Ježíšovo dětství

11. dubna 2007, 10:33

Z kurzu "Historický Ježíš" přidávám se svolením autorky seminární práci své kolegyně Evy Schimerové o Ježíšově narození a dětství

Ježíšovo narození a dětství

 

1. Úvod

Při rekonstrukci příběhů Ježíšova narození a dětství se můžeme odkazovat na dva druhy pramenů. Jsou to jednak kanonická evangelia, ze kterých se toho ale mnoho nedozvíme, a poté samozřejmě evangelia apokryfní, konkrétně tzv. evangelia dětství. Tato evangelia dětství jsou mnohem sdílnější a velmi barvitě líčí různé neuvěřitelné příběhy, které se děly kolem malého Ježíše a také jeho matky – Marie. Nicméně je nutno podotknout, že při bádání o historickém Ježíši nemají tyto příběhy valnou hodnotu. Jednak jsou plné zázračných historek, jejichž reálnost budeme jen těžko prokazovat, navíc jsou to texty poměrně pozdní. Těžiště jejich významu spočívá ve značné oblíbenosti v lidovém kultu, či v malířství. V této práci se pokusím shrnout obsah a základní motivy příběhů o Ježíšově narození a dětství v novozákonních i apokryfních textech.

 

2. Ježíšovo narození a dětství v novozákonních evangeliích

Jak již bylo zmíněno v úvodu, v kanonických evangeliích se toho o Ježíšově narození a dětství dozvíme velmi málo. Jediným zdrojem informací jsou Matouš a Lukáš, Marek a Jan o těchto událostech mlčí. Příčina je celkem jasná. Události Ježíšova dětství nejsou v kontextu jeho učení nijak zásadní. Oproti apokryfním evangeliím, která se rozsáhle rozepisují o jednotlivých drobných příhodách z Ježíšova dětství, jsou Matouš a Lukáš velmi struční. Zřejmě proto, že zásadní sdělení mají teprve přijít.

 

2.1 Evangelium podle Matouše

Matouš začíná své vyprávění ve chvíli, kdy Marie počne dítě z Ducha svatého. Josef,

který je zde zmiňován jako její muž ji nechce vystavit hanbě, proto ji chce potají propustit. Nato ho osloví anděl, který mu vysvětlí původ Mariina dítěte a sdělí jeho budoucí jméno -Ježíš. Matouš klade Ježíšovo rodiště tradičně do judského Betléma, kam se přicházejí poklonit mudrci z východu, hledaje budoucího krále Židů. Herodes znepokojen takovými zprávami si nechá svolat kněží a ptá se na místo narození mesiáše, načež mu kněží odpovídají:

Mt (2:6): „A ty Betléme v zemi judské,

zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými,

neboť z tebe vzejde vévoda,

který bude pastýřem mého lidu, Izraele.“[1]

Herodes si poté upřesňuje časové údaje od objevení hvězdy a nechá Ježíše hledat zmíněnými mudrci, pod záminkou toho, že se mu chce také poklonit. Mudrci jej nakonec najdou, pokloní se a přinesou dary – zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu potom dostanou varování, aby se nevraceli k Herodovi, ale zamířili jinou cestou domů. Stejně tak dostává varování i Josef, který na jeho základě prchá s Marií a Ježíšem do Egypta. Tam zůstali až do Herodovy smrti. Herodes mezitím nechá v Betlémě povraždit všechny chlapce ve věku do dvou let, podle času, který se dozvěděl od mudrců. Po Herodově smrti se Josefovi zjevuje anděl se slovy:

Mt (2:20): „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“[2]

Po Herodově smrti nastoupil na jeho místo Archealos. Josef se proto obrací do Galileje a usazuje se s rodinou v Nazaretu, aby byl Ježíš podle slov proroků nazýván Nazaretský.

 

2.2 Evangelium podle Lukáš

Lukáš je co se týče popisu Ježíšova dětství o poznání sdílnější. Zmiňuje se o tom i Petr

Peňáz, autor předmluvy k evangeliím dětství: „Stojí ostatně za pozornost, že za většinu těch zmínek vděčíme Lukášovu evangeliu, jehož autor se nejvýrazněji hlásí k antické historiografické tradici, tedy ke snaze „sepsat, co se vypráví“.“[3] Lukáš jde ve vyprávění mnohem dále než Matouš, protože začíná poselstvími narození Jana Křtitele a Ježíše.

Na počátku vyprávění tedy přichází anděl nejdříve za Zachariášem, manželem Alžběty, aby jim zvěstoval narození Jana. O šest měsíců později přichází i za Marií, pannou, která byla zaslíbena Josefovi. Marie se ptá jak je možné, že otěhotní, když nežije s mužem. Na to jí anděl odpovídá:

L (1:35): „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“[4]

V další epizodě se Marie setkává s Alžbětou, která si uvědomí božský původ dítěte, které Marie čeká. Také Alžbětino dítě (tedy Jan Křtitel) se po Mariině pozdravu začne hýbat, jakoby na pozdrav. Dále je v textu věnován značný prostor narození Jana Křtitele. Pasáž o Ježíšově narození začíná zmínkou o sčítání lidu, které nařídil císař Augustus. Proto se Josef vydává z Nazareta do Betléma. Důvodem je, že Josef podle Lukáše pocházel z domu a rodu Davidova, proto se vydal do Davidova města (tedy do Betléma). V Betlémě zastihl Marii porod, proto se uchýlili do jeslí, kam uložila narozeného Ježíše. Poté se zjevil pastýřům anděl se slovy:

L (2:10-11): „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán v městě Davidově.“[5]

Na základě tohoto sdělení se pastýři vydali poklonit dítěti do jeslí. Po osmi dnech nastal čas udělat chlapci obřízku, při té příležitosti také obdržel jméno Ježíš. Poté se vydali s malým Ježíšem do Jeruzaléma, aby byl zasvěcen Bohu. Tam žil muž jménem Simeon, kterému bylo předpovězeno, že nezemře dokud nespatří mesiáše. Simeon v Ježíšovi rozpoznal budoucího mesiáše a pravil k Marii:

L (2:34-35): „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“[6]

Poslední epizoda, kterou Lukáš zmiňuje je příchod dvanáctiletého Ježíše do chrámu. Jeho rodiče chodili každý rok o velikonocích do Jeruzaléma. Vše proběhlo v pořádku až na to, že Ježíše zapomněli v Jeruzalémě. Museli se tedy vrátit zpět a našli Ježíše, jak rozmlouvá s učiteli v chrámu, kteří se divili, jak moudré jsou jeho odpovědi. Jeho rodiče mu poté vyčítali jaké starosti jim připravil a Ježíš jim na to odpověděl:

L (2:49-50): „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce? Ale oni jeho slovu neporozuměli.“[7]

Po této příhodě se Ježíš vrátil opět do Nazaretu. Zároveň tímto končí Lukášovo vyprávění, které se týká Ježíšova dětství.

 

3. Ježíšovo narození a dětství v apokryfních evangeliích

Z předchozích poznatků již víme, že příběhy Ježíšova narození a dětství nebyly v zájmu pozornosti starších tradic. „Jádrem původní křesťanské zvěsti byla zpráva o Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání. Tato zpráva o zázraku dává pak zrát svědectvím o Ježíšových výrocích, které činí z jeho smrti srozumitelné poselství. Potřeba pátrat dál vedla teprve později ke zprávám o tom, jak jednal Ježíš, dokud byl malý, a co předcházelo jeho narození.“[8] Příběhy z apokryfních evangelií jsou běžně známé, a například to, že Josef byl tesař nebo, že u jeslí se sešli tři králové se považuje za samozřejmost.

Jejich datace je obtížná, protože se často skládají z mnoha vrstev z různých období. Jejich nejstarší části jsou zřejmě stejně staré jako kanonická evangelia, a jejich nejmladší části můžeme datovat do 4. nebo 5. století n. l.[9] Důvody vzniku dětských historek o Ježíšovi mohou být různé. Jejich význam v lidové zbožnosti byl již zmíněn. Nicméně můžeme brát v potaz i důvody teologické. Bylo totiž nutné upravit jisté nesrovnalosti s tradičním pojetím židovského mesiáše. Například v případě Ježíšova rodiště. Ježíš pocházel z Nazaretu, ale jako mesiáš se musel narodit v Betlémě. Dále bylo nutné doložit Ježíšův původ v davidovské linii. A protože byl počat z Ducha svatého a Josef byl pouze jeho adoptivním otcem, bylo třeba doložit davidovský původ i pro Marii. K tomu mohla dobře posloužit právě vyprávění z doby Ježíšova dětství.[10]

Mezi tzv. evangelia dětství řadíme Protoevangelium Jakubovo, Pseudo-Tomášovo evangelium dětství a Pseudo-Matoušovo evangelium.

 

3.1 Protoevangelium Jakubovo

Z filologického hlediska má toto evangelium blízko k Lukášovi. Je napsáno starořeckou koiné, tedy jazykem, který sloužil ke komunikaci středně vzdělaných osob v helénistické a římské době. Autor dokonce hovoří o tom, že Protoevangelium Jakubovo je na vyšší literární úrovni než Lukáš, protože udržuje spád, který Lukáš ztrácí po prvních dvou kapitolách.[11]

Z hlediska děje je podstatné, že příběh se samotného Ježíše dotýká v podstatě jen okrajově. Prvních deset kapitol vypráví o životě Marie – Ježíšovy matky; dalších deset kapitol vypráví o narození samotného Ježíše. Tato část se v podstatě shoduje s verzí Lukášovou. Posledních pět kapitol potom zmiňuje příchod mágů ve verzi podobné Matoušovi a příběh o Herodovi, ve kterém je jako oběť na místo Jana Křtitele jeho otec Zachariáš.

Text Jakubova protoevangelia nalezl v latinském překladu francouzský jezuita Guillaume Postel v roce 1553. On je autorem názvu, protože předpokládal, že autorem je Jakub Mladší, Ježíšův bratr. Dále předpokládal, že se jedná o východisko kanonických evangelií Matoušova a Lukášova. Nicméně autorství i datace textu jsou fiktivní. Autor nepochybně nebyl Žid, protože nebyl dobře obeznámen s palestinskou realitou – např. omezování Joachima (otce Marie) kvůli bezdětnosti, výchova dívek v jeruzalémském chrámě a nejistota ohledně polohy Betléma atd.[12] Vazbu na Lukáše a Matouše lze vysvětlit velmi jednoduše a to tím, že se o ně autor opíral při svém vyprávění. Je možné, že nejstarší části pocházejí ze 2. století a poslední redakce se předpokládá kolem 5. století, v době mariologických sporů. Později to být nemohlo, protože by pak u mágů byl nepochybně zmíněn počet tří.

Děj Protoevangelia Jakubova nemá za svoji ústřední postavu Ježíše, ale Marii, jeho matku. Dozvídáme se o jejím narození i dětství. Její život sledujeme až do doby narození Ježíše, což je část, které nás bude zajímat nejvíce. V době zvěstování Marie zrovna tkala látku na chrámovou oponu, když se od anděla dozvěděla, že počne z Ducha svatého. Stejně jako u Lukáše i zde je zmíněna epizoda o setkání Marie s Alžbětou. Navíc se dozvídáme, že Marii bylo v té době šestnáct let. V další kapitole se píše o návratu Josefa, který se zhrozil, když uviděl Marii, která měla být panna těhotnou. Pochopitelně jí nechce věřit vysvětlení, které mu Marie předloží:

„A Josef vstal z koberce, zavolal Marii a řekl jí: „Ty, na níž záleží Bohu, čeho ses to dopustila? Zapomněla jsi na Pána, svého Boha? Proč jsi tak ponížila svou duši, ty, které se dostalo vychování v chrámu Páně a která přijímala potravu z rukou anděla?“ A ona s hořkým pláčem odpověděla: „Jsem čistá a nepoznala jsem muže.“ A on řekl: „A kde se tedy vzalo dítě ve tvém břiše?“ A ona řekla: „Jako že je živ můj Bůh, nevím, kde se ve mně vzalo.“[13]

Josef se rozhodne poslat Marii pryč, aby ji zachránil před možným soudem, ale ve snu se mu zjeví anděl, který mu sdělí, že Mariino dítě pochází z Ducha svatého, a že se má jmenovat Ježíš. O Mariině těhotenství se ale dozví i kněží, kteří obviní Josefa z toho, že Mariino dítě je jeho. Tak by porušil slib, že bude Marii opatrovat a chránit její panenství. Josef i Marie jsou vyzváni, aby se podrobili zkoušce vodou Páně, která je zmíněna v knize Numeri a byla používána v případě nevěry:

Nu (5:17-19): „Pak vezme kněz do hliněné nádoby svatou vodu, nabere trochu prachu z podlahy v příbytku a dá jej do vody. (…) Kněz bude mít v ruce hořkou vodu prokletí a bude zapřísahat ženu slovy: „Jestliže se s tebou nikdo nestýkal a ty ses nedostala na scestí a neposkvrnila ses před svým mužem, buď nedotčena touto vodou prokletí.“[14]

Josef i Marie projdou touto zkouškou bez úhony a jsou propuštěni. Následuje epizoda s výnosem krále Augusta o sčítání lidu. Tam se vydává i Josef se svými syny a bere s sebou i Marii, přestože váhá, jak ji má vlastně nahlásit, neboť není ani jeho manželka ani dcera. Nicméně jak je známo i z kanonických evangelií, po cestě zastihne Marii porod a jsou nuceni zastavit. Zde je navíc vyprávění o tom, jak Josef hledá porodní bábu pro Marii. Josef jí vysvětluje situaci, nicméně ona nechce věřit, že Marie je panna a přesto je těhotná. Ta při pohledu na Marii s dítětem uvěří, že se stal zázrak. To se pak snaží sdělit jiné ženě – Salomé, která se chce přesvědčit o Mariině panenství. Když se přesvědčila, tak jí shořela ruka plamenem za to, že neuvěřila bez důkazu. Začne prosit Boha o odpuštění, až se jí zjeví anděl, který jí řekne:

„Salomé, Salomé, Pán tě vyslyšel. Vztáhni ruku k tomu dítěti, zvedni je a ono se stane pro tebe záchranou a radostí.“[15]

Poté se jí ruka uzdravila a anděl vybídl Salomé k tomu, aby neříkala nic o tom, co viděla. Poslední částí příběhu je příchod mágů do Betléma, kteří se ptají po judském králi. Tyto mágy si dá zavolat Herodes (stejně jako v kanonických pramenech) a vyptává se na podrobnosti. Mágové se vydají za malým Ježíšem s dary – zlatem, kadidlem a myrhou, ale místo toho aby se vrátili k Herodovi se vrací rovnou do svých zemí. Poté Herodes vyhlásí, že všichni chlapci do dvou let mají být zavražděni. Marie ukryla malého Ježíše ke kravám do žlabu a Alžběta s malým Janem se ukryla uvnitř hory, která se otevřela po její zoufalé prosbě k Bohu. Herodes nakonec dá zavraždit kněze Zachriáše – Janova otce.

Celý text je uzavřen dovětkem napsaným v první osobě. Představuje se v něm autor jménem Jákob a uvádí, že příběh sepsal po Herodově smrti.

 

3.2 Pseudo-Tomášovo evangelium dětství

Toto evangelium je tradičně datováno do 2. století, nicméně jeho datace není nijak prokazatelná. Jeho text není sice valné literární kvality, nicméně jeho obsah je pozoruhodný. Stejně jako Protoevangelium Jakubovo je psáno v koiné, ovšem velmi nespisovnou nekultivovanou formou. V podstatě jediná epizoda, která se shoduje s Lukášovým evangeliem je vyprávění o dvanáctiletém Ježíši v chrámu. Jinak zachycuje Ježíšovo dětství zhruba od pěti do dvanácti let. Ježíš je zde líčen jako těžko zvladatelný „výrostek“, kterého se ostatní obávají, protože je obdařen nadpřirozenou mocí. Jinak je evangelium pojaté jako soubor několika zázračných historek z doby Ježíšova dětství.

„Já, Tomáš Izraelský, píšu tuhle zprávu pro všechny z vás, bratry z nežidovských národů, abyste věděli, co jako kluk i jako velký udělal náš Pán Ježíš Kristus, který se narodil v naší zemi.“[16]

V první z epizod si malý Ježíš hraje u brodu, kde si staví rybníčky z rozbahněné země. Z bahna si uplácal dvanáct vrabců, což popudilo jednoho kolemjdoucího, protože byla sobota. Ten na Ježíše zavolal Josefa, který Ježíšovi za to vyhuboval. Ježíš na to zatleskal a vrabci obživli a uletěli, což všechny přítomné vyděsilo. Byl u toho i syn písaře Annáše, který Ježíšovi zničil rybníčky, které si postavil. Na to mu Ježíš řekl:

„Ty mizero, ty darebáku, ty hlupáku, co ti udělaly ty rybníčky a ta voda? Však počkej, teď uschneš jako strom, a nebudeš mít ani listí, ani kořeny, ani ovoce.“[17]

Jak řekl, tak se stalo. Chlapec uschl a Ježíš odešel domů. Stejně dopadl i chlapec, který do Ježíše omylem v běhu vrazil. Ten padl na místě mrtev. Jeho rodiče si šli stěžovat Josefovi, aby Ježíš nechal jejich děti na pokoji. Josef se mu snažil vyhubovat, ale výsledek byl, že rodiče zemřelého chlapce oba oslepli. Přestože se ho Josef znovu snažil potrestat, Ježíš mu připomene, že není jeho syn a tedy nemá právo ho trestat.

V další části se Ježíš vydává do učení k Zacheovi. Přestože mu Ježíš dává velmi okázale najevo, že se od něj nemá co naučit:

„Jenom mně je dána moc, protože jsem tu byl dřív než vy, a teď jsem tu pořád. U vás jsem se narodil, a teď tu s vámi zůstávám. Vy nevíte, kdo já jsem. Zato já vím, odkud jste vy, a kdo jste, kdy jste se narodili, a taky kolik let ještě budete žít. Opravdu učiteli, to ti povídám, když ty ses narodil, já jsem byl u toho, a ještě než ses narodil, už jsem tady byl. Jestli chceš být dokonalým učitelem, tak mě poslouchej, a já tě naučím takové moudrosti, kterou nezná nikdo: jenom já a ten, kdo mě za vámi poslal, abych vás poučil.“[18]

Po takové promluvě se všichni divili, jak může pětileté dítě mluvit lépe než samotný velekněz. Přesto jej vezme do učení, ale Ježíš ho vždy předčí svými vědomostmi a zažene ho do rozpaků otázkami, na které učitel nezná odpověď. Zacheus poté požádá Josefa, aby si syna odvedl, protože se před ním cítí trapně kvůli svým neznalostem. Což sám komentuje tím, že hledal žáka, ale našel učitele. Při té příležitosti Ježíš promluvil k lidem, a všichni, kteří byli stižení jeho kletbou se náhle uzdravili.

Další epizoda pojednává o dalším nařčení z vraždy, tentokrát nespravedlivém. Ježíš si hrál s chlapci a jeden z nich nešťastně spadl z terasy a zabil se. A protože všichni věděli, co Ježíš už dříve udělal, svalili vinu na něj. Ježíš je nejprve marně přesvědčoval až musel chlapce oživit, aby rodičům potvrdil, že se vše stalo nešťastnou náhodou. Stejná situace se opakovala v případě chlapce, který si rozsekl chodidlo při štípání dřeva a vykrvácel. I jeho Ježíš oživil a lidé se mu za to klaněli k nohám.

V šesti letech jej matka poslala s vědrem pro vodu, ale vědro mu prasklo. Proto nabral vodu do svého pláště a donesl ji matce. Voda z pláště zázračně nevytekla, čehož si všimla i jeho matka. Zázrak se stal i při sázení obilí – Ježíš zasadil zrnko a získal obilí pro všechny chudáky z vesnice. Poté pomohl Josefovi při práci. Když Josef zjistil, že jedno prkno z rámu postele je kratší, tak ho Ježíš natáhl, aby celá práce nepřišla na zmar.

Následuje další pokus poslat Ježíše k jinému učiteli. Ten se ho pokouší marně něco naučit, protože Ježíš už všechno dávno zná. Učitele to rozčílilo natolik, že dal Ježíšovi pohlavek. To se mu stalo osudným, protože hned poté padl mrtev k zemi. Josef si velmi zoufá a matce zakáže pouštět syna z domu, aby zase někoho nezabil. Další učitel se pokusí vzít si Ježíše do učení, ale stejně jako první pochopí, že jej nemá co učit. Díky tomu, že se učitel před ním skloní, obživne i ten, který zemřel.

V dalších kratších epizodách Ježíš zboří dům s modlami a znovu jej postaví, děti v chlívku promění v prasata, zachrání bratra Jakuba, kterého uštkla zmije a oživí zemřelé dítě a muže, který pracoval na stavbě

Následuje poslední epizoda, která je shodná s Lukášovým evangeliem, tedy dvanáctiletý Ježíš v chrámu. Příběh je s mírnými odchylkami vyprávěn stejně jako jej vypráví Lukáš.

