Škromachova pěstírna karmajóginů

Když jsem se v prosinci 2001 rozhodla pod tlakem okolností nechat práce a zůstat doma a pečovat o nemocné rodiče, netušila jsem, jaké různé potíže administrativního rázu mě čekají. Vyznat se ve spleti různých předpisů, odhlašovat se na živnostenském a na finančním úřadu, přihlašovat se na obecním úřadu a na městské správě sociálního zabezpečení a různé podobné radovánky. Praktický dosah některých těch přihlašování a odhlašování se nakonec ukázal až při podávání přiznání daně z příjmů v březnu tohoto roku a rozhodně to bylo dost nemilé překvapení. Nejhorší ale tehdy bylo, že za mnou zůstala nedokončená práce. Pracovala jsem jako externí spolupracovnice vývojových týmů větších společností už několik let, a teď jsem podle platných zákonných norem nesměla najednou pracovat vůbec. Mám skvělou rodinu, která mi umožnila i ve ztížených podmínkách dělat aspoň to nejnutnější, všichni pomáhali pečovat. A tak jsem celý rok vlastně pracovala zadarmo. První půlrok úplně, v druhém se předpisy změnily a já si mohla přivydělat zhruba tři tisíce měsíčně.

Uvažovala jsem o tom, proč jsou podmínky pro ty, kteří o někoho pečují, tak přísné. A myslím, že už jsem na to kápla. V rámci zvětšování dobré karmy národa je přece potřeba vypěstovat z ochotných jedinců dokonalé karmajóginy. Pokud se to osvědčí, mohli bychom to zkusit na větší skupině obyvatel.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře