra, slíbil Draupadí splnit přání. Draupadí si postupně přála svobodu pro všech svých pět manželů. Dhrtaráštra jim svobodu udělil a poslal je zpátky do Indraprasthy. Ale Durjóddhana žadonil ještě o jeden hod kostkami, hrálo se o vyhnanství. Pokud Pánduovci prohrají, budou muset strávit dvanáct let ve vyhnanství a třináctý rok prožít tak, aby je nikdo nepoznal. Pokud by je někdo odhalil, vyhnanství by se prodloužilo o dalších dvanáct let. Šakuni znovu vyhrál.

Do vyhnanství se vydali jen bratři Pánduovci s věrnou Draupadí, matku Kuntí a svoje syny nechali na královském dvoře v Hastinápuře.

Mezitím Vidura, Vjása i božský mudrc Maitréja se pokusili, aby se Kuruovci s Pánduovci usmířili a zavolali je zpět. Když se to nepodařilo, Maitréja Kuruovce proklel. Také všichni spřátelení králové Pánduovce ve vyhnanství navštívili a slíbili jim svou pomoc po jejich návratu při velkém boji, který se už teď zdál nevyhnutelný, ale porušit jejich slib jim nedoporučili, Draupadí naléhala, byla tak ponížená, že chtěla okamžitou odplatu, přidal se k ní i Bhíma, ale Judhištira byl proti násilí. Chtěl doby vyhnanství použít k přípravě na velký boj, věděl, že všechno má svůj čas. Poslal proto Ardžunu za bohem Indrou, aby od Indry získal jeho božské zbraně.

Ardžuna se vydal do podhůří Himálájí, kde se opravdu setkal s Indrou v podobě světce, uctivě ho požádal o zbraně, ale byly mu slíbeny až uvidí tříokého Šivu s tojrzubcem. Ardžuna se usadil na místo a zahájil krutou askezi, netrvalo dlouho a Šiva se mu zjevil, věnoval mu všechny božské zbraně a naučil ho s nimi dovedně zacházet. Pak doprovodil Ardžunu do Indrova sídelního města. Ardžuna trávil čas v paláci svého otce Indry, poslouchal zpěv a hru nebeských pěvců gandharvů a pozoroval krásný tanec nebeských vil apsaras. Na pozvání Indrovo strávil Ardžuna v jeho království pět let. Indra si brzy všiml, že se Ardžunovi líbí apsaras Urvaší, a vyzval ji, aby Ardžunu naučila také všem podrobnostem milostného umění. Urvaší se Ardžuna také líbil, takže jí tento příkaz velice vyhovoval, ale když došla za Ardžunou a svou lásku mu nabídla, Ardžuna se velice zděsil. Urvaší totiž byla pramáti jeho rodu, líbila se mu, ale chtěl ji ctít jen jako matku. Urvaší se hrozně rozzlobila a Ardžunu za jeho odmítnutí proklela. Měl se stát kleštěncem, o kterého už nebude stát žádná žena. Ardžuna to pověděl Indrovi a Indra ho utěšil, kletbu omezil jen na jeden rok a to třináctý rok vyhnanství.

Mezitím žili ostatní v lese u řeky Sarasvatí. Jednou je navštívil mudrc Brhadašva, vyprávěl jim příběh o zlých následcích hazardní hry v kostky, ale hlavní bylo, že se ujal role učitele a Judhištiru naučil hrát vrhcáby tak dokonale, že už by ho nikdo neobehrál. Přesto se doba vyhnanství vlekla, Pánduovci se rozhodli putovat, prošli mnoho poutních míst, viděli města i městečka. nakonec došli až k prameni Gangy, ale Draupadí už nemohla dál. Tehdy si Bhíma vzpomněl na svého syna Ghatótkaču, připomínám, že je to jeho syn s Hidimbou. Ten se svými rákšasy všechny přenesl k posvátné hoře Kailásu, kde se na nějaký čas usadili. Sice je znepokojovali démoni, ale podařilo se jim nad nimi zvítězit. Po uplynutí pěti let se k nim v Indrově nebeském voze snesl Ardžuna, po přivítání jim předvedl všechny skvělé božské zbraně, které získal, ale potom je raději na radu božského mudrce Nárady odložil, aby je použil až v očekávaném velkém boji.

Všichni společně se pak vrátili k řece Sarasvatí. Tam jednou přepadl Bhímu velký had, mudrc Nahuša v hadí podobě. Na pomoc mu přispěchal Judhištira a musel zodpovídat hadovi jeho otázky, aby bratra osvobodil. Měl definovat, jak se pozná člověk stavu bráhmanského. Odpověděl, že je to člověk čestný, laskavý, pravdomluvný, klidný a mírný, který nepodléhá vzrušením z radosti ani z žalu. Ale had nebyl spokojen a chtěl vědět, co se stane se společenským pořádkem, když stav není určen zrozením, ale povahou. Odpověď uvedu celou, je zajímavá. "Nikdo si nemůže být jist čistotou svého stavu. Muži všech společenských stavů plodívají děti se ženami všech čtyř stavů, jak je potom možno určit stav dítěte? Jen jeho povaha, osobnost, jednání a chování jsou jisté a projevují se zřetelně. Což neřekl sám velký zákonodárce Manu, že mravný člověk smíšeného stavu je lepší než čistý dvojzrozenec se špatnou povahou a s hanebným jednáním?" Had odpověď uznal a Bhímu pustil. V době dešťů se Pánduovci vydali do království Jaduovců, za bratrancem Kršnou. Jeho oblíbená manželka chtěla radu od Draupadí, chtěla vědět, jak to Draupadí dělá, že ji všech pět manželů pořád tak miluje a dělají, co jí na očích vidí. Odpověď byla krajně nefeministická, spíš ve stylu, manželé jsou hlava rodiny, ale chytrá žena je jejich krkem, který s nimi pohybuje. (Je trochu delší, proto ji neuvádím celou, do našich podmínek je přece jen už poněkud nevhodná, ale jistě docela funkční).

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře