Starý prodavač čaje

Žil kdysi jeden starý muž, který hostil ve volné přírodě poutníky čajem v překrásném okolí Kjóta. Na jaře vyhledával místa, kde rozkvetly nejkrásnější sakury, na podzim objevoval oblasti, kde se nejpůsobivěji zbarvilo javorové listí. Tam potom přinášel své náčiní, rozkládal podušky a čekal, až dorazí výletníci. Kjótští milovníci krásy z toho měli radost a scházívali se, kdekoli se usadil. Starý prodavač čaje se zanedlouho stal známým po celém hlavním městě.

Jen pár lidí vědělo, ža starý muž je ve skutečnosti skrytý mistr zenu. Již od dětství jej studoval a navštěvoval buddhostické učitele po celé zemi. Protože neustále cestoval, neměl žádný majetek a byl plně oddán učení buddhismu. Když dosáhl zenového probuzení, dal si závazek, že bude dál studovat a zdokonalovat se, aby neodbočil z cesty k úplnému osvícení tím, že by si předčasně osoboval právo na autoritu. Po dlouhém putování se vrátil do rodného kraje, kde pomáhal svému prvnímu učiteli. Když učitel zemřel, pověřil mistr vedením kláštera jednoho z žáků.

Sám odešel do Kjóta a navždy zanechal duchovního úřadu. V té době říkával: "Zda je něčí způsob obživy správný, záleží na jeho mínění, ne na tom, jak se to jeví ostatním. Já si nepřeji užívat výhod mnišského roucha k tomu, abych žil z dobročinnosti druhých."

A tak, aby se uživil, začal prodávat čaj. Často žertem říkával: "Jsem chudý a nemohu si proto dovolit jíst maso, a protože jsem starý, nemohu už uspokojit ženu. Prodávat čaj je pro mě to pravé."

Když někde otvíral svůj obchod, umístil před něj obvykle následující nápis" "Čaj vás bude stát tolik, kolik za něj dáte – sto liber zlata nebo pouhý měďák. Chcete-li, můžete dokonce popíjet zdarma, ale víc vám už slevit nemůžu."

Jednoho dne spálil všechny potřeby k přípravě čaje a přestal pracovat. Tehdy takto promluvil ke koši, ve kterém nosíval své čajové potřeby: " Vždycky jsem byl osamělý a chudý, nepatřil mi ani proužek půdy, ba ani motyka. Ty jsi mi byl po mnoho let nápomocen a doprovázel mě do jarních hor i k podzimním řekám, kde jsme prodávali čaj pod borovicemi i ve stímu bambusových hájů. A tak mi nechyběly peníze na jídlo a dožil jsem se více než osmdesáti let. Ale teď jsem tak stár, že nemám sílu tě více užívat. Skryji své tělo v Severní hvězdě a brzy nastane konec mým dnům. Aby tě v budoucnu nepotupily světské ruce, odměním tě extází ohně: proměň se uprostřed plamenů. Jak lze vyjádřit tuto proměnu? Vzplanutí končící v nekonečné čistotě, v níž je všechno stráveno. A zelené hory tyčí se jako vždy v bílých oblacích. Nyní tě svěřuji duchu ohně."

Roku 1763 zemřel ve své poustevně ve věku osmdesáti devíti let.

T.Cleary: Zenová hůl. Anekdoty a příběhy mistrů zenu. Votobia, 1995

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře