Noèní úvahy
None

Boží buchty

20. srpna 2003, 22:28


Můj syn umí péct moc dobré buchty. Naučil se to od babičky, protože má buchty rád, a taky proto, že já jsem se je nenaučila péct nikdy. Když jsme zjistili, jaké buchty peče, nechali jsme pečení buchet už napořád na něm. (Tak to ostatně dopadá vždycky, když ukážete, že něco opravdu umíte, pak už nemáte možnost se příslušné činnosti zbavit). Já při pečení většinou funguju jako pomocná pracovní síla. Musím se přiznat, jak velice mne fascinuje kynutí kvásku. To dáte droždí do hrnku, uděláte mu dobré startovní podmínky v podobě dostatečných zdrojů pro další rozvoj a pak jen sledujete, jak se nesčetné množství malých živých tvorů snaží. Kvasnicová civilizace bují, nejdřív pomalu, později stále rychleji, mnoho generací kypí životem, roste, buduje  a rozšiřuje svůj svět ve svém omezeném vesmíru, pracuje se jim skvěle, tedy pokud základ civilizace byl zdravý a dali jste mu všechno pro bouřlivý rozvoj. A pak je vezmete a strčíte do připravovaného těsta, jejich život je teď o hodně těžší, zato prostoru mají o hodně víc. Dopřejete jim ve ztížených podmínkách mnohem víc času a ony zase změní svůj svět k nepoznání. Když usoudíte, že už svou práci, kterou jste po nich chtěli, odvedly, uděláte z těsta buchty, ještě je necháte chvíli na plechu kynout a pak je strčíte do vyhřáté trouby. A máte buchty. Civilizace zahynula.

Neměla jsem to srdce, abych s kvasnicovou civilizací nějak drsně experimentovala, ale během času jsem i tak získala nějaké poznatky. Když kvasnice koupím předčasně a pak se k pečení nedostaneme, kvasnice ve svém utlumeném stavu onemocní a nejsou už schopny se později rozvíjet ani v těch nejlepších podmínkách a musíme je vyhodit do koše na odpadky. Nikdy jsme je nenechali rozvíjet se tak usilovně, aby ze svého hrnku vytekly a pak následně zahynuly na vyčerpání zdrojů. Ale přesto vím, jak taková zkomírající civilizace vypadá. Když totiž vyklopíte kvásek do těsta, a hrnek hned neumyjete, uvidíte ve zbytcích kvásku ve špinavém hrnku právě tento obraz postupného odumírání. Velice různé mohou být osudy kvasnic.

Nejsme my nakonec jen materiál na Boží buchty?

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: ...jen tak mimochodem  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.