 

3.3 Pseudo-Matoušovo evangelium

Text označovaný jako Pseudo-Matoušovo evangelium je pozdní latinskou kompilací předchozích dvou apokryfních evangelií. Je datováno do 5.-6. století, ale pravděpodobnější je jeho vznik o mnoho později, v 8. a 9. století. Pro tuto dataci napovídá jednak popis Mariina života v chrámu, kde se střídají práce, modlitby a meditace v pravidelných intervalech, což napovídá znalost Benediktovy řehole. Stejně tak reálie odpovídají spíše pokročilému středověku, než sklonku antiky.[19] Popularita tohoto díla byla nezměrná, o čemž svědčí množství literárních a malířských děl od 10. do 15. století, která jsou tímto vyprávěním inspirována. Celý text je uveden fiktivní korespondencí biskupa Cromatia z Aquileie a Heliodora z Altina, kteří navrhují, aby hlavní zbraní proti heretikům byl právě text tohoto evangelia a navrhují připojit jej ke kánonu. V druhém prologu píše Hieronymus, že nedoporučuje připojit text ke kánonu, ale že ho přeloží z hebrejštiny. V kontextu těchto informací je zajímavé, že sám Hieronymus ve skutečnosti označil apokryfní evangelia za naprosté šílenství.[20]

Toto evangelium nepřináší téměř nic nového, co by se již neobjevilo v předchozích dvou. Přesto všechny události popisuje velice rozsáhle a detailně. Na počátku se tedy opět nejdříve setkáme s příběhem narození a dětství Ježíšovy matky Marie. Příběhy převzaté z Protoevangelia Jakubova a Pseudo-Tomášova evangelia jsou zde podávány nezměněné po stránce obsahové, nicméně zde jsou upraveny tak, aby působily ohromujícím dojmem. Například Mariin proslov při jejím obvinění z nevěry dokonale ilustruje charakter a vyznění textu:

„Když pak Maria viděla, že ji lidé podezřívají, že nebyla očištěna úplně, řekla jasným hlasem, aby ji všichni mohli slyšet: „Jako že je živ Pán Hospodin zástupů, před jehož zrakem stojím, nikdy jsem se nestýkala s mužem; ani se stýkat nehodlám, protože to jsem si v duchu umínila od dětského věku. A v dětství jsem učinila svému Bohu takový slib, že zůstanu bezúhonná pro toho, jenž mě stvořil, a doufám, že tak budu žít jen pro něho a beze vší poskvrny budu patřit jemu jedinému, pokud budu naživu.“[21]

Dalším typickým znakem tohoto textu je, že autor zde v některých momentech příběhu uvádí různé starozákonní citace, které se týkají budoucího mesiáše. Tyto zmínky přesně odpovídají konkrétní události kolem Ježíše – např. Ježíš zkrotí draky a šelmy. Nový je příběh o klanění model. Ten se odehraje v Egyptě, když Ježíš vejde do chrámu a všechny modly spadnou. Ve skutečnosti ale všechny spadnou tváří dolů, tedy se Ježíšovi pokloní.

Zajímavé je, jak se autor vyrovnává se sporným vyzněním Pseudo-Tomášova evangelia. Konkrétně s pasážemi, ve kterých Ježíš někoho zabije jen proto, že ho prostě rozzlobil. Znovu se zde vypráví příběh o malém Ježíši, který si hrál u rozbahněné řeky a stavěl si rybníčky. Jeden z chlapců mu je zničil, a Ježíš ho nechal uschnout. V Pseudo-Matoušově evangeliu je jedna podstatná změna, chlapec, který zničil rybníčky byl ve skutečnosti ďáblův syn:

„Po Ježíšově návratu z Egypta se přihodilo, když byl v Galileji (a to už mu bylo přes tři roky), že si jednou hrál s dětmi u řeky Jordánu. Ježíš se posadil, udělal si z bláta sedm rybníčků a ke každému z nich udělal kanálek, kudy na svůj rozkaz přiváděl vodu z řeky do rybníčka a zase odváděl zpět. Tehdy jedno z dětí, ďáblův syn, závistivě uzavřel cesty, které poskytovaly vodu pro rybníčky, a zničil to, co Ježíš vybudoval. Ježíš mu na to řekl: „Běda tobě, synu smrti, synu satanův. Ty ničíš dílo, které jsem vykonal?“ A ten, který to udělal, hned zemřel.“[22]

Autor se tedy s tímto vyrovnává tak, že Ježíš v těchto situacích nejednal bezdůvodně, ale vlastně bránil sebe a své dílo před satanem. Všechny tyto sporné příběhy tedy nakonec vyznívají tak, že se Ježíš bránil, jen navenek to mohlo vypadat jako jeho rozmary.

 

 

 

 

Literatura:

Bible: písmo svaté Starého a Nového zákona. Praha: Ekumenická rada církví v ČSR 1984.

Jan A. Dus; Petr Pokorný. Neznámá evangelia: Novozákonní apokryfy I. Praha: Vyšehrad 2001

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: křesťanství  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.

Komentáře

Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: