Balaámovo proroctví z Dér Allá
26. června 2004, 21:40
Na jaře roku 1967 objevila holandská archeologická expedice v jordánské lokalitě Dér allá nedaleko vádí Zarqá (potok Jabok ze Starého zákona) pozůstatky textu, jehož první řádek zmiňoval neizraelského proroka Balaáma, syna Beórova, kterého známe i z biblického textu, v oddíle Nu 22-24. Ze 119 štukových úlomků popsaných červeným a černým inkoustem se podařilo sestavit dva neúplné texty, původně zaznamenané asi na omítce jedné z místních budov. Oba jsou psané v archaické aramejštině, datované do 1.poloviny 8.století př.n.l. První zachycuje prorocké vidění eschatologického zničení světového řádu.
Toto je sepsání Balaáma, syna Beórova, muže vidoucího bohy.
Takový byl. I přicházeli k němu v noci bohové a promlouvali k němu podle výnosu Elova. A řekli Balaámovi, synu Beórovu" "Toto učiní El v budoucnosti. Nikdo to ještě neviděl, nikdo se o tom nedoslechl!" A Balaám vstal nazítří z lože a naříkal po dny mnohé. A nemohl jíst a postil se a pláčem se zalykal. A vstoupili k němu mužové lidu jeho a řekli Balaámovi, synu Beórovu:" Proč postíš se a proč pláčeš?" I řekl jim: "Usedněte, sdělím vám, co všemocní učiní! Jen pojďte a vizte konání bohů!
Sdružili se bohové a svolali sněm všemocní a toto řekli Šawle"
"Zavaž, zahal nebesa mrákavou svou, by rozprostřela se na nich temnota a nikoli jas, černava a nikoli záře!
Kéž vyvoláš úděs mrákavou temnou a kéž ji navěky neodstraníš!"
Tehdy vrabec bude spílat orlu a hlas supů se ponese ozvěnou.
Čáp ukořistí ptáčata sokola a výr ptáčata volavky.
Vlaštovka zneváží holubici a úpolník veškeré ptactvo nebeské.
A na místě kam vodila kůzlata pastýřova hůl, na místě, kam vodil ovce pastýřův prut, jen zajíci budou požírat býlí.
Divocí osli tam budou popíjet víno a hyeny budou naslouchat jejich naučením.
Mláďata liščí se tam budou vysmívat mudrcům.
A chudačka se bude vonět myrhou a kněžka se oděje pytlovinou a počne kvílet.
Dána bude knížeti jen bederní rouška ovazovací, váženost muže váženého a váženost ženy vážené pominou.
I hluší zdaleka zaslechnou válečný ryk a každý uvidí nepokoje.
Šaggar a Aštar poženou národy, jako když před levhartem utíká sele.
Synové lidští zahubeni a pokořeni budou.
V prvním řádku je dedikace proroku Balaámovi. Tradovaná proroctví byla opatřovaná nadpisem se jménem autora i ve Starém zákonu (skoro u všech prorockých knih hned v prvním verši). Balaám je titulem vidoucí zařazen mezi proroky. Z textu vyplývá, že znamení mu bohové dávali ve snu, prorocký výklad snů byl uplatňován i v tradičních vrstvách izraelského náboženství, později byla tato divinační technika zpochybňována a sám Bileám je líčen spíš jako extatik.
Vlastímu proroctví předchází ještě vyprávěcí úvod o nočním zření věcí budoucích, které Balaámovi seslal nejvyšší bůh El a které bylo tak hrůzné, že přimělo Balaáma k sebeponižujícím ritualizovaným gestům, kterými se pokoušel odvrátit hrozící nebezpečí. (Můžeme srovnat v jiném kontextu s pasáží 2S12,15-23 kde se David snaží pokáním odvrátit smrt syna). Pokání Balaámovo k němu přivádí zástupce lidu, kteří za ním přicházejí jako za svým předákem, měl by tedy podobnou funkci jako Samuel, prorok a zároveň vůdce lidu. Balaám svoje líčení proroctví uvádí ve verších. Bohové se usnesli uvrhnout lidstvo do záhuby. Výnos zazněl na božském sněmu, vidíme tedy, že podobná závažná rozhodnutí nebyla v kompetenci jednoho, i když nejvyššího boha. Podobné božské sněmy jsou známy v celém semitském kulturním prostředí, dokonce i ve Starém zákonu je ještě zbytek podobného uvažování v představě Jahveho obklopeného nebeskými zástupy. Záhuba není zdůvodněna, její realizace je svěřena bohyni, jméno není příliš jasné, protože text je v tomto místě narušen. Dá se podle badatelů předpokládat, že jde o bohyni podsvětí. Její prací jsou pořádky na světě převráceny. Všeobecnou paniku vyvolává zahalení v temnotu, následuje ojedinělá vize ptáků s abnormálním chováním, pak vpád divoké zvěře na kultivovanou půdu a nakonec obraz lidského světa s rozkladem stávajících hodnot.
Antalík D.: Orákula v aramejských a zajordánských nápisech (9.a 8.století př.n.l.), 4.kapitola, Theologická revue 71/4 (2000)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
M.A.D. (27.06.2004, 13:41:35): DidactylosZaujimave rozpravanie. Iba potvrdzuje, ze biblia je subor pravdivych (nielen historickych kniziek). Pre mna je z tohoto pribehu zvlastne najma to, ze niekto zostava zdeseny viziou apokalipsy ludstva. V dnesnom svete by snad nikto ani slzicku nevyronil nad osudom ludstva ako takeho. A hoci som veriaci, musim priznat, ze by mi to tiez bolo fuk. Co to vsak musi byt za sila a hroza, ked to sposobuje taketo reakcie "vidiacich" jednotlivcov? (Vid Daniel, Jan atd)
didactylos (28.06.2004, 08:18:10): pro M.A.D.
Myslím, že jsme si už zvykli, že apokalypsy se odehrávají na světě dnes a denně v přímém přenosu. Ale tehdy nebyl život o nic lehčí (spíš naopak) a reakce proroka je spíš snahou zapůsobit na bohy užitím částí pohřebního ritu. O pohřebních zvyklostech té doby taky napíšu...
Přidání komentáře...
