Noèní úvahy
None

Orákulum jako politický prostředek

28. června 2004, 15:09


Docela mne potěšilo, když jsem zjistila, že politické zasahování proroků nebylo zvláštností starozákonního Izraele. Stejným nešvarem trpěli i proroci okolních národů. Asi je logické, že "vidoucí" podlehnou pokušení ovlivňovat zákulisními machinacemi chod svého státu. Koneckonců dělají to dodnes.

Přidávám výtah z první kapitoly studie "Orákula v aramejských a zajordánských nápisech (9. a 8.století př.n.l.)".

Prorocké texty jsou známé už z 1.poloviny 2.tisíciletí př.n.l. z královských archivů v Mari na pomezí Sýrie a Mezopotámie. Ale je obtížné srovnávat je se starozákonními proroky, protože texty od sebe odděluje celé jedno tisíciletí. Proto je lépe srovnávat chování starozákonních proroků s těmi profétickými látkami, které se zachovaly v epigrafickém materiálu Aramejců a Zajordánců, hlavně  Amónců a Moábců. Pocházejí z 9. a 8.století, kdy se i v Izraeli začala formovat prorocká tradice. Aramejci a Zajordánci navíc představují nejbližší příbuzné v rámci severozápadosemitské jazykové větve a mají podobné sociokulturní prostředí a podobnou minulost, všichni se ve svém prostoru objevují okolo 1200 př.n.l. a mají nomádský způsob života teprve postupně nahrazený usídlením ve městech, také jejich politická struktura je podobná, postavení nevelkých městských států, které střídavě dobývají a ztrácejí přilehlá území a zároveň stále čelí hrozbě ovládnutí některou ze současných mocností, Egypta, Asýrie nebo Babylonu. Ale známe o nich jen málo, hlavně proto, že si pro zápisy zvolili takový typ materiálu, který brzy podléhá zkáze, zápisy byly provedeny nejčastěji na papyru a kůži. Proto jsou o to cennější doklady vytesané do kamene, vyryté do pečetítek nebo zapsané inkoustem na střepech keramických nádob.

Zakirova stéla
Zakirova stéla, dnes uložená v pařížském Louvru byla objevena v roce 1903. Zapsat ji nechal aramejský panovník Zakir, který ovládal království chamátské ve střední a luašské v severní Sýrii. Nepocházel zřejmě z místního královského rodu, proto jeho metropoli Chazrák oblehla vojska koalice okolních králů kolem roku 796 př.n.l. Podle stély Zákira učinil králem samotný Ba'al-šamajin, v překladu Pán nebes, Ba'al nebeský. Ze Starého zákona známe několik podobných situací, už v případě prvního izraelského krále Saula a jeho vybrání prorokem Samuelem (1S9,15) stejně pak při jeho zavržení a vybrání krále Davida (1S16,1-13). Podobně převzetí moci nad severním královstvím Jarobeámem I až po věštném výroku Achijáše šíloašského (1Kr11,29-39). Později krále Jehú zplnomocnil na základě věštby některý z proroků Elíšovy školy (2Kr9,1-10). Je zřejmé, že výběr nového panovníka, který se nemůže prokázat správným původem, musí být ospravedlněn orákulem seslaným nejvyšším bohem a tlumočeným prorokem.
Text Zákirovy stély hovoří jasně:
A Ba'al nebeský mě vyvolil a stál při mně. A ustanovil mě králem Ba'al nebeský v Chazráku.
Pak jsem pozdvihl svou ruku k Ba'alovi nebeskému. A Ba'al nebeský mne vyslyšel. A promluvil ke mně Ba'al nebeský skrze jasnovidce a skrze předpovídače.
A řekl mi Ba'al nebeský: "Neboj se, neboť já jsem tě ustanovil králem a já budu stát při tobě a já tě zachráním před všemi těmito králi, kteří zřídili proti tobě obléhací val."
A řekl mi Ba'al nebeský: "Zničím všechny ty krále, kteří zřídili proti tobě obléhací val".

