Světice nebo čarodějky
5. prosince 2006, 9:14
Peter Dinzelbacher: Světice nebo čarodějky? Osudy "jiných" žen ve středověku a novověku, Vyšehrad, Praha, 2003
Shrnutí oddílu Model ženské svatosti a stereotyp čarodějky
Shrnutí oddílu Model ženské svatosti a stereotyp čarodějky:
Od konce 12.století se rozvíjí typ mystické světice vyznačující se charismatickými dary – darem zjevení, vytržení, vidění, proroctví, stigmatizace. Bezprostřední kontakt s nadpřirozenou mocí se projevuje i tělesně, často byly ženy s těmito projevy považovány za svaté už během svého života a popis jejich svatosti zpětně posiloval další. Mystická invaze byla nejviditelnější v letech 1200 až 1600, ale v tomto časovém horizontu dochází ke změnám v hodnocení podobného chování. To, co bylo na počátku chápáno spíš jako projev boží milosti, se později stávalo stále víc podezřelým, stejné projevy totiž nemusely být způsobeny Duchem svatým, ale démonskou posedlostí. Velkou úlohu samozřejmě hrálo hodnocení nejbližšího okolí, hlavně zpovědníka, který mohl modelu svatosti pomáhat, ale také mohl svou svěřenkyni v jejích projevech brzdit. S přibývající skepsí církve k takovým projevům svatosti se také mění nařízený postoj jejich zpovědníků. Ve 13.4.století byly zaznamenávány všechny projevy mysticky nadaných žen, později, hlavně však v 16. a 17.století byli jejich zpovědníci už inkvizicí nuceni je od takových projevů odrazovat. Souběžně s podobným hodnocením svatosti se také rozmáhalo hodnocení projevů, které se považovaly za čarodějnické, pronásledování čarodějnic ve větší míře začíná zhruba o sto let později než nárůst charismatických světic. Rozvinutá démonologie scholastiky vedla k přesvědčení o čarodějnické sektě, která je spiknuta proti křesťanskému světu. Lidem byla dána možnost, a považovalo se to za záslužné, aby čarodějnice sami udávali. Vrchol pronásledování byl v 16. a 17.století. Pravděpodobně se opravdu čarovalo, snad jsou to pozůstatky předkřesťanských pohanských praktik, ale také předávané tradice lidového léčitelství. Pronásledování čarodějnic i ubývání charismaticky nadaných svatých žen spadá do doby osvícenství, kdy oboje postupně přestalo být bráno vážně. Projevy obojího jsou ovšem patrné až do dnešní doby. Celou dobu výskytu až do dnešní doby nejsou podobné projevy omezeny jen na ženy, ale vyskytují se stejně profilující se mužové, jen početně mnohem méně významní.
Poznámky:
Nesouhlasím příliš s hodnocením, že model mystických světic a čarodějnic je podobný až stejný. Myslím si, že v případě čarodějnic šlo často o předávané umění, které bylo třeba se učit, ať už šlo o léčitelství nebo pozůstatky rituálních praktik předcházejících náboženství příslušných oblastí. Také by se nemělo zapomínat na psychotropní látky, které se v této oblasti lidské činnosti užívaly, (jmenuji třeba blín,) které podobné zážitky navozují. Zato projevy mysticky nadaných světic vyvolávají jen představu duševní poruchy v autentických případech, nebo projev snahy o politickou moc a vliv v případě naaranžovaném. Je ovšem pravděpodobné, kniha k tomu přináší mnoho důkazního materiálu, že mezi oběma skupinami „mystických“ zážitků existoval plynulý přechod, takže stejné chování mohlo být hodnoceno oběma způsoby.
Nejzajímavější částí uvedeného oddílu se mi zdálo vypočítávání předpokladů pro vznik a rozšíření stereotypu čarodějky, ale je příliš stručné a schematické, téma by si zasluhovalo podrobnější historicko-sociologický rozbor.
