3.komentář
16. prosince 2006, 16:11
Přidávám komentář k doporučené četbě.
Georges Duby: Rytíř, žena a kněz. Manželství ve Francii v době feudalismu.
Děkuji za četbu právě této knihy. Delší čas mne totiž zaměstnává otázka, na čem je postavena naše západní evropská kultura. Protože se domnívám, že každá kultura žije i umírá se svými základy, pokusila jsem se definovat si pro sebe ten nejpodstatnější rys kultury, ve které žiji. Myslím si, že je to důraz na individuální svobodu. Další otázkou ovšem bylo, kde se právě takový důraz vzal. Četla jsem studii profesora Horyny o monoteismu[1], sdílím jeho postoj k exkluzivnímu monoteismu, ale nezdá se mi, že by nároky monoteismu v křesťanském provedení automaticky vedly ke zpochybňování východisek a tím k moderním formám revolty, k renesanci, reformaci, vědě, osvícenství a dalším myšlenkovým proudům naší tradice. Islám je také monoteistický a k zpochybnění Zjevení a kritickému zkoumání historie v něm nedošlo dodnes. Mohlo by se namítnout, že je rozdíl mezi monoteismem, který se utváří ortodoxně a monoteismem, kde je nejdůležitější ortopraxe, ale i tak to není vysvětlení dostatečné. Ani pravoslavné křesťanství neprošlo obdobím pochybností o základech. Snažila jsem se najít jiné vysvětlení, návaznost na antickou tradici je spíš mýtus renesance, a bylo by to zaměňování příčin a následků. Je samozřejmě jasné, že největší podíl na západním vývoji mají ekonomické a sociální podmínky. A právě zkoumání vzájemného zápasu církve a aristokracie o chápání manželství jako svorníku společnosti, které jsem se zájmem četla v doporučené knize, mi ukázalo, kde je zřejmě potřeba hledat začátek toho tíhnutí ke svobodě. Po zhroucení administrativy západořímské říše měla vznikající aristokracie poměrně značnou volnost právní, ekonomickou i politickou. V tom je právě rozdíl naší kultury proti kulturám centralizovaným, jejichž ekonomický život byl závislý na spolupráci celé pospolitosti a tím na centrální správě, a kde bylo náboženství se světskou vládou spojeno. Aristokracie později o své pole působnosti musela bojovat nejen s centralizujícími tendencemi jednotlivých panovníků vznikajících větších územních celků, ale také se stále více bohatnoucí a centralizovanou mocí církve, která uplatňovala své právní nároky na stejnou oblast jako moc světská. Právě tento boj všech zúčastněných stran o nadvládu vedl k prvním chartám osobních lidských práv[2]. Myšlenka osobních práv se pak šířila shora dolů a posilovala dalšími nekončícími souboji. Vedla také ke svobodě myšlení, zkoumání, k vědě i technologickému rozvoji. Druhou stranou této nesmírně rychlé expanze je ovšem nestabilita podobného stavu, kultura může v důsledku tak rychlého rozvoje zahynout na vydrancování přírodních zdrojů. Ale to už je zcela jiná otázka, než kterou se komentovaná kniha zabývala.
[1] B.Horyna, studie Monoteismus, v Judaismus, křesťanství, islám, Olomouc 2003
[2] Magna charta libertatum z 15.6.1215
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Saša (20.12.2006, 10:07:28 - Mail): Zdroj "evropanství"?Jiný pohled je zde:
http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=988
Přidání komentáře...