Antalík D.: Orákula v aramejských a zajordánských nápisech (9. a 8.století př.Kr), Theologická revue 71/4 (2000)

Rubrika: starověký Přední východ  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (4)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Balaámovo proroctví z Dér Allá

26. června 2004, 21:40


Na jaře roku 1967 objevila holandská archeologická expedice v jordánské lokalitě Dér allá nedaleko vádí Zarqá (potok Jabok ze Starého zákona) pozůstatky textu, jehož první řádek zmiňoval neizraelského proroka Balaáma, syna Beórova, kterého známe i z biblického textu, v oddíle Nu 22-24. Ze 119 štukových úlomků popsaných červeným a černým inkoustem se podařilo sestavit dva neúplné texty, původně zaznamenané asi na omítce jedné z místních budov. Oba jsou psané v archaické aramejštině, datované do 1.poloviny 8.století př.n.l. První zachycuje prorocké vidění eschatologického zničení světového řádu.

Toto je sepsání Balaáma, syna Beórova, muže vidoucího bohy.
Takový byl. I přicházeli k němu v noci bohové a promlouvali k němu podle výnosu Elova. A řekli Balaámovi, synu Beórovu" "Toto učiní El v budoucnosti. Nikdo to ještě neviděl, nikdo se o tom nedoslechl!" A Balaám vstal nazítří z lože a naříkal po dny mnohé. A nemohl jíst a postil se a pláčem se zalykal. A vstoupili k němu mužové lidu jeho a řekli Balaámovi, synu Beórovu:" Proč postíš se a proč pláčeš?" I řekl jim: "Usedněte, sdělím vám, co všemocní učiní! Jen pojďte a vizte konání bohů!
Sdružili se bohové a svolali sněm všemocní a toto řekli Šawle"
"Zavaž, zahal nebesa mrákavou svou, by rozprostřela se na nich temnota a nikoli jas, černava a nikoli záře!
Kéž vyvoláš úděs mrákavou temnou a kéž ji navěky neodstraníš!"
Tehdy vrabec bude spílat orlu a hlas supů se ponese ozvěnou.
Čáp ukořistí ptáčata sokola a výr ptáčata volavky.
Vlaštovka zneváží holubici a úpolník veškeré ptactvo nebeské.
A na místě kam vodila kůzlata pastýřova hůl, na místě, kam vodil ovce pastýřův prut, jen zajíci budou požírat býlí.
Divocí osli tam budou popíjet víno a hyeny budou naslouchat jejich naučením.
Mláďata liščí se tam budou vysmívat mudrcům.
A chudačka se bude vonět myrhou a kněžka se oděje pytlovinou a počne kvílet.
Dána bude knížeti jen bederní rouška ovazovací, váženost muže váženého a váženost ženy vážené pominou.
I hluší zdaleka zaslechnou válečný ryk a každý uvidí nepokoje.
Šaggar a Aštar poženou národy, jako když před levhartem utíká sele.
Synové lidští zahubeni a pokořeni budou.

V prvním řádku je dedikace proroku Balaámovi. Tradovaná proroctví byla opatřovaná nadpisem se jménem autora i ve Starém zákonu (skoro u všech prorockých knih hned v prvním verši). Balaám je titulem vidoucí zařazen mezi proroky. Z textu vyplývá, že znamení mu bohové dávali ve snu, prorocký výklad snů byl uplatňován i v tradičních vrstvách izraelského náboženství, později byla tato divinační technika zpochybňována a sám Bileám je líčen spíš jako extatik.

Vlastímu proroctví předchází ještě vyprávěcí úvod o nočním zření věcí budoucích, které Balaámovi seslal nejvyšší bůh El a které bylo tak hrůzné, že přimělo Balaáma k sebeponižujícím ritualizovaným gestům, kterými se pokoušel odvrátit hrozící nebezpečí. (Můžeme srovnat v jiném kontextu s pasáží 2S12,15-23 kde se David snaží pokáním odvrátit smrt syna). Pokání Balaámovo k němu přivádí zástupce lidu, kteří za ním přicházejí jako za svým předákem, měl by tedy podobnou funkci jako Samuel, prorok a zároveň vůdce lidu. Balaám svoje líčení proroctví uvádí ve verších. Bohové se usnesli uvrhnout lidstvo do záhuby. Výnos zazněl na božském sněmu, vidíme tedy, že podobná závažná rozhodnutí nebyla v kompetenci jednoho, i když nejvyššího boha. Podobné božské sněmy jsou známy v celém semitském kulturním prostředí, dokonce i ve Starém zákonu je ještě zbytek podobného uvažování v představě Jahveho obklopeného nebeskými zástupy. Záhuba není zdůvodněna, její realizace je svěřena bohyni, jméno není příliš jasné, protože text je v tomto místě narušen. Dá se podle badatelů předpokládat, že jde o bohyni podsvětí. Její prací jsou pořádky na světě převráceny. Všeobecnou paniku vyvolává zahalení v temnotu, následuje ojedinělá vize ptáků s abnormálním chováním, pak vpád divoké zvěře na kultivovanou půdu a nakonec obraz lidského světa s rozkladem stávajících hodnot.