Peter Dinzelbacher: Světice nebo čarodějky? Osudy "jiných" žen ve středověku a novověku, Vyšehrad, Praha, 2003
Rubrika: křesťanství | Autor: didactylosOd konce 12.století se rozvíjí typ mystické světice vyznačující se charismatickými dary – darem zjevení, vytržení, vidění, proroctví, stigmatizace. Bezprostřední kontakt s nadpřirozenou mocí se projevuje i tělesně, často byly ženy s těmito projevy považovány za svaté už během svého života a popis jejich svatosti zpětně posiloval další. Mystická invaze byla nejviditelnější v letech 1200 až 1600, ale v tomto časovém horizontu dochází ke změnám v hodnocení podobného chování. To, co bylo na počátku chápáno spíš jako projev boží milosti, se později stávalo stále víc podezřelým, stejné projevy totiž nemusely být způsobeny Duchem svatým, ale démonskou posedlostí. Velkou úlohu samozřejmě hrálo hodnocení nejbližšího okolí, hlavně zpovědníka, který mohl modelu svatosti pomáhat, ale také mohl svou svěřenkyni v jejích projevech brzdit. S přibývající skepsí církve k takovým projevům svatosti se také mění nařízený postoj jejich zpovědníků. Ve 13.4.století byly zaznamenávány všechny projevy mysticky nadaných žen, později, hlavně však v 16. a 17.století byli jejich zpovědníci už inkvizicí nuceni je od takových projevů odrazovat. Souběžně s podobným hodnocením svatosti se také rozmáhalo hodnocení projevů, které se považovaly za čarodějnické, pronásledování čarodějnic ve větší míře začíná zhruba o sto let později než nárůst charismatických světic. Rozvinutá démonologie scholastiky vedla k přesvědčení o čarodějnické sektě, která je spiknuta proti křesťanskému světu. Lidem byla dána možnost, a považovalo se to za záslužné, aby čarodějnice sami udávali. Vrchol pronásledování byl v 16. a 17.století. Pravděpodobně se opravdu čarovalo, snad jsou to pozůstatky předkřesťanských pohanských praktik, ale také předávané tradice lidového léčitelství. Pronásledování čarodějnic i ubývání charismaticky nadaných svatých žen spadá do doby osvícenství, kdy oboje postupně přestalo být bráno vážně. Projevy obojího jsou ovšem patrné až do dnešní doby. Celou dobu výskytu až do dnešní doby nejsou podobné projevy omezeny jen na ženy, ale vyskytují se stejně profilující se mužové, jen početně mnohem méně významní.
Poznámky:
Nesouhlasím příliš s hodnocením, že model mystických světic a čarodějnic je podobný až stejný. Myslím si, že v případě čarodějnic šlo často o předávané umění, které bylo třeba se učit, ať už šlo o léčitelství nebo pozůstatky rituálních praktik předcházejících náboženství příslušných oblastí. Také by se nemělo zapomínat na psychotropní látky, které se v této oblasti lidské činnosti užívaly, (jmenuji třeba blín,) které podobné zážitky navozují. Zato projevy mysticky nadaných světic vyvolávají jen představu duševní poruchy v autentických případech, nebo projev snahy o politickou moc a vliv v případě naaranžovaném. Je ovšem pravděpodobné, kniha k tomu přináší mnoho důkazního materiálu, že mezi oběma skupinami „mystických“ zážitků existoval plynulý přechod, takže stejné chování mohlo být hodnoceno oběma způsoby.
Nejzajímavější částí uvedeného oddílu se mi zdálo vypočítávání předpokladů pro vznik a rozšíření stereotypu čarodějky, ale je příliš stručné a schematické, téma by si zasluhovalo podrobnější historicko-sociologický rozbor.
Peter Dinzelbacher: Světice nebo čarodějky? Osudy "jiných" žen ve středověku a novověku, Vyšehrad, Praha, 2003
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Dhal (05.12.2006, 13:33:08):Čo iné je ena ako nepriatež priatežstva, trest, ktorému sa nedá uniknú, nevyhnutný diabol, prirodzené pokuenie, domáce nebezpečenstvo, pohroma, po ktorej túime, ujma, ktorú vopred predpokladáme, diabol od prírody mažovaný krásnymi farbami! Preto by bolo hriechom necha ju rozvies sa, keď môe by draná pod zámkom.. (Malleus Maleficarum)
Tým, samozrejme, nevyjadrujem svoj názor na eny :)) Mala by to by len ilustrácia k odporúčanej literatúre.
(A vežmi neprimerané, ale farbisté vyjadrenie radosti, e didactylos zase je tu)
Lotrov (06.12.2006, 00:23:26 - WWW): ahoj,
zajímavej blog, jsem budu chodit častěji. měj se. L
Dhal (06.12.2006, 00:24:51):
Ospravedlňujem sa za zmätok v predchádzajúcom texte. Vidím ho až pri pohľade z druhého pčítača a pravdepodobne som ho spôsobil kopírovaním textu, ktorý používal iné nastavenie jazyka.
Přidání komentáře...