Pracovní Mahábhárata
18. března 2004, 18:12
Velký bratrovražedný boj
Zase vás budu otravovat s něčím osobním, ale prostě si musím aspoň takhle virtuálně popovídat. Dnes mám narozeniny a nadělila jsem si k nim výpověď.
Většina vás asi ví, že jsem profesí programátorka, taková ta správná vykopávka, která začala programovat na sálových počítačích, uměla svého času opravovat i děrné pásky (mladší už ani neví, co to bylo), přímo přístrojkem zvaným děrovátko. Jsem vystudovaná fyzička a vždycky jsem pracovala ve výpočetních odděleních výzkumných ústavů nebo ve vývojových odborech a páchala něco na pomezí správy naměřených dat a z nich prováděných vědeckotechnických výpočtů . V roce 1990 jsem se sice osamostatnila neb jsem se potřebovala starat o děti, které byly malé, a rodiče, kteří už tehdy byli dost staří, ale jako jednoosobová firma jsem vlastně dál dělala podobné věci jako externí spolupracovnice. Nejen pro své původní pracoviště, ale postupem času i pro jiné firmy, které potřebovaly programovat podobné věci.
Tak jsem taky před deseti lety začala pracovat pro jednu velkou, ba mamutí, firmu s celostátní působností. Pro jednu část, lépe jeden kolektiv, jejího vývojového oddělení jsem celou tu dobu dělala zpracování dat do semigrafické podoby podle jejich interních předpisů. Nebudu vás zahlcovat detaily. Navržené, naprogramované a zkoušené aplikace dostává jiné pracoviště stejné firmy k testování a připomínkám a pak uživatelé na několika desítkách pracovišť do rutinního provozu.
Až potud by to bylo celkem normální. Ale před několika lety jedna naše spolupracovnice, která odpovídala za metodickou stránku problému a byla vlastně takovým milým nárazníkem mezi oběma skupinami, vážně onemocněla a odešla do invalidního důchodu, (brzy pak zemřela, moc na ni vzpomínám). Spolupráce obou těchto pracovišť se začala velice kazit, lidé z nich začali dělat na sebe navzájem nejrůznější podrazy a vyčítat si nejenom pracovní nedostatky, ty jsou při takové práci dost obvyklé, ale nakonec snad i to, kdo se na koho křivě podíval, co kdo řekl, napsal a co tím vlastně myslel. S oběma skupinami jsem se v té době už dobře znala a všechny lidi v obou jsem vždycky měla ráda, snažila jsem se působit mírotvorně, jak jsem jenom mohla. Naší společné práci takové napětí zrovna moc neprospívalo a nejhůř byli nakonec vždycky biti chudáci koncoví uživatelé, kteří za nic nemohli a kterých je mi upřímně líto. Můj díl práce byl vlastně jednou z koncových aplikací, takže krutě závisel i na předchozích stupních, přitom právě jeho podoba ovšem pomáhala odhalit chyby při prvotním zpracování ukládaných dat.
Nebudu to protahovat. Nakonec mne jejich velký bratrovražedný boj přece semlel. A dnes jsem si tedy nadělila oznámení šéfům, že v letošním roce končím, obrázky předám do péče někoho jiného. Fantastické, to je vám taková úleva, nečekala jsem to. Práce to sice ještě bude jako na kostele, protože bych to chtěla předat tip top schopné rutinního provozu, určitě ještě přijdou horké chvíle, ale rozhodnutí už padlo.
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Trillian (18.03.2004, 18:47:46 - WWW):tak to gratuluji :o))
SuE (18.03.2004, 20:17:35):
njn na každé práci jsou lidi to nejlepší anebo to nejhorší ...
užívej si svobodu :-))
kryska (18.03.2004, 21:27:50):
Já Ti tu svobodu tak přeju! Nic není horšího než stabilní stres a napětí. A vědomí, že to nemá konce.
Shan (19.03.2004, 07:24:43): Gratuluji též!
čtu to až dnes, tak je to asi o den později, ale snad to nevadí. Doufám, že tvoje "osvobození" způsobí, že se tady objeví více pěkných článečků!
Přidání komentáře...