Antalík D.: Orákula v aramejských a zajordánských nápisech (9.a 8.století př.n.l.), 4.kapitola, Theologická revue 71/4 (2000)

Rubrika: starověký Přední východ  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (2)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Partnerky

25. června 2004, 16:48


Uveřejňuji výtah ze studie Dalibora Antalíka: Jahve a jeho paredros v náboženství předexilního Izraele, uveřejněné v Religiu 2/96.

Slovem paredros je míněn ženský protějšek maskulinního boha, v tomto případě Jahveho. Slovem předexilní je vymezena vývojová fáze izraelského náboženství od historického počátku v průběhu 13.století př.n.l. do dobytí Jeruzaléma roku 587/6 a deportace části hebrejské populace do babylonského zajetí. Toto datum bylo nejen výrazným zlomem v politickém životě Izraele, protože znamenalo ztrátu politické samostatnosti, ale bylo i výrazným mezníkem ve vývoji náboženské kultury. Dělení dějin izraelského náboženství na předexilní a poexilní je v poslední době významější, protože většina odborníků zastává hypotézu, že se monoteismus izraelského náboženství prosadil právě v období babylonského zajetí. V dobách předexilních byla teologie i kult boha Jahveho jednou z mnoha teologií a kultů, které byly v Izraeli živé. Přes výzvy prorockých škol k monolatrii byla izraelská náboženská kultura polyteistická.

Proto je legitimní ptát se, jestli bůh Jahve nebyl spojován s nějakým svým ženským protějškem. Kromě určitých indicií ve vlastním textu Tenachu se lze dovolávat i mimobiblického materiálu, aramejsky psaných papyrů a ostrak z konce 5.století př.n.l. z hornoegyptského Jébu (řecky Elefantiné). Tam existovala judejská komunita, z jejího písemnictví jsou doložena jména několika božstev, kromě jhwh ve zkráceném tvaru jhw, jsou uváděna jména Bet-el, Haram-bet-el, Ašim-bét-el, Anat-bet-el, Anat-Jáhú. Všechny složky těchto jmen jsou známé jako jména božstev severozápadních Semitů. Vzhledem k pátrání po ženském protějšku je nejzajímavější spojení Anat-Jáhú, které je použito v přísežné formuli, kde přísahající se zaklíná Jáhúem, chrámem a Anat-Jáhú.  Nejpravděpodobnější vysvětlení je, že se myslí Jáhúova Anat. Bohyně Anat je známá především z ugaritského písemnictví, kde vystupuje po boku nejvýznamějšího, ale ne nejvyššího boha bouře Baala. Její kult byl ve 2.tisíciletí rozšířen i v jiných oblastech, doklady máme z Márí i z Egypta v období Nové říše. V době královské o Anat v oblasti Syropalestiny nejsou přímé informace, její jméno se objevuje v osobních jménech – soudce Samgar je označen jako syn Anatin Sd 5,6 a označení míst – judská lokalita Dům Anatin Joz 15,59. Neřítomnost zmínek o uctívání Anat v palestinské oblasti od počátku 1.tisíciletí př.n.l. vedla dříve badatele k domněnce, že výskyt složeniny s Anatiným jménem byl dílem elefantinských Judejců. To z hlediska současného bádání není přesvědčivé. Elefantinská diaspora vznikla již na přelomu 7. a 6.století ze žoldnéřů za saiské dynastie, tedy ještě v době před pádem Jeruzaléma. Proto jejich náboženské představy mohou odrážet situaci v Palestině na sklonku předexilního období. Z jejich korespondence víme o jejich zájmu na uchování vlastních tradic, protože po zničení elefantinského chrámu při pogromu roku 410 př.n.l. si dopisovali s jeruzalémskými i samařskými kněžími o jeho obnově. Dalším argumentem je složenina Anat-bet-el, která je kromě elefantinských textů doložena i ve dvou novoasyrských textech a znamená ženský protějšek boha Bét-ela. Proto se zdá pravděpodobné, že ani v případě Anat-Jáhú to nebylo jinak. Navíc se zdá, že elefantinské náboženské struktury jsou svázány se severním izraelským královstvím. Samotné tvary božských jmen ukazují na severoizraelský původ.

Dalším mimobiblickým dokladem je epigrafický materiál z Kuntillet Adžrúd a Chirbet el_Qóm. Obojí bylo objeveno koncem 60.let 20.století. Nápisy z obou nalezišť potvrzují Jahveho kult v jižní Palestině v období rozděleného království, ale zároveň s Jahvem jmenují bohyni Ašeru. Vznik nápisu vytesaného na stěnu hrobky je datován na konec 8.století př.n.l. a jeho předpokládané čtení zní "požehnaný Urijáhú skrze Jahveho a jeho Ašeru". Druhý nález pochází z budovy, pravděpodobně svatyně, je z přelomu 9. a 8.století př.n.l. Na obrovské hliněné nádobě je žehnací formule "Požehnáni buďte skrze Jahveho samařského a jeho Ašeru". Na další nádobě byla rozluštěna slova "skrze Jahveho témaského a jeho Ašeru". Bohyně Ašera je také známá z Ugaritu, kde je ženským protějškem nejvyššího boha ugaritského panteonu boha Ela. Její kult je doložen i v jiných semitských lokalitách, vždycky stojí po boku nejvyššího boha. Postava Ašery je doložitelná i v textu Starého zákona. Sice je pravda, že se často jedná jen o kultický symbol této bohyně, druh posvátného dřevěného kůlu. Starozákonní tradice její kult dokládají v hojné míře, důrazně proti němu vystupuje hlavně teologický proud spojený s knihou Deuteronomium. Z výroků "deuteronomistické školy" je jasné, že se snažili Ašeřin kult spojit s baalovským kultem. Podnětem, který způsobil odsudky tohoto typu mohlo ovšem být, že právě v Jahveho kultu mělo uctívání Ašery jako jeho ženského protějšku své pevné místo. Ašeřin posvátný symbol byl ušetřen přes všechny čistky nejen v severním Jahveho samařském chrámu 2Kr 13,6, ale i v judském království až do radikální Jóšijášovy reformy 2Kr 23,6. Nejzajímavějším důkazem je ovšem sám text Dt16,21, kde je zakázáno stavět symbol Ašery vedle Jahveho oltáře.

Zdá se tedy, že v původní archaické struktuře izraelského náboženství měl bůh Jahve svoji partnerku, v severopalestinské oblasti byl snad spíš spojován s bohyní Anat, v jižním Judsku s bohyní Ašerou. Plnost božství v tehdejší době byla vyjádřena spojením muřského i ženského aspektu.

(Proč by vlastně chudák nejvyšší bůh měl být sám, rodina patřila přece k největšímu požehnání všech.)

Antalík D.: Jahve a jeho paredros v náboženství předexilního Izraele, Religio 2/96, 127-137

Rubrika: starověký Přední východ  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (0)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Šachar a Šalim

23. června 2004, 15:05

Tabulka z Ugaritu KTU 1.23, která obsahuje kultické instrukce, liturgické části i mýtus. Mýtus vypráví o zrození božských dvojčat, Šachara a Šalima, venušovská božstva v aspektu Jitřenky a Večernice. Nejpravděpodobnější výklad spojuje celek na tabulce s kultem královské svatby i s předsvatební obřízkou a plozením následníka trůnu.

Celý článek

Rubrika: texty k starověkému Přednímu východu  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (0)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Poutní místa v Iráku

23. června 2004, 10:11


Několik poznámek k poutním místům v Iráku.

Karbalá
Město ve středním Iráku, v jeho blízkosti 10.října 680, 10.muharramu 61 roku hidžry, zahynul se svou rodinou a částí doprovodu třetí ší'itský imám Husajn, syn Alího a Fátimy. Na místě Husajnova hrobu bylo postaveno mauzoleum. Roku 850 bylo abbásovským chalífou al-Mutawakkilem zbořeno a zatopeno, roku 979 ší'itskými Bújovci obnoveno a rozšířeno. Roku 1801 bylo opět zničeno wahhábovci, později znovu postaveno. Dnes tvoří spolu s madrasou velký komplex a nejproslulejší poutní místo ší'itů. V době výročí Husajnovy smrti je dějištěm smutečních slavností ášurá. Vrcholem ášurá je smuteční procesí, které je doprovázeno recitací koránských veršů a achbárů (vyprávění, příběh, zpráva), výpovědí o výrocích a skutcích proroka Muhammada, v ší'itském islámu ekvivalent sunnitských hadísů. V Karbalá znázorňují předání Husajnovy hlavy umajjovskému chalífovi Jazídovi a její opětné vydání rodině. Tradice ášury se rozvinula zhruba od 10.století, kdy se konaly první tryzny.

Nadžaf
Podle tradice místo posledního odpočinku Muhammadova bratrance a zetě Alího. Zřejmě jde o fikci, Alí byl zavražděn v Kúfě a sunnitská tradice tvrdí, že byl pohřben na hřbitově tamní mešity. Přesto historicky ne zcela doložená informace uvádí, že v Nadžáfu na předpokládaném místě Alího úmrtí dal abbásovský chalífa Harún ar-Rašíd (786-809) postavit hrobku, kterou 977 rozšířili ší'itští Bújovci. V 10.století byla sice hrobka zničena karmaty, ale byla znovu vybudována. Od 19.století se v Nadžafu soustředili mudžtahidové (znalci islámské právní vědy s nejvyšší autoritou a oprávněním vynášet samostatné rozhodující výroky ve věcech teologie a práva) a vzniklo středisko výuky ší'itského reformního islámu. V nadžafském centru působil v 60.letech 20.století i imám Chomejní a další přední ájatolláhové, pozdější ideologové islámské revoluce v Íránu.

Slovník judaismus, křesťanství, islám, Olomouc 2003

Rubrika: islám  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (0)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Šalomounův chrám

20. června 2004, 15:35


Konečně se dostávám k Šalomounově chrámu. V bibli je jeho popis v 1Kr 6-8 a 2Par 3-7.

V diskuzi u Kanaánu 1a měl Dhal pravdu. Už David po dobytí Jeruzaléma (k tomu se ještě v některém z dalších příspěvků vrátím) koupil pozemek pro stavbu chrámu, humno na hoře Moria, to bylo zřejmě už dříve posvěcené místo, protože tento výraz je v bibli používán pro přírodní kultovní místa. Šalomoun vládl v letech 970-930 př.n.l. a ke stavbě chrámu si pozval stavitele z Týru. Ti postavili první jeruzalémský chrám podle jedné z obvyklých palestinských chrámových dispozic, jak byla popsána v tom příspěvku. Dokonce i orientace chrámu byla jako obvykle západovýchodní, takže o rovnodennosti při východu slunce jeho paprsky padaly až do velesvatyně. To by mohlo nasvědčovat původnímu spojení božstva, kterému byl chrám zasvěcen, se slunečním kultem. Ale o tom, jaký byl vlastně charakter boha JHVH a jeho kultu v předexilním Izraeli se můžeme jen dohadovat. Knihy Starého zákona prošly redakcí v poexilní době, kdy Izrael už přešel, alespoň normativně, k exkluzivnímu monoteismu. Původní předexilní náboženství izraelského kmenového svazu bylo nepochybně mnohem bližší náboženským zvyklostem okolních národů. Svědčí o tom mimo jiné i samo jméno hlavního města, Jeruzaléma, města boha Salima, kenaánského boha, zosobnění Venuše v aspektu Večernice. Podobně se ve jménech dvou synů krále Davida, Abšalóna i Šalomouna dá najít složka se jménem tohoto boha.

Dispozice chrámu byla třídílná, nejvnitřnější svatyně, ve které byla uchovávána truhla úmluvy s deskami Zákona na víku zdobená dvěma cheruby. Před tímto tmavým prostorem byla svatyně, kde byl0 10 zlatých svícnů s věčným ohněm a stůl s 12 předkladnými chleby. Kromě kotlíků, kadidelnic a zlatého oltáře tu byl asi i měděný had, který byl později za krále Ezechiáše odstraněn. Před svatyní byla sloupová předsíň, po schodech se sestupovalo do chrámového nádvoří, které bylo děleno na horní pro kněze a nižší pro lid. V kněžské části nádvoří byl měděný oltář pro zápalné oběti. Také tu bylo bronzové moře, umístěné na hřbetě 12 býků, symbol praoceánu, z něhož vzešel život. K umývání obětí sloužilo 10 pojízdných umyvadel.

Před chrámovým průčelím stály už zmiňované bronzové sloupy. Co se týká těch sloupů, jejich funkce není jasná, mohly to být obří kadidlové oltáře, mohlo ale jít o rodová orákula davidovské dynastie, tomu by nasvědčovalo i to, že v druhém chrámu po návratu z exilu, kdy už Izrael neměl politickou samostatnost, nebyly postaveny. Jejich jména, levý Boaz "V síle Hospodinově se bude král radovat", a pravý Jakín "Hospodin utvrdí tvůj trůn na věky".

Rubrika: Starý zákon  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (23)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Avaři

19. června 2004, 14:55

Na blogu jsem měla dotaz, jaký byl avarský panteon.

Zaujalo mne to, ale moje hledání v dostupné literatuře mělo jen poměrně malý výsledek. V knize Světové mytologie jsem našla kapitolu o Ugrofinech, je ovšem poměrně stručná a navíc se týká velice širokého spektra různých kmenů a národů. Stručně shrnu část věnovanou Maďarům.

Před přijetím křesťanství je potřeba mytologii Maďarů řadit k mytologiím ostatních Ugrofinů, ale uchovává také vrstvy jevů, které se do ní dostaly při stěhování Maďarů v různých dobách při styku s jinými etnickými skupinami. Ze znění některých slov se dá usuzovat, že i Maďaři byli původně šamanisté, v maďarské lidové tradici se uchovaly šamanské prvky, hlavně v bájích, pohádkách a pověrách. Zvláštní skupinu maďarských bájí tvoří příběhy o táltošovi. Táltoš má řadu vlastností, které se vyskytují v šamanské víře, bývá líčen s ozdobou hlavy, která je charakteristická pro šamany, parohy, soví péra. Ve zbytcích maďarské mytologie lze také vystopovat památky na totemismus, např. názvy zvířat, které označují jejich vlastnost, protože jejich skutečné jméno bylo tabuizováno. Z bájí o původu Maďarů do této skupiny patří příběhy o ptáku turulovi. Maďarská víra v duši je spojena s představou, že při smrti duše opouští tělo a může na sebe vzít různé podoby. Také Maďaři znají jako ostatní Ugrofinové pojem stínové duše. Všechny ugrofinské kmeny věřily v antropomorfní zlé a dobré duchy, často spojené s příbytkem rodiny, nebo jeho částí.

To by byl jeden pramen. Potíž je ovšem v tom, že nevím, jestli Avaři, kteří vpadli v polovině 6.století do Evropy, byli Ugrofinové nebo Mongolové. Někteří badatelé se domnívají, že jádro avarského vpádu tvořily mongolské kmeny.

Podívala jsem se proto také do knihy Náboženské tradice Asie do kapitoly o mongolském lidovém náboženství. Mongolové sice přijali za své náboženství tibetský buddhismus, ale prvky archaického náboženství jsou stále rozpoznatelné. Jeho rituály jsou prováděny v kruhu rodiny některým z jejích členů, nejběžnější je kouřová oběť, při níž se při různých příležitostech pálí jalovcové větve. Jednou za rok se slaví ohňová oběť, doprovázená modlitbami, při níž se pálí prsní kosti ovcí nebo přepuštěné máslo. Při oběti jsou vzýváni bohové a je jim darován šíp ověnčený stuhami a šperky. Jsou známé také žehnací rity spojené s přechodovými rituály v životě jednotlivce i rodiny. Důležitou roli hraje představa věčného nebe a nebeského chána, jeho působením vzniklo všechno ostatní, ze zachovaných sbírek modliteb se zdá, že není rozlišeno nebe jako mocnost a nebeský chán jako osobnost. Celkový počet nebešťanů je uváděn číslem 99, vedle nich existuje ještě skupina 33 bohů v čele s jejich králem Chormustou. Jsou rozděleni podle světových stran a také podle funkce, oblasti pozemských dějů a lidských činností, nad kterými vládnou. Nejdůležitější jsou ti bohové, kteří drží ochrannou ruku nad stády dobytka. Zvláštní úcta byla vždycky prokazována bohu ohně. Důležitou součástí náboženství byl kult předků, od nich je očekávána ochrana před démonickými silami, které se mohou projevovat i přírodními katastrofami. Každá rodina má proto ve svém stanu kultovní obraz svých předků. Ochrannými božstvy jsou také jezdecká božstva, znázorněná jako plně ozbrojení hrdinní bojovníci. Prvky tohoto starého lidového náboženství jsou zčásti překryty přejatým šamanismem, zčásti představami tibetského buddhismu i s jeho bönistickými prvky. U Avarů by se dala snad  předpokládat podobná víra.

Omlouvám se za stručnost a neúplnost, pravděpodobně by se dalo najít i víc informací, ale mohla jsem vycházet jen z toho, co mám doma v knihovně. Použila jsem tyto knihy:
Světové mytologie, kapitola Ugrofini, Praha 1973
Werner K.: Náboženské tradice Asie, kapitola Cesty mongolské religiozity, Brno 2002

 

Rubrika: ***nezarazeno***  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (2)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Jako zpomalený film

18. června 2004, 15:56


Jsem šťastná, že jsem naživu, ale rekonvalescence jde velice pomalu.

Nezvládám skoro nic, pokusila jsem se napsat si test z Kanaánu, ale myslím, že to dopadlo dost bídně. Uvidíme. Další zkoušky teď koncem června jsem si musela odhlásit a vyučujícím se omluvit, výpady z domu ještě nejsou nic pro mne. Výlet na fakultu jsem využila k domluvě na dalším postupu, budu si muset studium o rok prodloužit a k navazujícímu magisterskému studiu se přihlásit znovu v příštím roce. Ostatně není proč spěchat, jako pracující a zároveň studující důchodkyně si tak budu studia pořádně užívat.

Vám, svým milým čtenářům, se omlouvám, že jsem vás v poslední době tak zanedbávala. Budu mít snad teď víc času, žádné honění a pokusím se to napravit.

 

Rubrika: poznámky  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (2)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Zázraky

11. června 2004, 14:32

Skvělé, zázraky se dějí nustále!

Tak mám v ruce výsledky histologie z druhé operace a všechno je negativní. Nečeká mne žádná další onkologická léčba, jen běžné sledování.

Ale zázraky jsou hlavně lidé kolem nás. Myslím, že si většinou neuvědomujeme, nebo dokonce ani nechceme uvědomovat, jak jsme spolu propojeni. Moje díky teď patří oběma pracovištím Masarykova onkologického ústavu, kde jsem v poslední době pobývala. Ale hlavně operatérovi hned u té první operace. Přijímal mne s jinou diagnózou, ani podle předběžných vyšetření, ani dokonce při přímém pohledu na ten nádor nikdo nepředpokládal, že by šlo o nádor zhoubný. Přesto ho odstranil tak pečlivě a opatrně, že neporušil jeho pouzdro a uchránil mne tak před dalšími potížemi v budoucnosti.

Buďme si všichni navzájem oporou tím, že jsme, jací jsme, co a jak děláme. Záleží i na zdánlivých maličkostech.

Rubrika: ...jen tak mimochodem  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (12)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Píseň díků

11. června 2004, 8:48


Krásná je modrá obloha, je zázrak pod ní žít,
člověku ten dar od Boha je těžko vyjádřit.

Často však světlo svítání zastře strach z večera,
když člověk pozná zklamání a zmizí důvěra.

Víc nežli smutek loučení je jenom tichý hlas,
který náš život promění a neopustí nás.

Ten tichý hlas nám zvěstuje, že život má svůj cíl,
a kdo v životě miluje, u Boha zvítězil.

Zvítězil, i když umírá a jde vstříc setkání,
nový věk se mu otvírá a píseň nová zní.

Dej, Bože, ať umíme přát všem lidem kolem nás
tu sílu, kterou mít a znát nás naučil tvůj hlas.

Hlas, který přišel na zemi a zazněl na kříži,
hlas, k němuž všechno stvoření nevědouc vyhlíží.

Krásná je modrá obloha, je zázrak pod ní žít.
písněmi ten dar od Boha můžeme vyjádřit.

Podle P.Gerhardta P.Pokorný


 

Rubrika: ...jen tak mimochodem  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (1)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Tak jsem doma

9. června 2004, 10:06


Ctěným čtenářům hlásím svůj příchod domů. Jsem taková poněkud méně pohyblivá, drobně ztrápená, ale živá.

Hned, jak se trochu vzpamatuji, dám se do učení, příspěvků bude asi hodně, protože zkoušek je docela dost.

Zatím zdravím.

Rubrika: poznámky  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (9)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Přestávka

1. června 2004, 6:49


Dávám si pauzu.

Myslete na mne, budu zhruba 14 dní v nemocnici, zprávu Vám podá Adamm.

 

Rubrika: poznámky  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (5)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None

Kanaán 1b

1. června 2004, 6:47


Další část pojednávala o aktérech.

Kněžský stav byl služebníky božstev. Každý příslušník musel být do stavu zařazen po obřadu uvedení do služby !vysvěcení". Kněží se odlišovali obřadním šatem a oděvními doplňky. Ze starokanaánského období známe obřadní štólu, např. Aštařina stéla v Eble. Někteří kněží měli vyholenou hlavu, je známe i instituce chrámových holičů. Také bylo časté rituální líčení obličejů, hlavně oblíbenou rudohnědou barvou, která byla považována za barvu země. Tak byl nalíčen i král ve své kněžské roli. Výběr ke kněžským hodnostem byl prováděn na základě věštného dotazování, ovšem některé funkce mohly být i dědičné, například funkce chrámových zpěváků. Hierarchie duchovenstva byla proměnná, nikdy newbyla centrálně řízená, chrám od chrámu to bylo jinak. Označení kněží vychází z označení člověk domu bohů du bajt ili, ve všech jazycích podobně.Kněží byli ovšem dvou rozdílných kategorií, dá se zjednodušeně označit za funkci legislativní a exekutivní, jedni mají správní odpovědnost za chrám, druzí za vykonávání praktických rituálních úkonů. Hierarchizace je podobná jako u nejvyšších božstev, kde je také dvojice El (Dagan) a Baal, jeden sedí, druhý bojuje, rozdělení těchto funkcí je nejvíc zřetelné v průběhu 2.tisíciletí.

Daganovský typ kněžstva se jmenoval káhin.
Charakterizovalo ho dvojí přepásání. Káhinové tvořili kolegium, kněžské bratrtvo, oslovovali se "bratře". V čele chrámu jeden káhin. Nejvyšší káhin byl významná funkce, známe dokonce některá jejich jména, někdy byla podle jejich funkčního období prováděna datace. Byl správcem objektu, představeným domu božího, knězem s ekonomickými pravomocemi, odpovědným za vybírání poplatků, odměn, za přinášení obětí.

Aktivní typ kněží se nazýval pomazaný pátitum, to je starší označení, qadíš posvěcený, zasvěcený v novější době. Opravdu byli pomazáváni při intonizaci. Měli na starosti božské idoly, recitace, zpěv, organozování procesí, byli mezi nimi specialisté na dílčí úkony rituálu. Provádění rituální porážky – chrámoví řezníci, tepelnou přípravu pokrmů – chrámoví kuchaři, pekaři, provádění úliteb, recitace hymnů, litanií – modlitebník, naříkač, prokřikovač, zpěvák, hudebník. Byli i tanečníci – ale často byli pro chrámové slavnosti najímáni jako externisté královští tanečníci – profesionálové. Dál funkce nosiče bohů, který měl oprávnění dotýkat se idolů bohů, lidé, kteří čerpali vodu, zkrápěči prostoru, mohlo být i zkrápění olejem.

Kněží většinou nemuseli žít v celibátu, to se vyžadovalo jen u velekněžky boha, protože byla chápána jako symbolická manželka daného boha, intronizace velekněžky také kopírovala svatební rituál. Kněží v chrámu také nebydleli, ale jsou známy i chrámové ubikace pro přechodný pobyt v okrsku, ne přímo v chrámu. Komutitární pobývání kněžek je dokladem mezopotamského importu.

 

Rubrika: starověký Přední východ  |  Autor: didactylos  |  Komentáře (0)
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.